ASi před 8 lety jsem si zlomil loket a do špitálu jsem došel pěšky, můj bratr si na lyžích ve 12 letech zlomil klíční kost a do špitálu jel MHD, v 16 letech mi na nohu spadla cihla,zlomený palec a rozbitý nehet, do špitálu jsem jel nejdříve autobusem a pak MHD.

Asi jste měl zlomeninu s dislokací. Nicméně dlaha, improvizovaná a někdo vás

mohl odvézt autem.

Tuším, že žádný mapový podklad pro navigace, který by uměl zhodnotit nosnost a výškovou průjezdnost lesních cest, neexistuje. Pokud je tedy řidič nebo někdo z posádky "odtamtud" tak si poradí, pokud je odjinud, je to náročné.

Odboroví šíbři na nich neparazitují. Jen je zastupují. Ale požadavky si kladou lékaři a sestry. Odbory se jen snaže je plnit.

Plný souhlas, dobře jste to vystihl.

Tak já letos také zažil operaci, ovšem plánovanou. Klasika, kompletní endoprotéza kolene.

Zákrok proběhl ve FN Motol k mé plné spokojenosti, ale na operační výkon mám trochu smíšené vzpomínky. Byl jsem umrtven jen zpola, rozhodl jsem se pro spinální (míšní) anestezii. Takže jsem vnímal zvuky a "tluky" na operačním sále.

Sice jsem byl umrtven jen v dolní polovině těla, ale hlava asi také něco vyfasovala, protože jsem se divil, proč ty rány tak cloumají mým lůžkem. A ony to byly rány do mého kolene:-)

Týden po operaci jsem šel na rehabilitaci a tam jsem s potěšením zjistil, že už mi manželka nemusí do špitálu pašovat pikslové pivo, že si ho tam, za lidovou cenu 35,- Kč za "Gambáč" mohu koupit.

Celkový dojem: 95 ze 100 možných bodů.

P.S. V úterý jsem byl v centru na provaznickém pivu (Plzeň: 58,- Kč) a po cestě domů jsem poprvé po letech zase běžel na tramvaj.

... a k poznámce o "Děkujeme, odcházíme 2" pak ještě