70 let od justiční vraždy Milady Horákové: KSČM viní ostatní z rozdmychávání nenávisti

Pražský krajský výbor KSČM se „důrazně ohradil“ proti „zkreslování a přepisování historické pravdy.“ Jsem poněkud na rozpacích, neboť v přepisování a zkreslování historie byli a jsou komunisté naprosté jedničky.  

Justiční vražda Milady Horákové byla hrůzným činem, pomocí kterého se českoslovenští komunisté pod taktovkou sovětských „poradců“ chtěli vypořádat s tak zvanou buržoazií. Pokud od takové události uplyne kulatých 70 let, stojí za to si i tuto tragickou událost připomenout.  V médiích se již objevují spekulace o tom, že snad česká aktivita odstranění sochy maršála Koněva je součástí vlny odstraňování soch generálů Konfederace v USA.  To je ale skutečně jenom souhra náhod a okolností. Rovněž hnutí Black lives matter , které je mnohými podezříváno z přepisování historie, nemá s připomínkou justiční vraždy Horákové nic společného.

Krajský výbor se zároveň vymezuje proti prohlášení Paměti národa, podle nějž se „KSČ ani její nástupkyně KSČM nerozešla s komunistickou ideologií, jejíž nedílnou součástí je násilí, popření lidských práv i mravních hodnot“. Za spáchané zločiny se podle kolegia Paměti národa po návratu demokracie strana nikdy v plném rozsahu neomluvila, nepodporovala snahy o potrestání zločinců, spíše je sabotovala.

KSČM argumentuje tím, že je „demokratickou a parlamentní stranou“. Historii, na kterou se KSČM odkazuje, však skutečně nelze jen tak přepsat. Poučné je proto ponořit se do historie staré nikoliv let sedmdesát, ale pouze třicet let.  KSČ ztratila na konci roku 1989 svou „historickou roli“ a z Ústavy byl vyškrtnut článek o její vedoucí roli ve společnosti. Na konci roku se stal prezidentem Václav Havel a komunisté začali vážně uvažovat o „symetrické federalizaci strany“.  Zatímco rok 1968 formálně ustanovil federální uspořádání státu, existovala pouze KSČ jako strana československá a Slováci měli svou vlastní stranu KSS.  To se mělo odstranit a dne 31. 3. 1990 vznikla na ustavujícím sjezdu KSČM.  V říjnu 1990 byl na prvním sjezdu strany předsedou KSČM zvolen režisér Jiří Svoboda. Ten se snažil o „obrodu“ strany, ale neuspěl a byl převálcován pravověrnými komunisty a v roce 1993 se předsedou KSČM stal Miroslav Grebeníček.

Pokud současné vedení KSČM na čele s Vojtěchem Filipem tvrdí, že jsou „novou stranou“, která nemá s totalitní KSČ nic společného, je to právě ono „přepisování historie“, ze kterého obviňují komunisté ty, kteří si justiční vraždu Horákové připomínají jako akt zvůle a komunistického bezpráví.

Komunisté mají jeden zcela zásadní problém. Ještě v roce 2003 přesahovala jejich členská základna sto tisíc členů, v současnosti mají něco přes třicet tisíc. I to je jeden z důvodů, proč volební výsledky této strany zamířily k 5% podpory.   Jedinou poněkud asynchronní událostí posledních voleb bylo to, že se KSČM s nejhorším volebním výsledkem od roku 1990, stala neoficiální součástí vlády a tahá za nitky.  To však vzniklo jako důsledek chybné politiky „Antibabiš“ dalších, v této chvíli opozičních stran, které komunistům otevřely dveře k podpoře vlády dokořán.

KSČM je z výše uvedeného faktickou nástupkyní KSČ v českých zemích. Filip se sice může tvářit, že v roce 1990 vznikla „nová“ strana, ale jejími členy zůstali ti, kteří svůj průkaz KSČ nezahodili do koše, jako přes milion bývalých straníků v letech 1990 a 1991. Platí tedy, že KSČM je dědičkou KSČ a všech hrůzných činů, které tato strana napáchala po převzetí moci v únoru 1948. To jsou historická fakta, která platí navzdory snaze současné KSČM se z této historické odpovědnosti vyvléci.