Psychicky nemocní teroristé

Další teroristický útok ve Francii měl opět „standardní“ informační průběh. Nejprve podle médií zaútočil psychicky nemocný člověk na několik lidí nožem a pak byl policií zastřelen. Pak bylo oznámeno, že se jednalo o terorismus.

3.1.2020 14:56

Ve městě Villejuif jižně od Paříže policie v pátek krátce po 14. hodině zastřelila muže, který se pokoušel pobodat náhodné kolemjdoucí, uvedla televize BFMTV. Útok si vyžádal jednu oběť a tři zraněné, z nichž dva jsou ve velmi vážném stavu. Pachatel, který se podle agentury AFP jmenuje Nathan C. a trpěl psychickými potížemi, začal útočit v parku Hautes Bruyeres poblíž supermarketu. Policisté podle informací televize útočníka zneškodnili minimálně třemi výstřely. Dlouho nebylo jasné, zda muž zásah přežil. Později AFP s odvoláním na policejní informace uvedla, že byl zastřelen.

4.1.2020 21:07

Útočník, který v pátek ve městě Villejuif jižně od Paříže zabil nožem člověka a další dva zranil, při činu provolával Alláhu akbar (arabsky Bůh je veliký). Uvedla to prokuratura v Créteil, která dosud měla případ na starosti s tím, že případ se bude vyšetřovat jako teroristický čin.

Není proto vůbec od věci, když se komentáře čtenářů u prvního článku posměšně zabývají problémem „psychických problémů“ a rovnou údajného „nemocného“ označují za teroristu. Ono to totiž v posledních případech vždycky tak dopadne. Z údajného „nemocného“ se vyklube po jednom či dvou dnech terorista.

Viděno touto optikou, museli bychom všechny osoby doslova „uhranuté“ ideami o nadřazenosti rasy nebo dělnické třídy či náboženství označit za psychicky nemocné a všichni vůdci typu Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina či Adolfa Hitlera by patřili do ústavů. Co se zejména Stalina a Hitlera týče, pokud by byli v ústavech, nespáchali by tolik válečných zločinů proti lidskosti.  Podobně bychom museli označit za psychicky vyšinuté například všechny „duchovní vůdce“ Iránské islámské republiky od ajatolláha Chomejního po současného ajatolláha Chameneího, kteří zavedli v Íránu islámské právo a vrátili postavení ženy do středověku.

V této souvislosti se musíme vrátit i k zabití generála Sulejmáního. Existuje opět početná skupina tak zvaných liberálních politiků a médií, kteří zabití architekta íránského teroru v zemích mimo Írán označují jako „vraždu“ a „porušení mezinárodního práva“. Jakási komisařka OSN označila jeho zabití jako „nelegální“. V boji se světovým terorismem, jehož současné kořeny tkví zejména v ideologii islámu podporovaného Íránem (šíité) a vojensky poraženým Islámským státem (sunnité) je taková terminologie jenom zavádějící. Írán byl proti Islámského státu právě proto, že se tento stát opíral o konkurenční islamistickou filosofii. Nebyl tedy bojovníkem proti terorismu, ale proti jisté formě terorismu. Jinak se proti terorismu nijak nestaví, naopak ho podporuje.

Závěr? Tak zvaně „psychicky nemocní“ jedinci vraždící ve jménu islámu v Evropě jsou „božím nástrojem“ islamismu, který vyznavače jiných náboženství považuje za nepřítele, které je nutné likvidovat. Tito lidé, z nichž mnozí se již narodili v Evropě, věří v islamistickou ideologii a propagandu, kterou šíří islámští duchovní. Nejedná se tedy o žádnou psychickou nemoc, ale o dokonale „vymyté mozky“ zrůdnou ideologií podobně, jako jimi byli pravověrní komunisté či nacisté. Tito lidé nepatří do ústavů, ale do vězení. Jejich „léčení“ je naprostou ztrátou času, nutná je pouze jejich izolace. Ve Francii navíc existuje nejviditelnější odpor k vládní politice ,ať už formou současných stávek nebo protesty tak zvaných žlutých vest. Lze se proto oprávněně domnívat, že mediální politika kolem "psychicky nemocných teroristů" nepřispívá k důvěře obyvatel v politiku vlády.