Hamáček neumí pracovat s konstantou

Neochota prezidenta Miloše Zemana vyhovět žádosti premiéra Andreje Babiše a odvolat ministra kultury Antonína Staňka je provázena zdrcujícími komentáři na hlavu Zemana a někdy i Babiše. Problém si ale vyrobil Jan Hamáček sám.

Když se začaly z vedení ČSSD ozývat hlasy volající po odvolání Antonína Staňka z pozice ministra kultury, považoval jsem to za projev naprosto zbytečných obav o dopadu odvolání šéfa Národní galerie na pozici této strany. Roman Onderka s kverulací vůči Staňkovi nepřestal a Jan Hamáček nakonec „podlehl“ a navrhnul Staňkovo odvolání. Tím začala pro jeho stranu cesta plná průšvihů.

Samozřejmě, ČSSD si o svém osudu rozhodla sama. Dobrovolně se rozhodla pro účast ve vládě (maskovanou výsledkem vnitrostranického referenda), bez výrazných problémů se nakonec vzdala svého nominanta na ministra zahraničí a nahradila do jiným kandidátem. Své ministry a ministryně pak Jan Hamáček prosadil do vedení ČSSD. Přetrpěla i dva pokusy o vyslovení nedůvěry vládě aby nakonec sama připravila půdu pro svůj „dobrovolný“ odchod z vlády.

Celý svůj profesní život jsem pracoval ve výrobě. V technice existuje plno příkladů, v nichž zásadní roli hrají konstanty, ať matematické nebo fyzikální či chemické. Člověk se jim prostě musí přizpůsobit. V chemii to znamená pracovat s konstantní kvalitou surovin, konstantními podmínkami chemické reakce apod.  Pro technika není problémem myslet na konstanty a využívat je ve svůj prospěch.

Pro člověka s takovou zkušeností není proto problémem vzít si poučení o konstantách i do světa lidí. I v politice lze totiž nalézt v chování politiků jisté vzorce chování. Ze zkušeností s chováním politiků pak lze odvodit či dokonce předpovědět jak se ten či onen politik bude chovat a jednat.

Miloš Zeman je politikem, který má za sebou politickou kariéru plnou překvapivých i méně překvapivých rozhodnutí. Přímá volba prezidenta, kterou poslanecká sněmovna schválila v době vlády Petra Nečase, se ukázala jakoby přímo šitá na míru Zemana. Zeman dokázal dvakrát zvítězit v přímé volbě a svým chováním a rozhodováním postupně přeměnil a proměňuje Česko ze systému parlamentní demokracie s prezidentem „úředníkem“ na Česko v systému poloprezidentském či prezidentském, v němž je prezident nejdůležitějším mocenským hráčem. Řada politiků nyní upřímně lituje toho, že byla u nás přímá volba prezidenta zavedena, ale je velmi pravděpodobné, že návrat k prezidentovi volenému parlamentem by sněmovnou neprošel.

Jan Hamáček a jeho strana dobře ví s kým má na Hradě tu čest. Přesto se rozhodl na nátlak některých svých spolustraníků odvolat ministra kultury Antonína Staňka, který odvolal ředitele Národní galerie Jiřího Fajta, s nímž vede Zeman spor o jmenování profesorem. Pokud nepočítal s tím, že Zeman nebude chtít Staňka odvolat a naopak využije svých mocenských pák k tomu, aby dále oslabil vliv Hamáčka na chod české vlády, je to známkou toho, že se Hamáček ničemu v politice nenaučil. Řečeno technickou mluvou, Miloš Zeman je jasná „konstanta“ a jeho pozice byla upevněna opětovným zvolením do prezidentského úřadu. Domnívat se, že Zeman ustoupí předsedovi malé vládní strany, do které ČSSD spadla po volbách 2017, byla naivita. Hamáček po schůzce s prezidentem a premiérem oznámil, že alespoň ví na čem je. Chytrý politik by to měl vědět i před jednáním a neměl by dopustit, aby k takovému vývoji vůbec došlo.

ČSSD jen dokazuje, že pokračuje v cestě úpadku, kam jí svou politikou přivedli pánové Bohuslav Sobotka a Milan Chovanec. Nemá ve svém čele schopné a charizmatické politiky a političky. Vsadila na účast ve vládě, protože se bála odejít do opozice. Zdá se, že není schopna unést svůj podíl na vládní moci, protože neumí ze svého podílu na moci vytěžit víc než posty pro několik svých vedoucích představitelů. Ministři ČSSD jsou evidentně nejslabšími členy kabinetu a zejména ministryně práce a sociální věcí Jana Maláčová je symbolem utrácení za každou cenu.

Možná jsme opravdu svědky poněkud zvláštního jevu - nejstarší česká politická strana se pomalu vytrácí z naší politické mapy a nezdá se, že by to voličům až tak moc vadilo. Domnívám se, že ani odchod do opozice na tomto vývoji nic zásadního nezmění. Budou snad doposud vládní politici za ČSSD po odchodu do opozice křičet o tom, že je Babiš trestně stíhaný a ve střetu zájmů jak to dělají politici ODS, Piráti, STAN, TOP 09? Může, ale budou to její voliči  vůbec chápat a budou jí to věřit?