Stačí znechucení senátorů na ústavní žalobu proti Zemanovi

V Senátu PČR se opět ozývají hlasy o tom, aby byla na prezidenta Miloše Zemana podána ústavní žaloba. Tyto hlasy se objevily poté, co Zeman nazval BIS „čučkaři“. Údajně tím podrývá bezpečnost státu.

Podle známého právníka Jana Kysely jsme totiž „velmi blízko“ situaci podrývání bezpečnosti státu ze strany prezidenta.  „Takový návrh určitě není irelevantní. Pokud prezident dlouhodobě podrývá bezpečnostní zájmy České republiky, jak může být vykládána kauza novičok i jeho výroky směrem k BIS a další řady jeho zahraničně-politických vyjádřeních, je to nesporně oblast, které se musíme věnovat, pokud chceme říct, co znamená v ústavě zmíněné podrývání svrchovanosti a celistvosti republiky. V případě výroků Miloše Zemana jsme u toho již skutečně velmi blízko,“ myslí si Kysela.

Něco takového by byla třeba situace, kdybychom zjistili, že s námi spojenci z NATO přestávají sdílet důvěrně informace, protože nedokážeme zajistit, aby se po předání na hrad nedostaly na nesprávná místa. A nesprávným místem nemusí být nutně jen ruská ambasáda, ale třeba také televize Barrandov,“ říká Kysela.

Nejsem ústavní právník ani žádný expert na ústavní právo. Nicméně, tvrzení o tom, že Zeman „podrývá svrchovanost a celistvost republiky“ tím, že se o práci BIS vyjádří neuctivě či dokonce s despektem, se mi jaksi „nepozdává“.  Stanoviska Zemana totiž dle mého soudu vyžadují politickou reakci, nikoli reakci vyhrožováním ústavní žalobou. Podle předsedy Senátu Jaroslava Kubery se tak již stalo.

Situace mi tak připadá opět velmi obdobná snaze amerických zákonodárců za Demokratickou stranu odstranit Donalda Trumpa procesem impeachmentu.  V podstatě každý den lze nyní na zpravodajském serveru www.msn.com  nalézt různé spekulace o nezákonných aktivitách amerického prezidenta. Volby na počátku listopadu totiž nedopadly pro kritiky Trumpa dostatečně „dobře“, americký Senát zůstal pod kontrolou Republikánské strany, a tak se opět využívají příběhy o údajné zradě Trumpa.   Platí tedy, že volební kampaň k prezidentským volbám roku 2020 už opět běží na plné obrátky.

Českým zákonodárcům by jako výstraha měla posloužit i ne tak dávná žaloba na prezidenta Václava Klause poté, co vyhlásil velmi širokou amnestii. Bylo to právě a jenom „plácnutí do vody“ a Ústavní soud se žalobou ani nezabýval.  Velmi závažnou námitkou proti pokusům vinit Zemana z vlastizrady jsou důvody čistě pragmatické. Podobně jako v případě amerického prezidenta či českého premiéra se totiž ukazuje přímá souvislost mezi hlasitými pokusy o „právní řešení problému“ a aktivizací voličů napadených osob. Jak Trumpovi tak Zemanovi se totiž nejvíce u voličů daří, pokud jsou v očích těchto voličů jejich favorité neprávem dehonestováni pomocí právních kliček a háčků.  A odpůrci si toho buď nejsou vědomi, nebo nemají žádné jiné relevantní politické prostředky, aby s politiky typu Zemana úspěšně bojovali v politické rovině. Ukazuje se, že antitrumpismus či antizemanismus nejsou dostatečně účinnými prostředky k politické porážce.

V případě české reality je tak zřejmé, že pokud kritika Zemana zůstane v rovině pseudoprávní, bude mít Zeman vždy navrch. Pokud by se snad někdo začal zabývat důsledně tím, zda náhodou nemá Zeman v něčem i pravdu, a to i v případě BIS, a kritizoval formu a nikoli obsah sdělení, mohl by možná uspět.  Zatím je to ale jen „okopávání kotníků“ a tomu se lidé typu Zemana jen posmívají.