Americké sankce proti Rusku – Skripal je lepší záminka než ovlivňování voleb?

Americké sankce proti Rusku, které byly zavedeny po ruské invazi a anexi Krymu, se později přehouply do fáze sankcí za ovlivňování voleb. Nyní vyhlášené sankce za otravu Skripala jsou vyhlášeny z vnitroamerických důvodů.

Sankce proti Rusku za anexi Krymu byly pokusem administrativy Baracka Obama „vypořádat se“ s Ruskem. Byly jednak naprosto neúčinné a svezla se s nimi i sankční politika EU. To už Rusko pocítilo více a více také na tuto politiku doplatily a doplácejí evropské firmy.  Byla to politika asymetrická (na ruskou anexi- použití vojenské síly - reagovala ekonomickými sankcemi), nicméně byla snad i částečně obhajitelná. Něco se přece udělat muselo, tvrdili unisono politici EU i Obama.  Teprve mnohem později a zřejmě ne zcela dostatečně přistoupil Západ k symetrické odpovědi – posílil jednotky NATO na hranicích s Ruskem v Pobaltí.

Pak však v USA nastoupil „ďábel Trump“ a  vnitroamerická politika dostala „nový“ náboj. Protiruská hysterie živená tak zvanými liberálními médii vidí v každém Rusovi v USA agenta a špiona. Administrativa Donalda Trumpa je tak médii tlačena stále více do konfrontace s Ruskem.  Setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem v Helsinkách na tom nezměnilo vůbec nic.  Ta samá „liberální“ média pojala rozhovory mezi Trumpem a Putinem jako „zradu USA“, a to jen proto, že si Trump dovolil zapochybovat o ruském vlivu na americké prezidentské volby.

Nyní ohlášené nové protiruské sankce mají jako záminku k jejich vyhlášení otravu někdejšího ruského agenta ve Velké Británii Sergeje Skripala.  Média dokonce přinesla ohlášení sankcí v duchu toho, že „USA mají důkazy o tom, že za otravou Skripala bylo Rusko“.  Možná mají, možná nemají, nicméně alespoň informace, které proudí v místa činu, tj. Velké Británie, jsou natolik rozporuplné, že bych o nějakém „důkazu“ velmi silně pochyboval. Nicméně, přesto v americké sankční politice nastává jistá změna.

Zatím totiž byly tyto sankce živeny a podporovány právě médii napojenými na Demokratickou stranu.  Právě tato média otravovala a otravují svými zaručenými historkami o spiknutí Trumpa s Ruskem vnitroamerickou politickou situaci. Nyní se tedy Trump rozhodl vyhlásit nové sankce proti Rusku kvůli otravě Skripala. Tyto sankce, a to je zřejmě velmi podstatné, liberální média nepožadovala a Trumpova administrativa se tím snaží získat jistou iniciativu v této oblasti.  Je to politika ve stylu – vidíte, Ruska se nebojíme, trestáme ho.

Obecně lze tuto politiku i pochopit, nicméně jde evidentně o vytloukání klínu klínem. Protitrumpovská americká i světová média za to jeho vládu ani jeho osobně nepochválí, spíše to jen posílí jejich politiku vyvolávání masové protiruské hysterie.

A ještě jeden příklad, jak konkrétně EU reaguje na americkou sankční politiku. Tentokrát proti Íránu.  Evropská komise slibuje „podporu evropským firmám“, které by byly americkými sankcemi postiženy formou „kompenzací“. Írán je přitom stát, který usiluje o získání jaderné zbraně a je zřejmě jen otázkou času, kdy toho dosáhne.  

Svět sklízí plody Obamovy politiky, která zachraňovala klima a „ usmiřovala se“ s levicovými režimy a i s Íránem. Nástup „Islámského státu“ byl logickým vyústěním této mírové politiky, kterou si například Nobelův výbor „pojistil“ udělením Nobelovy ceny míru Baracku Obamovi.  Není vůbec náhodou, že ruská intervence v Sýrii a americká v Iráku po nástupu Donalda Trumpa vedla k pádu IS a jeho zatlačení do ilegality. USA proti IS v časech Obamy vedly jen „stínovou“ válku.

Kauza otravy Skripala byla využita nynější administrativou Donalda Trumpa k získání „iniciativy“. Je plodem vnitroamerické nesmiřitelné konfrontace, kterou Demokratická strana vede s Trumpem.   Zdá se, že to i všichni vědí včetně Ruska. To slibuje „zásadní odpověď“. Doufejme jen, že zůstane u této tvrdé rétoriky.  Svět podle mého názoru potřebuje v řadě věcí mezinárodní politiky kooperaci Ruska a USA. Doufejme, že si toho jsou Trump i Putin vědomi.