Demonstrace proti Babišovi a Zemanovi

Den před jmenováním Andreje Babiše podruhé premiérem se v Praze a několika dalších městech sešli lidé, aby protestovali proti jeho jmenování premiérem. Na demonstraci v Praze vystoupili i opoziční politici.

Pražská demonstrace proti Andreje Babišovi zaplnila horní část Václavského náměstí. Lidé opět vyjadřovali nesouhlas s tím, aby byl premiérem jmenován trestně stíhaný člověk s minulostí příslušníka KSČ a spolupracovníka StB. Řečníci dokonce mluvili o to, že chtějí návrat do „normálnosti“. Na demonstraci vystoupili i opoziční politici, jako bývalá místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová z ODS. 

Mimo jiné se opoziční řečníci zmiňovali i o tom, že je lepší, když lidé vyjadřují svůj názor demonstrací, než kdyby jim to bylo jedno. To je samozřejmě pravda. Nicméně v případě opozičních politiků existuje i mnohem prozaičtější vysvětlení. Babiš totiž o demonstracích hovoří jako o demonstracích těch, kteří prohráli volby.  I to je samozřejmě relevantní úhel pohledu.

Pokud zasadíme výsledek českých voleb 2017 do celoevropského trendu volebních výsledků, pozorujeme, že i v Česku zvítězilo na úkor tradičních stran protestní hnutí ANO spolu s SPD a Piráty. U ANO je samozřejmě pozice „protestní strany“ ne tak zřejmá vzhledem k účasti ANO na minulé vládě Bohuslava Sobotky. Nicméně, tradiční strany, jako ODS a ČSSD, ale i KSČM, volby prohrály.

Jen snaha Babiše vtáhnout ČSSD do nové vlády umožnila novému vedení ČSSD tvářit se „úspěšně“. Podle průběžných výsledků vnitrostranického referenda v ČSSD, které „unikly“ do médií, nadpoloviční většina členů ČSSD souhlasí se vstupem do vlády. To bude jen dalším potvrzením toho, že vnitrostranické třenice v ČSSD budou pokračovat. I proto, že zejména senátoři za ČSSD cítí obrovské nebezpečí, že nedokáží obhájit své pozice v podzimních senátních volbách jako příslušníci „vládní strany“.

Co se obecně opozice týče, její rétorika se za poslední měsíce po volbách vůbec nezměnila. Neustále útočí na Babiše jako na „agenta StB, komunistu a trestně stíhaného člověka“. Na volebních preferencích se to ale nijak zvláště neodrazilo. Hnutí ANO stále dominuje s preferencemi kolem 30% a strany na dalších místech mají kolem 13%. Nejhlasitější kritici Babiše z TOP 09 dokonce podle preferencí zabydleli příčky pod 5%, nutnými pro vstup do sněmovny.

Z tohoto pohledu je tedy politická činnost opozičních stran neúspěšná. Pokud bychom chtěli parafrázovat tvrzení opozičních politiků o tom, že lepší než apatie je vyjádřit svůj názor demonstrací, pak ještě lepší z pohledu opozičních stran by bylo dělat takovou politiku, která by dokázala voliče přesvědčit a správnosti jejich politiky a vyhrát ve volbách. Zatím to vypadá, že opozice rezignovala na lepší volební výsledek, setrvává na neúspěšné politice absolutní negace Babiše a hnutí ANO. Z tohoto pohledu se jeví její politika jako ustrnulá v minulosti bez naděje na úspěch v dalších volbách. Ohánět se „zásadovostí“ je sice možné, pokud tato politika nikam nevede, je čas jí změnit. Právě nové vedení ČSSD se o to nyní snaží, ovšem s nevýhodou toho, že právě ČSSD kauzu Čapí hnízdo na Babiše upletla. V jejím případě je tak vstřícnost k Babišovi snad i pochopitelná, zda to ČSSD obecně pomůže, je však otázkou. Bude-li pokračovat rozkol v ČSSD před senátními volbami, troufám si tvrdit, že nepomůže.