Trump podle Prague New York Times

Pod titulkem Trump prohrál ruskou hru, píše amerikanista z University of New York in Prague Jakub Lepš o tom, jak se Donald Trump chtěl dohodnout s Putinem a Kongres mu svázal ruce. Amerikanista Lepš píše dle  „mainstreamu".

Článek Jakuba Lepše Trump prohrál ruskou hru, vyšel v MfDnes v sobotu 5. července 2017 na straně 13, rubrice Názory. Stojí za to si ho pečlivě pročíst i z toho důvodu, že si jeho pročtením čtenáři ušetří spoustu času a mají příležitost „nasát“ americký mediální hlavní proud, tj. vydavatelství The New York Times a The Washington Post. Přečíst Lepše se tudíž „vyplatí“.

Úvodem pan Lepš uvádí cíle, se kterými Donald Trump mířil do Bílého domu. Rychle se vypořádá s Obamovou zdravotní reformou, spřátelí se s Putinem, vyvine tlak na Čínu, ta vyvine tlak na Severní Koreju a …? Lepš píše: „Pak už bude mít Trump dost času na golf, svoji slovinskou manželku, rodinu či různé prezidentské radovánky“.

 Stálo mě za to tuto větu doslova ocitovat a podtrhnout právě proto, že je v ní ukryt celý „myšlenkový potenciál“ hlavního proudu amerických médií reprezentovaných výše uvedenými médii. Pan Lepš je „amerikanista“ par excellence. Ví naprosto přesně, kdy si má z Trumpa utahovat ve stylu amerického mainstreamu.  Ostatně, český mediální mainstream by na tomto místě a při komentáři o politice českého prezidenta Miloše Zemana utrousil cosi o tom, že by se „Zeman mohl věnovat své oblíbené Vysočině, becherovce a objímání stromů“.

Lepš pak pokračuje, že … „sdílely jeho ochotu se s Putinem dohodnout na zlepšení vztahů bez ohledu na okupaci Krymu, konflikt na Ukrajině či zasahování Moskvy do amerických voleb, ale na sto procent to přece jen nevyšlo“.

Z předcházejícího citátu pana Lepše stojí za podtržení právě ono „zasahování Moskvy do amerických voleb“.  Autor zde dává do souvislostí věci, které se skutečně staly (okupace Krymu a válka na Ukrajině) s tím, že považuje ono „zasahování Moskvy“ za hotovou věc a pravdu, o níž se nesmí pochybovat.  Dodnes nám nikdo nepředložil pádné důkazy o tom, že Moskva alias prezident Vladimir Putin a jeho vládnoucí skupina, ovlivnil výsledek voleb v USA. Sledoval jsem pozorně americkou předvolební kampaň a s ruskou kartou se tam hrálo. Na tapetě ale byla Hillary Clintonová kvůli používání soukromé e-mailové adresy, z níž se podařilo hackerům stáhnout její korespondenci. Nikdo neprokázal, že to provedli Rusové napojení na Kreml, a i kdyby se tak stalo, Clintonová použila jistě nesprávně, ne-li přímo nezákonně, soukromou e-mailovou adresu, která byla o řád či více řádů méně zabezpečená než její vládní adresa. Média pravidelně chrlila špínu na Trumpa, vychvalovala Clintonovou a zveřejňovala průzkumy, které favorizovaly Clintonovou jako vítězku voleb.

Ruská karta ve smyslu současného vyšetřování prezidenta Trumpa je o něčem zcela jiném. Snaží se dokázat, že Trump vědomě a proti zájmům USA spolupracoval s Ruskem, jazykem padesátých let minulého století byl a je Trump „agentem Moskvy“.

Jedná se zejména o setkání Donalda Trumpa juniora s ruskou právničkou Nataljou Veselnickou. Lepš v této souvislosti píše o „ nejvážnějším odhalení o kterém víme“. A cituji Lepše dále: „Ta mu v polovině loňského roku slibovala kompromitující materiály na Hillary Clintonovou jakožto součást snah Kremlu zajistit, aby se novým americkým prezidentem stal Donald Trump, a ne jeho demokratická soupeřka“.

Zde se pan Lepš dopouští naprosté fabulace. Nic takového doposud nebylo prokázáno. Nejde jen o to, že Kreml jakékoliv kontakty s Veselnickou popřel. Nakonec, Donald Trump junior na radu, hádejte koho!, samotného Juliana Assange  ,zakladatele Wikileaks, zveřejnil celou mailovou korespondenci s Veselnickou a po dvou dnech tato aféra zmizela z hlavních titulků amerického meinstreamu. Lepš by měl správně napsat, že se Demokraté snaží dokázat, že Veselnická byla do USA poslána jako „agent Moskvy“ a na pokyn Kremlu měla předávat kompromitující materiály. Sám Trump junior pak označil informace, které od Veselnické získal za bezcenné.  

Vážná obvinění z možné koordinace Trumpovy volební kampaně a cizí nepřátelské mocnosti postupně vedla ke stavu, který lze bez přehánění nazvat částečnou paralýzou administrativy.

To je další věta, která z neprokázaného „vlivu Kremlu“ o koordinaci Trumpovy kampaně s cizí nepřátelskou mocností, fabuluje něco, co se neděje. Trump sice musí reagovat na tyto skutečnosti, většinou je hodnotí stylem „fake news“, ale k žádné paralýze, a to ani částečné, nedošlo. Financování federální vlády funguje a neopakoval se tak stav, kdy Kongres válčil s bývalým prezidentem Obamou o uvolnění dalších finančních prostředků na činnost federálních úřadů. Amerikanista Lepš však díky tomu, že Trumpa evidentně nemá rád, si tak „přisolí“ i tam, kde by nemusel. Je ostatně zajímavé, že se právě o demokratické kandidátce na prezidenta USA Hillary Clintonové tvrdilo se sarkasmem, že „lže, i když nemusí“. Lepš jen následuje svou politickou favoritku.

Společná akce Republikánů a Demokratů na zákoně, který rozšířil sankce proti Rusku, Íránu a Severní Koreji, skutečně výrazně omezila pravomoci prezidenta. Trump také prohlásil, že si je toho vědom, ale že zákon nebude vetovat v zájmu „jednoty“. Ano, věděl, že by byl přehlasován a nechtěl, aby k tomu došlo. Na sociálních sítích se pak vyjádřil, že je to zákon špatný poté, když ruský premiér Dimitrij Medveděv tento zákon označil za vyhlášení obchodní války.

O tom, že USA jsou demokracií, v níž má prezident velmi silné postavení, ale není to diktátor, který si prosadí vše, co si zamane, víme. Na rozdíl od pana Lepše ale nevidím nic pozitivního na tom, že Kongres svými sankcemi proti Rusku nalinkoval vztah s Ruskem na další léta dopředu. Nové sankce totiž směřují i proti americkým firmám, které pracují na projektech s Ruskem v jiných částech světa, například v Evropě. A už i Německo se obává, že tyto sankce poškodí jeho zájmy a zvažuje dokonce jejich napadnutí jako na zákon, který odporuje mezinárodnímu právu.

Pan Lepš jistě není tak naivní, alespoň doufám, aby uvěřil tomu, že tyto nové sankce donutí Rusko opustit Krym a ukončit válku na Ukrajině. Nějakého pokroku by bylo snad možné dosáhnout jedině pomocí jednání.  Sám jsem hluboce přesvědčen o tom, že okupace Krymu a válka na Ukrajině byla důsledkem nezájmu bývalého amerického prezidenta o to, co se v okolí Ruska děje. Jak jinak si vysvětlit, že místo sebe nechal o okupaci Krymu jednat s Ruskem Německo, Francii za asistence Běloruska? Vůbec nejsem nadšený z toho, že Demokraté i s podporou Republikánů tlačí USA do stále výraznější konfrontace s Ruskem. O Krymu si můžeme myslet cokoliv, ale je to část historické pevniny. Čína naproti tomu buduje umělé ostrovy u svého pobřeží s cílem rozšířit své teritoriální mořské území na úkor dalších zemí jižního Pacifiku. Není to náhodou také „ hybridní okupace“?

Trump teď jistě s Kongresem prohrál, ale byla to jedna bitva. Pravděpodobně  se tato otázka vrátí dříve nebo později na jednací stůl Kongresu znovu. Podobně, jako zatím neodvolaná Obamacare, jejíž odvolání již prošlo Sněmovnou reprezentantů a neprošlo díky zradě tří republikánů v Senátu. Ale o financování zdravotnictví se bude jednat dál, o tom jsem přesvědčen. Stejně tak je možné, že se Kongres vrátí k ruským sankcím proto, že si to vynutí mezinárodní situace. Trump prohrál v životě několikrát a vždycky se ve svém byznysu dokázal vzchopit. Určitě nevzdá ani tuto porážku.

K panu Lepšovi mám také jednu poznámku. V článku píše, že Trump lhal. To nehodlám rozporovat, politici lžou. Bohužel ,pan Lepš ve svém článku lže také. A hodně.