Vysoké školy chtějí po ministerstvu školství deset miliard

S tím, jak se blíží konec dotačního období 2014-2020 zvyšují vysoké školy tlak na své ministerstvo. Tvrdí, že pro další zajištění výuky po roce 2020 potřebují 10 miliard.

Velkovýroba vysokoškoláků je, dovedeno do důsledků, další z danajských darů dotační politiky EU. Díky ní totiž přitéká do rozpočtu vysokých škol až deset miliard korun ročně, což umožnuje platit vysokoškolské zaměstnance a udržovat na studiu vysokých škol zřejmě až 40% z ročníků 1990 / 1996, to jest naši porevoluční generaci mladých lidí.  Vůbec se v tomto krátkém zamyšlení nechci zabírat filosofickými otázkami, zda se takto vysokoškolskými studiemi „promořená“ mladá generace postará o naši republiku lépe či hůře než moje generace, v níž převažovali vyučení a maturanti.

Jde mi v této chvíli jen a pouze o fakt, že k pokračování dosavadní vzdělávací politiky „každý druhý inženýrem“, nebo alespoň bakalářem, nebudou podle dosavadních předpokladů po roce 2020 k dispozici peníze z evropských dotací a budeme tedy stát před otázkou, kde oněch chybějících deset miliard sebrat a nekrást. Ministryně školství se již nechala slyšet, že počítá se zvýšením dotace ze státního rozpočtu do vysokých škol po roce 2020 o 5 miliard, tedy o polovinu vysokými školami požadované částky.  Počítá se s tím, že s druhou polovinou si vysoké školy „nějak poradí“.

Je zřejmé, že vysoké školy nejsou vůbec ochotny ani na vteřinu uvažovat o tom, že po skončení dotací žádné další peníze nepřijdou a bylo by v takovém případě nutné snížit stav studentů na vysokých školách možná na polovinu současného stavu.  Dotační politika z let 2007/2013 a v současném období 2014/2020 tak přivodila vysokoškolský boom, vedla k nesmírnému zvýšení počtu studentů a vysoké školy by rády v této politice „hojnosti“ pokračovaly i dále.

Nyní se propírá na veřejnosti případ dotace na ČVUT Praha a rektor této školy je vyzýván k odstoupení, protože v žádosti o dotaci figurují jména zaměstnanců ČVUT, kteří na projektu nejen nepracují, ale dokonce odmítají s tímto projektem mít cokoliv společného. Je to křiklavý případ zneužití dotace, ale nevezměte si 80 milionů, když vám je někdo „schopný“ či „všehoschopný“ sežene. Rektor ČVUT jen doplácí na naprosto zcestný systém přidělování dotací na základě známostí a zákulisních dohod. Není třeba si dělat žádné iluze, že jiné projekty jsou o tolik lepší. Vůbec nezpochybňuji, že se v rámci evropských projektů nepodařilo leccos dobrého vykonat a že vysoké školy tímto způsobem získaly špičkové vybavení. Je ale zásadní otázkou, zda výzkumné kapacity takto vybudované mají šanci na existenci bez dotačních prostředků pouze a jenom na základě smluvního výzkumu, tj. výzkumu, který si objednají za své peníze výrobní podniky s cílem zvýšit konkurenceschopnost svého výrobního portfolia.

Jen okrajově nebo vůbec se diskutuje problematika budovaných výzkumných center, která se buď jen tak tak podařilo dokončit, či ještě před dokončením zkrachovala.

Hitem posledních let je zejména „znalostní ekonomika“, když se zdůrazňuje význam vědy pro rozvoj společnosti. Bezpochyby význam vědy, jejích objevů a zejména aplikací v reálné ekonomice je zřejmý. Vůbec si však nejsem jistý, a jsem naopak velmi nejistý z tvrzení, že „promoření“ naší mladé generace vysokoškolskými tituly se automaticky rovná „znalostní ekonomice“.  Tvrdím, že méně je v tomto případě více a že se Gaussova křivka vyznačující inteligenční schopnosti v každém ročníku nechá znásilnit tak, aby polovina  ročníku získala vysokoškolské tituly. Toho lze dosáhnout jenom tím, že se sníží nároky na kvalitu vysokoškoláka a naši vysokoškoláci jsou tak povětšinou jen o trochu lépe informovaní maturanti a český stát to stojí na nákladech možná 20 miliard korun.

Vraťme se však k zásadní otázce, zda je správné z prostých kupeckých počtů nadále dotovat vysoké školy ze státního rozpočtu a uvažovat dokonce o tom, zda ze státního rozpočtu plně vykrýt oněch 10 miliard, které nebudou k dispozici po roce 2020 z dotací.

Na scénu by se totiž měla opět dostat otázka, zda sprosté slovo „školné“ by se opět nemělo vrátit do hry. V Česku je přibližně dvě stě tisíc vysokoškoláků. Školné v řádu 25000 Kč za semestr by dokázalo do vysokých škol přinést - světe div se - právě deset miliard korun! Ačkoliv socialisté, kteří vedou naši současnou vládu, o školném nechtějí nic slyšet, byla by to cesta jak dostat do vysokých škol finanční prostředky a současně zvýšit motivaci k tomu, aby jí každý student dokončil co nejdříve a tudíž s co nejnižšími náklady.  Vyprávějte to ale Bohuslavu Sobotkovi! Sobotka a jeho strana důsledně zlikvidovala a likviduje aktivitu jedince a mlží něco o „nárocích na bezplatné vysokoškolské studium“. To je stejný nesmysl jako „bezplatné zdravotnictví“. ČSSD ale není osamocena, pomáhají jí koaliční partneři, se kterými se ale právě ČSSD snaží „zatočit“ pomocí zákona „Antibabiš“. A například tolik mediálně propagovanou EET (již jsem slyšel reklamu o 18 miliardách získaných na výběru daní po zavedení EET v médiích) pomáhá do života prosazovat právě Andrej Babiš, kterému právě ČSSD nemůže přijít na jméno. Jaké paradoxy.

Školné, které jsem v tomto článku zmínil, nemůže být samozřejmě všelékem. Nicméně, neudržitelnost „bezplatného vzdělávání“ je dnes zřejmá natolik, že jen čeká na toho, kdo ho správně uchopí a vyhraje s ním volby.