Erdoganův další vyděračský pokus

Turecký prezident Recep Erdogan prohlásil, že pokud EU nepovolí Turecku bezvízový styk do listopadu, vypoví Turecko dohodu s EU o migrantech. Jak velká to je hrozba?

Erdogan po nezdařeném pokusu o puč rozjel v Turecku čistky na místech, které by „normální“ smrtelník ani nečekal. Prvními propuštěnými byli soudci hned s vlnou čistek v armádě. V rámci výjimečného stavu, který umožňuje vládnout prezidentovi pomocí dekretů, pak mimo jiné nařídil uzavřít asi tisícovku soukromých škol.  V podstatě se jedná o likvidaci posledních zbytků „hry na demokracii“ v tureckém podání. Je jen k „pousmání“ to, že zrušil své žaloby na ty, co ho „urazili“ a označil to za „ukázání vlídné tváře“.

S poslední Erdoganovou výhružkou na adresu EU je nutné se zamyslet nad tím, jak reálnou hrozbou je případné vypovězení smlouvy s EU v dalším průběhu migrace. Zdá se, že síla této výhružky je přímo úměrná propustnosti tak zvané „balkánské trasy“. Vzhledem k tomu, že je tato trasa nyní pro migraci prakticky uzavřena a není pravděpodobné, že by státy na balkánské trase opět plnily roli „slepých a hluchých“, žádnou další vlnu podobné té z loňska nelze očekávat.  Dnes naopak EU, respektive Itálie, zachraňuje uprchlíky „u břehů Libye“ a jsou jich tisíce denně. Turecko prostě ztratilo vyděračský potenciál. K tomu se vzpamatovalo i Řecko, které už přestalo hrát roli „zachránce“ na německý účet.

Vydírání EU tak podle mého soudu nemá naději na úspěch. Pokud, a to je nutné připomenout, se zejména členové Evropské komise, budou chovat podle svých posledních prohlášení a pokud Německo nebude chtít opět ukázat „dobrou vůli“. Ani jedno ani druhé neočekávám, EK je v současné době na vedlejší koleji a Německo po nedávných teroristických útocích má starosti jak zvládnout ty migranty, které už přijalo.

Jestliže je bezvízový styk mezi státy znakem důvěry, pak v současné atmosféře nedůvěry by jeho zavedení bylo projevem ignorance toho, co se v Turecku po puči děje. V této záležitosti ovlivňující bezpečnost v Evropě více než co jiného, je nutné trvat na společném postupu všech států bez možnosti „být přehlasován“. Nechme proto Erdogana na EU „štěkat“. Držme ho ale hezky „za plotem“.