Brexit: Co vzejde z výsledku referenda?

Velmi bych si přál, aby Velká Británie neodešla z EU. Současně však chápu, že pokud neodejde, nic se v řízení EU nezmění. A toho se obávám ještě více.

Na výsledek hlasování o členství Británie v EU se čeká s napětím. Oba znesvářené tábory, Leave a Remain, vědí moc dobře, kde jsou jejich silná a slabá místa a že ze všeho nejvíce se kampaň zaměřovala na citové prožitky. Vražda Jo Coxové týden před referendem se stala jakýmsi zlomovým jevem, který možná o osudu hlasování rozhodne. Velmi nevěřím těm, kteří případné vítězství tábora Remain dávají do přímé souvislosti s vraždou Jo Coxové. Naposledy František Matějka a jeho stať s podtitulem Když teče do bot, hodí se prostě cokoli.  Ostatně, odtud je jen malý krůček ke spikleneckým teoriím o tom, jak to bylo všechno naplánováno a Coxová byla „obětována“.

Vraždu Coxové spáchal podle všeho duševně vyšinutý muž, který u soudu odmítal sdělit své jméno a tvrdil, že se jmenuje Smrt zrádcům…. Po vraždě Coxové se oba tábory rozhodly pozastavit kampaň a tak to zřejmě zůstane až do dne hlasování. Ostatně, vše už bylo více méně na obou stranách řečeno a voliči teď budou mít více času na „zpytování svědomí“. 

Sám za sebe bych si přál, aby Velká Británie zůstala v EU, protože její význam ve světové politice je obrovský. Je to mocnost s trvalým místem v Radě bezpečnosti při OSN.  Má jaderné zbraně a díky své koloniální minulosti má velmi významné vazby na indický subkontinent, tj. Indii a Pákistán. Již při vstupu do EU si Britové vyjednali řadu výjimek, z nichž ta nejpodstatnější se týká zachování své měny- libry šterlinků.  Politický systém Británie může být stále pro řadu států i v EU inspirující. Existuje prostě velká spousta věcí, kvůli nimž bych si přál, aby Velká Británie v EU zůstala.

Na druhou stranu, pokud se tak i stane, obávám se, že evropští lídři na čele s Německem a Francií mohou nabýt dojmu, že EU spravují „moudře“ a že se „nic nestalo“. Přitom, pravý opak je pravdou.  Ostatně, kdyby tomu tak bylo, nebyl byl tábor zastánců Leave v Británii zdaleka tak silný.  Největší omyl spatřuji v politice Německa a Francie zaměřené na posilování centrální správy EU, zejména Evropské komise (vlády). Ta už přesáhla všechny rozumné meze unifikace v záležitostech více méně technických a přesunula se již do roviny, v níž již významně zasahuje do práv států sdružených v EU.

Neschopnost Evropské komise vynikla v posledním roce zejména tím, že problém masové migrace chtěla řešit byrokratickými prostředky „rozdělováním migrantů“, aniž by brala v potaz skutečné politické a ekonomické příčiny jevu masové migrace. Ukázalo se, že EU nemá žádné účinné mechanismy, které by se koncentrovaly na dodržování pravidel hry v rámci Schengenského systému. Migrační autostrádu přes Balkán tak nakonec přetnulo rozhodnutí zemí mimo EU nepovolit dále přechod přes svá území bez platných cestovních dokladů.  A teprve díky tomu se státy na vnější hranici Schengenského systému začaly přeci jenom chovat racionálněji a zodpovědněji.

Obávám se, že v případě vítězství kampaně Remain se vedení EU jenom „oklepe“ a nebude ochotno svou dosud velmi neúspěšnou politiku dalšího posilování integrace jakkoliv změnit.  Pouze odchod Británie z EU by zřejmě vedl k tomu, že by se i pod tlakem dalších států, které by mohly začít vyhrožovat rovněž svým odchodem, mohlo něco na úrovni vedení EU změnit.  Je mi proto jasné, že jen odchod Británie z EU, který si nepřeji, by mohl něco zásadního v politice EU změnit.