Zločinný kurzarbeit? A co sociální politika?

Markéta Šichtařová nazývá připravovaný zákon o kurzarbeitu jako zločinný. Ovšem z mého pohledu se jedná jen o další dávku sociální politiky, která vítězí nad trhem bez přívlastků.

Markéta Šichtařová popisuje kurzarbeit – to je mimochodem krásný příklad toho, jak germanismy pronikají do češtiny i v současnosti – těmito slovy: Tak především tímto způsobem se jen v lidech pěstuje veskrze socialistická, chybná, až zločinná představa, že mají nárok na něco za nic. V tomto případě nárok na peníze za to, že zůstanou doma a nebudou pracovat. Což není pravda. Ve vesmíru jaksi neplatí, že následek vznikne bez příčiny. Neboli hodnoty se nevyprodukují bez práce.

Velkou část svého komentáře se Šichtařová zabývá otázkou tak zvaných „zombie firem“. Zombie firmy jsou obrovské zlo. Jedná se o firmy, které už dávno zbankrotovat měly, ale díky permanentní infuzi úvěrů se zápornými sazbami přežívají. Bank of America Merrill Lynch koncem roku 2019, tedy těsně před pandemií covid-19 a novou krizí, odhadovala, že takových neživotaschopných firem je ve vyspělých ekonomikách kolem 13 %. Dnes jich bude – právě i díky kurzarbeitu – ještě víc. To kvůli nim se postupně z evropské ekonomiky stává nefunkční, nekonkurenceschopný kolos typu bývalého RVHP. Tedy – ne že by zombíci vegetili jen v Evropě, ale je jich tu bezkonkurenčně procentuálně nejvíc.

Argumentů má ve svém komentáři ještě mnohem více, nicméně právě výše uvedený argument o tom, že se jedná o socialistický instrument „zločinné“ povahy, je zřejmě alfou a omegou celého komentáře. Nedá mi, a musím k výše uvedenému zločinu uvést pár poznámek.

Koncept současného kapitalismu, zejména jeho sociální politika, vytvořil systém, v němž i ony zmiňované „zombie firmy“ plavou, sice hodně blízko k hladině, nicméně plavou. Jen skutečně málo států tak zvaného vyspělého světa se v posledních letech dokázalo vypořádat s nezaměstnaností tak, jako Spojené státy. Nezaměstnanost tam od konce posledního finančního otřesu z let 2007/8 už za druhého funkčního období Baracka Obamy vytrvale klesala a před nástupem virové pandemie se udržovala na hodnotě 3,5 % práceschopného obyvatelstva. O této hodnotě nezaměstnanosti se obvykle hovoří jako o hodnotě, kdy pracuje každý, kdo chce a může. Mezi nezaměstnanými jsou v daném případě zejména ti, kteří pracovat nechtějí a nechávají se živit státem. Také se někdy o těchto nezaměstnaných hovoří jako o nezaměstnatelných. Když už do práce nastoupí – například pod pohrůžkou, že jim stát sebere nějaké dávky – odkroutí si pár měsíců v práci a pak se vrátí mezi nezaměstnané. A obvykle to probíhá tak, že nastoupí, po pár dnech či týdnech onemocní a pak už je v práci nikdo neuvidí.  V EU mělo či má podobnou nezaměstnanost jako USA jen několik málo států, mezi nimi i Česko. Jinak jsou státy, kde je nezaměstnanost trvale dvouciferná. Vidíme tedy, že sociální politika vyspělého světa vytvořila obrovskou skupinu lidí, kteří nepracují a pobírají podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky.

Česko kurzarbeit využilo po nástupu virové pandemie a umožnilo firmám nepropouštět zaměstnance, pro které nebyla náhle z důvodu vládních opatření práce. Nezaměstnanost proto u nás zůstala velmi nízká. To v USA zafungoval trh práce naprosto jinak a zřejmě tak, jak byl kdysi vymyšlen. Firmy zaměstnance propustily, takže nezaměstnanost v USA skokově vzrostla až k 15 % v dubnu, aby po opětovném rozjezdu ekonomiky klesala zhruba o dva procentní body měsíčně a na konci srpna činila asi 8,5 %. Evropská média včetně těch našich poukazovala na „asociálnost amerického systému“. (Nicméně i v USA byly schváleny Kongresem  finanční stimuly pro obyvatele, jednorázové platby, na kterých byl dokonce podpis amerického prezidenta Donalda Trumpa). Tam ještě kurzarbeit nedorazil. Možná ale, že ho tam po případném vítězství levicové socialistické Demokratické strany na čele s Joe Bidenem jako figurou pro „středového voliče“ také zavedou.

Proč o tom píšu? Protože o sociální politice státu v podpoře nezaměstnaných či nezaměstnatelných se jako o zločinné nepíše. Přitom však umožňuje „zombie zaměstnancům“ ukrýt se v systému a nepracovat, třeba celý život. Přitom tento systém je stejně „zločinný“ jako onen Šichtařovou zmiňovaný kurzarbeit. Je to stejný koncept inherence státu, my už ho ale všeobecně považujeme za naprosto „normální“ a jako o zločinném se o něm nepíše.

Kurzarbeit tedy není nic jiného než pokračování zásahů státu do ekonomiky. Nyní se ale na rozdíl od ad hoc zákona „Antivirus“, který dělal to samé jen po dobu omezení vyhlášených vládou během virové pandemie a po ní, připravuje zákon, který má platit stále. A bude moci být použit i v jiných případech než při „zamčení ekonomiky“ při nástupu pandemie. Na zásazích státu do „tržní ekonomiky bez přívlastků“, pro kterou se čas od času vyjádří Václav Klaus starší, je současná ekonomika založena. Je-li kurzarbeit zločinný, jak o něm píše Šichtařová, jak označit celkový vliv státu na chod západních ekonomik? Zločin na druhou? To už nechávám na posouzení čtenářovi.