Vystrčil na Tchaj-wanu, čínský ministr zahraničí v Německu

Schizofrenní politika předsedy Senátu PČR se ukazuje v plné nahotě při jeho cestě na Tchaj-wan. Čína vyhrožuje, že „Vystrčil zaplatí velkou cenu“. Spíše to však bude česká ekonomika, která na Vystrčila doplatí.

Není lepšího důkazu rozštěpení politiky „jednotné EU“ než současná cesta předsedy Senátu PČR na Tchaj-wan. Miloš Vystrčil je vzácnou návštěvou pro Tchaj-wan zejména proto, že se jedná o  vysokého ústavního činitele státu, který se oficiálně snaží nerozzlobit si Čínskou lidovou republiku. Ta v reakci na Vystrčilovu cestu na Tchaj-wan uspořádala okružní cestu čínského ministra zahraničí po západní Evropě.

 „Přimějeme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování a politický oportunismus,“ řekl Wang, který je na návštěvě Německa. Wang dodal, že zpochybňování zásady jedné Číny znamená „znepřátelit si 1,4 miliardy Číňanů“ a že čínská vláda a lid nebudou tolerovat takovou „otevřenou provokaci“ předsedy českého Senátu a protičínských sil, které stojí za ním. Podle Vystrčila je Wangovo prohlášení podobné tomu, co bylo obsaženo v čínském dopise, který obdržel bývalý předseda Senátu Jaroslav Kubera. Připomněl tak kauzu dokumentu, který byl objeven v pozůstalosti Kubery. Čínská ambasáda se v něm ostře vymezovala proti jeho plánované cestě na Tchaj-wan.

Připomeňme, že Vystrčilovu cestu na Tchaj-wan podpořil americký ministr zahraničí Mike Pompeo a Čína z této podpory udělala to, co se dalo očekávat. Označila Vystrčilovu cestu za součást americké protičínské politiky.

Česká zahraniční politika se mnohokrát zaklíná svou koordinací s EU. Pravdou je, že oficiální místa, jako ministerstvo zahraničí, vláda či prezident Vystrčilovu cestu nepodpořila.  Přesto Čína uspořádala spektakulární misi svého ministra zahraničí do západní Evropy. To mimo jiné znamená, že pevninská Čína považuje za nejdůležitější udržovat přátelské vztahy právě s velkými západoevropskými ekonomikami, jako je Německo či Francie. Je příznačné, že právě z těchto zemí by nikoho z vlády ani nenapadlo odjet na Tchaj-wan a „demonstrovat tak pevnou jednotu s demokratickým Tchaj-wanem“. Ekonomické zájmy těchto zemí jsou na prvním místě a nikdo z vládních politiků si je nedovolí poškodit.

Podle Vystrčila přijela česká delegace vytvořit „vhodné prostředí pro spolupráci“. Pravdou však je, že se na ekonomických vztazích s Tchaj-wanem sotva co změní co do objemu i zaměření investic. Podnikatelů je v delegaci podle médii necelá polovina, tj. čtyřicet. Těm jistě nezáleží na spolupráci s pevninskou Čínou a sledují své partikulární zájmy, protože na pevninské Číně  si tito podnikatelé ani neškrtnou.

Nezbývá mi, než konstatovat, že Vystrčilova cesta do Čínské republiky, jak se Tchaj-wan oficiálně nazývá, postrádá jakoukoliv logiku kromě jediné -naštvat Čínu a české vládní představitele. Líbivá slůvka o „spolupráci se všemi demokratickými zeměmi“ na tom nic nemohou změnit a také nezmění.