Psychicky nemocný islamista řádil na dálnici v Berlíně

Zprávy o islamistických útocích ustoupily do pozadí světových médií ze dvou důvodů. Média dnes mají virovou pandemii a útoky islamistů si v poslední době v EU nevyžádaly žádné oběti.

Sérii nehod na dálnici A100 způsobil v úterý večer mladý řidič, který je nyní ve vazbě. „Naše dosavadní výsledky vyšetřování naznačují, že šlo o (islamisticky motivovaný) útok,“ řekl listu Tagesspiegel Martin Steltner, mluvčí berlínského státního zastupitelství. Podle místních médií řidič je irácký občan. Muž po nehodě zastavil. Měl křičet „alláhu akbar“ (arabsky „bůh je veliký“).….Podle agentury DPA vyšetřovatelé mají poznatky také o tom, že muž má psychické problémy. Podle serveru Berliner Zeitung řidič byl dříve umístěn do psychiatrické léčebny v Berlíně. 

Samozřejmě, že podle našich „západních“ měřítek je počínání radikálních islamistů psychická nemoc. Nechat se odpálit s bombou na těle nebo najet do lidí autem s cílem co nejvíce jich usmrtit je jistá psychická diagnóza.   Nicméně, velmi bych polemizoval s tím, že je to diagnóza rovnocenná našim neurózám, schizofrenii apod. Jde zcela jistě o způsob výchovy lidí, kteří jsou schopni a ochotni obětovat svůj život a zabíjet či vraždit  pro svého Boha.

Není to samozřejmě jen jev typický pro současný islám a radikální islamismus zvláště. Obětovat se pro svého císaře bylo ctí i pro japonské letce během druhé světové války. Tito piloti se s letouny napěchovanými výbušninami vrhali střemhlav na spojenecké lodě. Měli být novým božským větrem, který spasí Japonsko, ale tento cíl nebyl v lidských silách. Kamikaze sice dosáhli určitých úspěchů, ale ty byly příliš draze vykoupeny. Každý úspěch (pokud se vůbec dostavil) znamenal ztrátu pilota i letadla a takové plýtvání si Japonsko nemohlo dovolit. Po počátečních úspěších začaly být používány i jiné formy sebevražedných útoků. A to sebevražedné motorové čluny (námořní Šinjó a armádní Maru-ni), pilotované bomby Óka, pilotovaná torpéda kaiten a další sebevražedné zbraně a techniky. Zpočátku to byli dobrovolníci, později často byli mladí muži ke vstupu do těchto jednotek vybídnuti, neexistuje ale žádný záznam o tom, že by některý z nich byl k účasti nucen či že by voják, který odmítl, byl nějakým způsobem perzekvován. 

Nedávno spáchal žhářský útok na katedrálu v Nantes žadatel o azyl ve Francii ze Rwandy. Francouzská policie kvůli požáru gotické katedrály v Nantes znovu zatkla Rwanďana, kterého vyšetřovala už před týdnem, a obvinila ho ze žhářství. Devětatřicetiletý uprchlík, který působí u místní diecéze jako dobrovolník, se k činu přiznal. Drtivá část populace Rwandy se hlásí ke křesťanství, buď ke katolické církvi, nebo k protestantské. Jako úřední jazyk se používá  angličtina, Rwandština a francouzština jsou další používané jazyky. Podle médií tento člověk spáchal žhářský útok poté, co mu přišla zpráva o tom, že jeho žádost o azyl byla zamítnuta. Tato informace byla v diskusích pod články doprovázena i podivem nad tím, že relativně disciplinovaný imigrant nezíská azyl, zatímco spousta jiných a problematických osob ho získává.

Zprávy o tom, že lidé páchající islamistické útoky trpí  „psychickými potížemi“, již vzbuzují na mediálních sítích oprávněný posměch. Podle německých zdrojů se odhaduje počet osob inklinujících k radikálnímu islamismu v Německu na tisíce, možná desetitisíce osob.  Není jasné, zda jde zejména o osoby, které přišly do Německa v rámci otevření německých hranic v roce 2015, nicméně lze předpokládat, že i v rámci této přistěhovalecké vlny se do Německa a Evropy pár tisíc islamistů dostalo.

Itálie, v současnosti stát s největším nárůstem ilegální migrace v Evropě, už toho má dost. I současná vláda prohlašuje, že ilegální migranty čeká deportace. Nicméně, přesto chce současná vláda stíhat bývalého ministra vnitra Matea Salviniho zato, že „zdržoval“ vylodění migrantů v italských přístavech. A dostáváme se vlastně k meritu věci – pakt OSN o migraci, který právo na migraci staví do role základního lidského práva nad práva zemí, které se ilegální migraci brání různými způsoby, je součástí změn probíhajících ve světě v posledních několika málo letech. Politici jako americký prezident Donald Trump či právě zmiňovaný Salvini jsou ostrakizováni a líčení jako nelidové, kteří jdou proti „duchu doby“.  Dnes sice mediálně vítězí strach lidí z viru, nicméně na problém ilegální migrace a nebezpečí, které pro civilizovaný svět představuje, by se rozhodně nemělo zapomínat.