EU doklopýtala k dohodě

Několikadenní maratón jednání nejvyšších představitelů států EU skončil dohodou o rámci hospodaření na roky 2021 až 2027 a schválením částky 750 miliard euro na okamžitou pomoc státům po virové pandemii.

Představitelé EU, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová i předseda Evropské rady Charles Michel, vydávali schválenou dohodu jako důkaz akceschopnosti EU.  Kancléřka Angela Merkelová, jejíž země právě předsedá EU, byla o poznání střízlivější, i když si také výsledek jednání pochvalovala.

Jednání bylo dle informací Lukáše Dolanského, zpravodaje ČT v Bruselu, nesmírně „komplikované“. Na předchozích summitech EU online totiž došlo údajně k souhlasu s celkovou částkou 750 miliard euro. Přitom na vlastním jednání v Bruselu se vytvořila skupina tak zvaných „spořivých“ států, která výši celkového zadlužení EU kritizovala a požadovala nižší částky.  Ke „spořivcům“ se přidalo i Rakousko a kancléř Sebastian Kurz se pak při jednáních choval údajně tak, že „neposlouchal“ námitky. Prezident Francie Emmanuel Macron pak údajně „bouchnul do stolu“, což mohl být zřejmě „klíčový“ moment celého jednání a během další vyjednávací noci pak došlo k dohodě.

Osobně chápu „spořivce“ v jedné věci. Mají oprávněné obavy z toho, že se na jižním křídlu EU, které bylo virovou pandemií postiženo nejvíce, použijí granty jenom na „zalepení děr“ a neprovedou se žádné reformy směrem k racionalizaci správy státu a struktury ekonomiky.  Tak to skutečně dopadne.

Mezi podmínkami čerpání prostředků EU (granty a úvěry) pak zůstalo „dodržování vlády práva“. Viktor Orbán se sice za Maďarsko bránil a obvinil holandského předsedu vlády Marka Rutteho z toho, že „nemá rád Maďarsko“, nakonec tam podmínka „vlády práva“ zůstala. Nedokážu si ale představit, že by Maďarsko nebo Polsko (které jsou na „tapetě“ právě v pohledu na dodržování vlády práva) peníze z fondů EU neobdržely. To by byl začátek konce celé unie.

V této souvislosti je však třeba upozornit na další skutečnosti. Nejde jen o Španělsko, kde ústřední vláda blokuje vyhlášení nezávislosti Katalánska. Nyní se v médiích objevil další ještě horší případ, a to v zemi, která se ráda považuje za „tahouna“ evropské integrace- Francii. Islámský radikalismus se stává realitou ve stále více francouzských regionech. Tvrdí to senátní zpráva o islamismu. Francouzská senátorka varuje, že pokud stát nezakročí, začne se Francie rozpadat na jednotlivé regiony. Francouzský premiér i ministr vnitra se zavázali, že budou bojovat proti radikálnímu islámu i hrozícímu separatismu. Podle zprávy „minorita Francouzů muslimského vyznání si osvojuje chování“, které je v rozporu s francouzskými hodnotami, jako je svoboda vyznání či rovnocennost pohlaví. Autoři zprávy varují, že různorodé islamistické skupiny mají společný cíl, jímž je zřízení chalífátu, tj. Božího království na zemi. Aniž by podávala bližší informace, podle zprávy islamisté živí zvláště na francouzských předměstích nebezpečný separatismus.

Z mého pohledu je situace ve Francie mnohem více alarmující než v zemích, které Brusel považuje za „potížisty“.  Podle odhadů se k tak zvanému „radikálnímu islámu“ hlásí ve Francii bezmála sto tisíc osob. Nejméně polovina z nich jsou tak zvaní salafisté, příznivci varianty islámu prosazované v Saudské Arábii. Pokud francouzští i vládní politici dnes otevřeně hovoří o tom, že v určitých částech Francie ztratí moc stávající vláda a lidé tam budou vystaveni místním islamistům, je to na pováženou. Z výše uvedeného pak vyplývá, že bič „právního státu“ se v EU používá zejména proti „neposlušným“ státům bývalé východní Evropy. O tom, že je vláda práva ohrožena v centru EU, se zatím na úrovni vedení EU v Bruselu „taktně mlčí“.

Česko si na jednání podle premiéra Andreje Babiše trochu polepšilo a získáme nějaké miliardy euro navíc. Nicméně, je otázkou, zda vzrůst zadlužení celé EU potom nespadne na státy, které jsou nebo budou čistými plátci do evropského rozpočtu.  A Česko se k čistým plátcům zřejmě brzy přidá.

Skončil tak nejdelší summit lídrů států EU. Podobně jako v jiných případech, skončil proto, že už všichni jeho účastníci byli natolik unaveni, že už chtěli skončit.  Vznikl tedy kompromis, který nakonec budou jako své „vítězství“ prezentovat úplně všichni.