Nechme pana Kuberu na pokoji

Na základě výroků pozůstalých po předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi rozvinula média, mezi nimi zejména veřejnoprávní ČT, příběh o dopisu čínské ambasády, který způsobil Kuberovo úmrtí.

Jaroslav Kubera patřil mezi vzácné jevy vrcholných politiků Česka. Jeho názory byly často bez servítků, dokázal se vyjadřovat lidsky i se vtipem a jistým nadhledem. Byl to politik tělem a duší. Ne nadarmo se praví, že s čím kdo zachází s tím také schází.  Jaroslav Kubera zemřel v jedné z nejvyšších ústavních funkcí. To, co se dnes ale odehrává kolem příčiny jeho úmrtí (jeho pozůstalí si stěžovali na to, že obdrželi pitevní zprávu o příčinách Kuberova skonu až po několika měsících) a mediální zkratka o tom, že Kubera zemřel v důsledku „čínských výhružek“, považuji za nedůstojné jak odkazu pana Kubery, tak práce veřejnoprávních médií.

Politika vůbec není snadná disciplína. Kubera žil politikou prakticky od listopadového převratu v roce 1989. Zažil toho v politice opravdu hodně a tvrdit, že právě poslední jeho aktivita, plánovaná cesta na Tchaj-wan a čínská reakce na tento plán, byla natolik stresující, že ho zabila, je velmi nepravděpodobné. Podle pozůstalých byl údajně poslední dny svého života „zamlklý“ a právě pozůstalí spojili tento jeho stav s dopisem z čínské ambasády.  Ten ale vůbec nebyl, alespoň podle dalších informací ČT, adresován jemu, ale byl doručen na Hrad. Jestli v tomto dopisu měl prsty hradní kancléř Mynář se lze jen úspěšně dohadovat. Já bych tomu docela i věřil, přestože to Mynář mnohokrát popřel. Kubera si tak „dopis“ odnesl z jednání na Hradu.

Obsah dopisu hodnotí Senát jako „výhružný“. „Senát odmítá výhrůžný tón sdělení velvyslanectví Čínské lidové republiky z 10. ledna 2020, neboť ani jeho forma, ani jeho obsah neodpovídají standardní diplomacii a konstatuje, že sdělení překročilo hranici vměšování do vnitřních záležitostí České republiky,” stojí v usnesení. Jde o reakci na dopis nalezený po zesnulém šéfovi Senátu Jaroslavu Kuberovi (ODS), který ho dostal krátce před svojí smrtí. Kubera připravoval už od loňska cestu na Tchaj-wan, která se měla uskutečnit letos. Dokument s razítkem čínské ambasády a se dvěma přípisy z Hradu ho před cestou varoval s použitím silných výhrůžek. Kubera zemřel 20. ledna na infarkt.

I podle ministra zahraničí Tomáše Petříčka není čínská diplomacie příliš košer. Naráží tím na sdělení čínské ambasády předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, aby neblahopřál nově zvolené prezidentce Tchaj-wanu. Podle ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD) je čínský nátlak na šéfa horní komory Miloše Vystrčila (ODS) na hraně zásahu do rozhodování českého Senátu. Přesto prý Vystrčilovi cestu na Tchaj-wan doporučit nemůže. Petříček tak potvrdil ,že Česko již od listopadu 1989 uznává politiku jedné Číny a nemělo by dělat žádné „veletoče“. A právě v tom je zřejmě „jádro pudla“.

Vzpomínám si, že Česko uvažovala ještě hluboko v „předpandemické době“ o tom, že v Česku zdaní internetové giganty většinou se sídlem v USA, zvláštní sedmiprocentní srážkovou daní z jejich příjmů na území ČR. Několik dní po tomto oznámení se ozval americký velvyslanec v Česku s tím, že pokud bychom k této dani přistoupili, mohlo by to ze strany USA vést k „recipročním opatřením“, na které by doplatili čeští exportéři do USA. Neslyšel jsem v té době nikoho z českých politiků odpovědných za politiku našeho státu, že by si na americký postoj stěžoval jako na „výhružný“. A přesto v něm jasná výhružka byla! Nyní, v době „popandemické“, se ministryně financí vyjadřuje tak, že daň nevstoupí v platnost v tomto roce a odvolává se na jakési blíže neurčené jednání na půdě EU. Evidentně jsme zatáhli ve věci internetové daně za brzdu. USA je samozřejmě náš spojenec v NATO a dokáže si prosadit mnohé.

Čína náš spojenec není, nicméně i řada našich firem má v Číně velké ekonomické zájmy podobně jako mají jiné české firmy zájmy v USA. Jestliže Čína píše v onom „dopise“ , že po návštěvě oficiální české delegace na Tchaj-wanu Čína ztíží podnikání českým firmám na svém území, je to naprosto stejná výhružka jakou vyslalo Česku i americké velvyslanectví v případě digitální daně.

Sečteno a podtrženo – pokud nynější předseda Senátu pojede na Tchaj-wan (podmínil to tím, že na Tchaj-wan pojede nějaká skupina zástupců firem, které by měly o spolupráci s tímto regionem zájem), Čína může některým českým firmám na pevninské Číně (například Škoda Mladá Boleslav) zkomplikovat podnikání a naše firma na to doplatí. Jsem proto velmi zvědav na finální rozhodnutí Vystrčila. Může se stát, že žádnou podnikatelskou delegaci na Tchaj-wan nedokáží firmy sestavit právě proto, že si budou vědomy potíží, které by jim z toho vyplynuly v pevninské Číně.

Hra s „Tchaj-wanskou kartou“ je tak hra, v níž žolík leží mimo dosah předsedy Senátu. I zesnulý Jaroslav Kubera si toho musel být vědom a věděl o všech možných rizicích a úskalích. Zatahovat zesnulého do aktuálních politických her považuji za, eufemisticky řečeno, nešťastné. Právě z úcty k zesnulému by média i politici měli „ubrat plyn“.