Krach střetu zájmů české opozice

Česká opozice podlehla svodům koronavirové krize a upřednostnila svůj boj s Andrejem Babišem na úkor zájmů státu. Vyznamenali se v tom zejména senátoři za KDU-ČSL, STAN a ODS.

Česká opozice již tři roky svádí urputný boj s Andrejem Babišem. To, co mohlo být tolerováno v časech, kdy šlo vlastně „jenom“ o politiku, se změnilo pod dojmem celosvětové pandemie virové nákazy čínskou chřipkou. Česká opozice, která ovládá Senát PČR, zneužila tuto situaci k tomu, aby skandálním způsobem zaútočila na českou vládu.

Senát přijal toto rozhodnutí (Vyjímám podstatnou část, která se týká kritiky vlády):

Poté senát děkoval „obyčejným lidem“ – taková líbivá politika.

Co se „podrytí důvěry ve stát“ týče, jde o naprosto skandální zhodnocení situace. Jediný, kdo do vlády „ryl“ byla opozice. ODS si stěžovala, že už 28. Ledna navrhovala jednání o tom, jak je Česko připraveno na koronavirovou chřipku a vláda jednání v poslanecké sněmovně zamítla. Když však vláda rozhodla o zákazu biatlonu s diváky, omezení letů do severní Itálie koncem února, vystoupil předseda poslanců ODS Zbyněk Stanjura s tvrdou kritikou těchto opatření. Předseda ODS Petr Fiala se také přidal a hovořil o „chaosu“ v rozhodování české vlády. Cílem bylo opět co nejvíce pošpinit vládu a Babiše zvláště.

Nejprve jednala Bezpečnostní rada státu, Ústřední krizový štáb byl ustaven později. Vykládat o tom, že Babiš oddaloval nasazení „zákonných standardních mechanismů“ je další skvost z dílny české opozice. V této souvislosti chci upozornit na stížnost jakési dvojičky právníků proti vyhlášení stavu nouze kvůli údajné „nezákonnosti“ tohoto postupu.

Zahumenský podal návrh jménem své manželky Venduly. Oběma vadí postup premiéra Andreje Babiše (ANO). „Hlavním důvodem je to, že premiér porušuje ústavní zákon a zákony, nesvolal ústřední krizový štáb, nepostupuje od počátku podle pandemického plánu, lidé nejsou pravdivě informováni, Babiš zneužívá situaci pro svoje PR a pro svoje podnikání," uvedl právník.

Vláda prý lže

V tzv. návrhu na zrušení opatření obecné povahy označil Zahumenský za odpůrce v dané věci vládu a ministerstvo zdravotnictví. Vedle usnesení o vyhlášení nouzového stavu z 12. března napadl také dvě následující opatření, kterými Babišův kabinet 14. a 15. března přijal krizová opatření ohledně zavření části obchodů a zákazu volného pohybu lidí. Návrh směřuje i proti opatření, které 10. března zakázalo přítomnost žáků a studentů ve školách.

Senát PČR tak v časové posloupnosti kritizoval vládu přesně za stejné věci, co advokáti manželé Zahumenští. To nelze považovat za náhodu a senát se tak žalobou evidentně inspiroval.

Jaké však bylo mé překvapení, když předseda senátu Miloš Vystrčil vystoupil v pořadu Události, komentáře a prohlásil, že zcela podporuje opatření vlády. O nějaké „nezákonnosti“ ani slovo. Rovněž tak moderátor Jakub Železný „zkoušel“ ministra zahraničí Petříčka, proč je předsedou Ústředního krizového štábu Roman Prymula a nikoliv ministr vnitra Jan Hamáček. Ani k tomu se Vystrčil nijak kriticky nevyjádřil. Do „zlatého alba báchorek“ o řešení situace se pak v Událostech zapsala i česká eurokomisařka Věra Jourová, podle níž dnes EU dělá všechno pro své členské státy.

Zatímco senát využil svého střetu zájmů s Babišem a konstatoval vinu vlády na „podrytí důvěry ve stát“ a za Babišovo protizákonné jednání, já mohu konstatovat pouze jediné.

Česká opozice se rozhodla zneužít virové nákazy k dalšímu boji s Babišem a zahrnula současnou situaci do politiky Antibabiš. Lidovecký senátor Šilar pak neváhal Babiše nazvat psychopatem. ČT v  tom samém pořadu Události,komentáře uveřejnila výsledky průzkumu mezi občany Česka, a sice jak si podle nich vláda stojí při řešení virové nákazy. Téměř 80% označilo činnost vlády jako vynikající, velmi dobrou nebo dobrou. Pouze 15% špatnou a 5% nedostatečnou. Naprosto chápu, že pod dojmem těchto výsledků se Vystrčil neodvážil pokračovat ve své antibabišovské politice.

Česká opozice tak propadla ve střetu svých zájmů. Upřednostnila svůj boj s Babišem před zájmy českého státu. Poté, co Vystrčil zjistil, že taková politika není mezi lidmi populární, otočil o 180 stupňů. Je na každém z nás, abychom vyhodnotili co je a co není podrývání  důvěry ve stát. Tvrdím, že důvěru ve stát podryl Senát, který jen umocnil pocity lidí, že jde o instituci ne zcela potřebnou, možná zcela zbytečnou.