Jako příklady komentářů k současnému stavu šíření čínské chřipky jsem vybral komentáře Alexandra Tomského, Jiřího Pehe a Martina Hampejse. Vše se v nich točí kolem nového koronaviru a jeho vlivu na společnost.
Nejprve proberme komentář Alexandra Tomského. Jeho komentáře obvykle bývají vyvážené, ale i jemu diktuje do jeho klávesnice vztah k českému premiérovi.
Je jistě chvályhodné, že vláda usiluje, aby zpomalila šíření viru do doby, než jej zlikviduje teplé jaro, které je letos na spadnutí, je ovšem také nezbytné, aby znala míru ohrožení a nešířila paniku. Obávám se, že už samo vyhlášení bezprecedentního „nouzového stavu” připomínající stanné právo, nejenže neodpovídá zanedbatelné statistice nakažených (100+), ale slovo „nouze” vyvolává asociaci bídy a potravin na příděl. Není divu, že poplašení lidé vzali supermarkety útokem.
Tomskému připomíná nouzový stav stanné právo, to je ale docela velká rána vedle. Nouzový stav je krizový stav, který se vyhlašuje při vzniku živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod, pandemií nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost, zejména pokud nelze vzniklý krizový stav překonat v rámci nižšího stupně krizového stavu (např. stavu nebezpečí). Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech (válka, občanské nepokoje, živelní pohroma) omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti. Řízení provádí stanný soud.
Z výše uvedeného lze jednoznačně Tomského názor o tom, že nouzový stav připomíná stanné právo odmítnout jako neadekvátní. Pokud se Tomský zamýšlí nad ekonomickými ztrátami vzniklými v důsledku vyhlášení nouzového stavu, lze s ním bezesporu souhlasit. Nicméně, a v tom je onen zásadní problém, v nejhůře postižené zemi, Itálii, zemřelo na nákazu čínskou chřipkou několik set lidí, zejména nad 70 let věku, a jsou popisovány stavy, kdy lékař musel rozhodnout, komu nasadí plicní ventilaci a přednost dostal mladý člověk. To jsou docela hororové stavy. Teď skutečně jde o to co nejvíce omezit šíření viru, protože případné ztráty na životech by v případě ne tak drastických opatření mohly být zneužity v politickém boji. Děje se tak všude na tak zvaném Západě, jak ukáži na komentáři Martina Hampejse. Tomský končí svůj komentář takto: Babiš možná mylně spoléhá na vděčnost „zachráněných”, ale i kdyby nějací byli, až budou známy ekonomické náklady včerejšího rozhodnutí, tak mu voliči to dnešní trápení pěkně spočítají. Důvodně lze předpokládat, že Babiš tuto situaci ustojí mnohem lépe a dnešní „trápení“ mu jeho voliči většinou odpustí. Vždyť jsou to podle analýz lidé staršího data narození, a právě ti jsou podle dosavadních zkušenosti s průběhem čínské chřipky první „na ráně“.
Nyní se podíváme na průběh čínské chřipky za „velkou louží“, v USA. O situaci se rozepisuje Martin Hampejs na lidovky.cz. Komentář je nazván Trumpův boj s nákazou. Miliony lidí v USA si nemohou dovolit léčbu, nemají pojištění a je v něm obsažena dlouhodobá snaha autora vykreslit amerického prezidenta jako hlupáka a ignoranta.
Co se titulku týče, je takový typicky „hampejsovský“, totiž v tom smyslu, že v článku je uvedeno, že americké zdravotnictví i podle slov prezidenta na situaci s koronavirem bude reagovat a připravují se opatření, která pomohou případným pacientům s těžkým průběhem nemoci. Hampejs ale o těchto opatřeních očividně pochybuje. A, jak Hampejs upozorňuje, jak dvěma největším kandidátům na nominaci Demokratické strany, Joe Bidenovi a Bernie Sandersovi, tak i stávajícímu prezidentovi je nad 70 let a patří tak do skupiny nejvíce ohrožených. To je ostatně často připomínaná linka „progresivních médií zejména ve vztahu k Trumpovi. Když Trumpa neporazí vyzyvatel demokratů, možná to za demokraty „zařídí“ koronavirus. Nyní se tak v americkém tisku čile spekuluje , zda už není Trump nakažený poté, co se setkal s brazilským prezidentem, v jehož týmu byl jeden člověk s potvrzeným výskytem koronaviru.
Nakonec jsem si nechal jako „bonbónek“ komentář Jiřího Pehe. Ten pod titulkem Krizoví manažeři a tlučhubové komentuje a srovnává situaci v Německu a u nás. V Německu je podle Pehe „klid“, zatímco v Česku? Potíž je ale zejména s komunikací. Zatímco oznámení ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha a jeho náměstka Romana Prymuly se vesměs nesou ve věcném duchu a jejich doporučení jsou dobře zdůvodněná, premiér Babiš vnáší do informování i rozhodování v době krize spíše chaos. A zbytečně i politiku. Chce u všeho být a vypadat, že vše neustále řídí, přičemž by možná stačilo, kdyby na brífincích jen přečetl, co mu napíšou Prymula nebo Vojtěch. Ve svých vyjádřeních se pak různě zamotává. Nejen proto, že o dané problematice toho zdaleka neví tolik, jako třeba Prymula, ale také proto, že jeho českoslovenština je formálně i obsahově často dosti zmatená.
Pehe končí větou: Neustálá premiérova snaha být vidět, brát slovo odborníkům ve vládě, jakož i arogantní srovnávání Česka s jinými zeměmi, a dokonce mistrování těchto zemí, je na jinak zatím vcelku kompetentním počínání vlády temnou kaňkou.
Zvolil jsem tři oblasti, v nichž Pehe evidentně mlží. Babiš podle něj vnáší do situace „politiku“, a to dokonce zbytečně. Domnívám se, že situace v Česku byla zcela jiná. Poté, co Bezpečnostní rada státu poprvé rozhodla o světovém poháru v biatlonu bez diváků, česká opozice, zejména Zbyněk Stanjura, pojala rozhodnutí vlády jako „podraz“ na biatlon (trestá se svaz, který byl proti Národní sportovní agentuře) a hovořila obecně o „chaosu“. Osobně se domnívám, že právě aktivita opozice přiměla vládu k mnohem razantnějším krokům, než původně zamýšlela. Teprve o několik dní později se představitelé opozice sešli s premiérem a údajně „zakopali“ válečnou sekeru.
Narážka na „českoslovenštinu“ Babiše je jasný faul od člověka, který se rád staví do role „světoobčana“ nebo minimálně „Evropana“. A co se „arogantního“ chování a mistrování týče, zaznamenal jsem pouze jeden Babišův výrok o tom, že Itálie nákazu podcenila, po níž následovala intervence velvyslance Italské republiky. V Itálii zřejmě skutečně „něco“ selhalo a zřejmě tam infekce probíhala masově jako „rýmička“ než někoho napadlo otestovat nemocné na čínskou chřipku a náhle bylo všechno jinak.
Závěr: Nedá se nic jiného než konstatovat, že primární odpovědnost za řešení jakékoliv situace podobného typu má vláda a ta nakonec nese svou „kůži na trh“. Je možné, jak píše Tomský, že vláda letos v důsledku čínské chřipky vybere méně do státní kasy a nepodaří se udržet plánovaný schodek rozpočtu. Budou však země, právě jako Itálie, kde se současná situace promítne do poklesu HDP, protože i v „normální“ situaci by Itálie spíše stagnovala. Je možné, jak píše Hampejs, že prezidentské volby v USA ovlivní průběh infekce koronavirem, nicméně nesázel bych na to, že Trump se nakazí, zemře a vyhraje „progresivní“ Amerika. Konečně Pehe opět prokázal nedostatek citu pro objektivitu a jeho komentáře jsou stále tendenční v duchu protivládního média, jakým novinky.cz bezesporu jsou. Nepatřím k těm, kteří horují pro zákazy a omezení. Platí ale, že konečnou odpovědnost má vláda a pokud by se zákazy nevydaly, mohlo by to být zneužito právě proti vládě v případě, že bychom i v Česku měly více úmrtí. Nemyslím si, že současnou koronavirovou politiku voliči vládě „spočítají“ tak, jak píše Tomský. 14 dní či měsíc se nechá asi vydržet, samozřejmě několik měsíců by už asi vadit mohlo. Uvidíme, jak se to vyvine.