Maturita z matematiky

Poslanecká sněmovna má opět jednat o tom, zda na středních školách bude zařazena matematika mezi povinné maturitní předměty. Ministr Plaga si myslí, že je zatím pro studenty „nebezpečná“.

Mladá fronta Dnes uveřejnila ve svém tištěném vydání 14.1.2020 úvodník s názvem „Matematika se musí změnit“. Otiskuje názory Oldřicha Botlíka (odborník na testování a matematiku) a Aleny Šolcové (Jednota českých matematiků a fyziků). Na jednom z příkladů minulých maturitních otázek z nepovinné matematiky je ukázáno, že maturanti vyřeší spíše rovnici než úlohu, v níž se musí zapojit logické uvažování a trojčlenka.  Rovnici dokázala úspěšně vyřešit asi polovina maturantů, onu logickou úlohu jenom 15 %. Uvědomme si, že jde o maturanty, kteří si matematiku vybrali dobrovolně nebo jako „menší zlo“. Postřehy z článku jsou více méně jasné a diskuse o tom, co má vlastně maturita z matematiky prokázat, se vede desetiletí.

Maturoval jsem po sovětské okupaci Československa na průmyslovce a mohl si tenkrát ještě vybrat mezi maturitou z ruštiny a z matematiky. Zvolil jsem matematiku. Náš profesor s námi celou přípravu zaměřil na počítání příkladů. Spočítali jsme jich desítky, možná stovky a u maturity jsme obstáli všichni, někteří sice jen tak tak, ale tehdy jsme fakt ruštinu rádi neměli. Vzpomínám, jak mě na potítku nic nenapadalo a šel jsem k tabuli, aniž bych měl cokoliv připravené. Jako mávnutím čarovného proutku jsem byl náhle „osvícen“ a všechno spočítal. Pak jsem na vysoké technické škole pochopil, že naše matematika byla skutečně jenom o počítání příkladů a s „matikou“ jsem zápasil a paměť dostala zabrat.

Domnívám se,že diskuse kolem povinné matematiky u maturity, se neustále otáčí v kruhu. Obavy z toho, že si na maturitě z matematiky vylámou maturanti zuby, jsou jistě oprávněné. Musíme se ale obrátit přímo k povaze našeho vzdělávacího systému. Pokud budeme chtít, aby většina každého populačního ročníku odmaturovala a následně aby se asi polovina každého ročníku pyšnila vysokoškolským titulem, máme „zaděláno“ na problém. V takovém případě je z matematického pohledu statisticky nejpravděpodobnější, že „optimální“ vzdělávací systém za účelem výroby maturantů a vysokoškoláků máme právě teď. Ti studenti, kteří mají jasno v tom, že chtějí studovat technické obory na vysoké škole a „jde jim to“, si jistě bez váhání zvolí matematiku jako maturitní předmět. Ti ostatní, co jim matematika nejde buď z lenosti nebo proto, že na ni nemají buňky, si jí nezvolí. Poté si všichni ředitelé středních škol na konci června oddychnou, že už mají maturanty „z baráku“, většina to „udělala“ a od září se jede nanovo.

Ministr Robert Plaga velmi správně tvrdí, že v této situaci je zavedení povinné maturity z matematiky síto, kterým by možná až polovina studentů neprošla, minimálně na poprvé a řada z nich by měla problémy i u opravných zkoušek. To by „narušilo“ prázdniny většině středních škol s maturitou a u opravných termínů by se to hemžilo propadlými studenty. Samozřejmě, fígl by mohl být v tom, že se sníží obtížnost maturitních příkladů a bude to matematika pro průměrného deváťáka. V takovém to „lhaní do kapsy“ jsme ostatně kabrňáci a umíme to. Gaussovu křivku schopností našich studentů tak sice ošálíme, ale žádná zkouška to fakticky nebude.

Příčinou problémů se zaváděním matematiky, co by povinného maturitního předmětu je tak trend posledních třiceti let. Chceme-li mít většinu středoškoláků s maturitou a polovinu ročníku s vysokoškolským diplomem, v takovém systému je povinná maturita z matematiky nesmysl.