Afghánistán: Trump šokoval? Vždyť je to šílenec, tvrdí Jakub Roth!

Pod nabubřelým titulkem „Trump šokoval. Sovětský svaz měl na invazi do Afghánistánu právo, řekl“ informují média opisující od médií válčících s Trumpem v USA o výrocích amerického prezidenta. A přidal se i pan Jakub Roth.

Polemiku s blogem Jakuba Rotha nevedu kvůli jeho stanovisku, že snad Donald Trump „zešílel“ či že je „agentem Putina“. To si Roth může myslet a svobodně psát dle libosti. Jde mi o fakta z doby někdejší sovětské intervence v Afghánistánu v roce 1979.

Nejprve ale k tomu, co Donald Trump podle iDnes.cz řekl: Důvod, proč Rusové byli v Afghánistánu, byl ten, že teroristé proudili do Ruska. Měli (Sověti) právo tam být,“ řekl Trump. Přítomným vysvětlil, že Rusko dříve bývalo Sovětským svazem a že ze Sovětského svazu udělal Rusko Afghánistán. „Problém je, že to byl tuhý boj. A oni (Sověti) doslova zbankrotovali,“ řekl Trump s tím, že Sovětský svaz se následně rozpadl. „Mnoho oblastí, o kterých se můžeme dočíst, již nejsou součástí Ruska kvůli Afghánistánu,“ dodal.

Američtí liberálové jsou samozřejmě proti, a proti jsou i údajní „konzervativci“ v Republikánské straně. Nedávno ostatně jeden tento „konzervativec“, bývalý kongresman prohlásil, že „Trumpovo prezidenství v roce 2019 skončí“. Předtím to mělo být tak, že se Trump vůbec nestane prezidentem (2016), pak že nepřežije rok 2017 a pak že nepřežije rok 2018. A Trump tam stále sedí.

Vraťme se proto čtyři desítky let zpátky do historie. V Íránu tehdy vládla dynastie Páhlaví. V polovině sedmdesátých let minulého století se v tehdejším Íránu stále více uplatňovaly teze exilového duchovního ajatolláha Chomejního. K tomu přistupovaly i některé neuvážené kroky vlády, např. zavedení nového kalendáře, kde výchozím datem letopočtu nebyla hidžra, ale narození starověkého perského krále Kýra II., nebo grandiózní (a nákladné) oslavy dvouapůltisíciletého trvání monarchie. Přes veškeré snahy se šáhovi a jeho poradcům nepodařilo získat pro bílou revoluci veřejné mínění, přičemž nadměrné zdůrazňování předislámských perských tradic naráželo vysloveně na odpor. V průběhu doby stále více rostla vnitřní opozice proti režimu, zvýrazňovaly se jeho nedemokratické rysy a po roce 1976 mu začala dávat najevo odstup i americká administrativa, kladoucí díky prezidentu Carterovi větší důraz na lidská práva. Jednotící osobnost nalezly různorodé opoziční síly v exilové hlavě šíitských muslimů, ájatolláhu Rúholláhu Chomejnímu, který proti šáhovi vystupoval již od šedesátých let. Společnost byla hluboce polarizována. V závěru roku 1978 vypukly v celé zemi rozsáhlé demonstrace, které se vláda snažila násilím potlačit. Ale ani dosazení vojenského kabinetu generála Gholáma Rezy Azharího nemohlo již starý režim zachránit. Dne 16. ledna 1979 opustil Muhammad Rezá zemi a o čtrnáct dní později se vrátil z exilu Chomejní, příští vůdce teokratické islámské republiky.

V Íránu tak byla ustavena Íránská islámská republika a byly zcela zastaveny jakékoliv pokusy o sekularizaci společnosti prováděné šáhem Páhlavím. S tímto panovníkem jsme se ostatně velmi přátelili, a to se souhlasem SSSR. V roce 1977 byl u nás šáh na oficiální návštěvě a byl mu udělen Řád Bílého lva a čestný doktorát Karlovy univerzity.

Co se dělo v sedmdesátých letech v Afghánistánu, hned vedle Íránu? Převratem, který proběhl 17. července 1973, byl svržen král Muhammad Záhir Šáh (vládl 1933-1973) a byl nahrazen jedním z jeho příbuzných, Muhammadem Dáudem Chánem /vládl 1973-1978/, který vyhlásil republiku. V osobě krále ztratil Afghánistán jedno z mála pojítek mezi etnickými skupinami, provinciemi a kmeny a namísto zklidnění rozpoutala nová situace vlnu vášní. Daúd, který byl v USA nazývaný „rudým vladařem“ se zaměřil na Moskvu. V roce 1973 skončila deset let trvající (1963-1973) éra americké pomoci a politiky rovnováhy. Po krátké době Dáuda odstranil Núr Muhammad Tarakí (vládl 1978-1979). Vládní politika se obrátila doleva. Smlouva o spolupráci Afghánistánu a SSSR umožnila sovětské straně zasáhnout, bude-li třeba na obranu Afghánistánu. V zemi panovala anarchie, když byl 14. září 1979 Tarakí zavražděn. V prosinci roku 1979 vstoupily do země sovětské jednotky a byla ustavena komunistická vláda v čele s Babrakem Karmalem (vládl 1979-1986), bývalým velvyslancem země v Československu. Afghánistán vstoupil do desetileté války.

V Afghánistánu došlo k pokusu instalovat prosovětský, komunistický režim, což se setkalo jednak s odporem obyvatel a zejména islámského světa. Ozbrojené islámské povstalce podporovaly jednak Saudská Arábie, ale přímo i CIA z USA.

Sovětská invaze do Afghánistánu proběhla 27. 12. 1979. Tím byl zahájen konflikt mezi sovětskými jednotkami, které do Afghánistánu přišly na pozvání afghánské komunistické vlády a mezinárodními povstaleckými skupinami mudžahedínů. Spojené státy, znepokojené vznikem komunistického režimu, začaly od léta 1979 dodávat peníze a zbraně povstaleckým skupinám mudžahedínů, které byly od vypuknutí bojů vyzbrojovány a cvičeny agenty CIA. Kromě Spojených států začala i Saúdská Arábie prostřednictvím pákistánské tajné služby ISI masivně financovat a vyzbrojovat protisovětský odboj z řad domácích mudžahedínů i zahraničních dobrovolníků z celého islámského světa, mezi kterými byl i Usáma bin Ládin. Sovětské armádě a prosovětské afghánské vládě se nikdy nepodařilo ovládnout celý Afghánistán. Během bojů bylo zabito až 1,5 milionů lidí, převážně civilistů, a cca 5-10 milionů civilistů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu, cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci. Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ztrátě asi 15 000 sovětských vojáků zabitými mudžahedíny trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami, a ekonomickým problémům v SSSR, opustil dne 15. 2. 1989 poslední sovětský voják Afghánistán.

Vzhledem k vývoji v Íránu, kde se prosadil tvrdý islámský režim, měla samozřejmě tehdejší vládnoucí bolševická klika strach z toho, aby se islámský trend neprojevil i v Afghánistánu. Proto v něm vojensky zasáhla. Islámští povstalci však s podporou Arabů a USA převzali iniciativu a v období sovětské perestrojky (Michail Gorbačov) pak došlo k ukončení sovětské intervence na počátku roku 1989.

Z výše uvedeného plyne:

1.       Na počátku roku 1979 padl šáhův režim v Íránu a v zemi zavládli islámští klerikové s tvrdým prosazováním islámu v politice státu

2.       V Afghánistánu se v tomto období dostala k moci levicová frakce, jejíž vůdce byl v září roku 1979 zavražděn a SSSR ve snaze udržet si svůj vliv vojensky intervenoval.

3.       Občanská válka v Afghánistánu vedla k výraznému vzestupu vlivu islamistických sil a mimo jiné zrodila i islámský terorismus a Usámu bin Ládina

4.       Nástup sovětské perestrojky na čele s Michailem Gorbačovem znamenal konec intervence SSSR v Afghánistánu i díky vážným ekonomickým problémům, kterým SSSR koncem osmdesátých let minulého století čelil.

Pamatuji si, že řada mých kolegů v prosinci 1979 při sovětské invazi do Afghánistánu tehdy pronášela prorocká slova o tom, že je to „dobře“, protože se alespoň sovětský režim rychleji zhroutí. Ukázalo se, že měli pravdu, vojenská intervence stála SSSR velké finanční náklady a pomohla k oslabení neefektivní ekonomiky SSSR a k pozdějšímu více méně pokojnému rozpadu SSSR díky politice Michaila Gorbačova.

A teď si znovu pročtěte to, co říkal Trump. On není žádný historik, nicméně s jeho názorem, že SSSR měl právo v Afghánistánu intervenovat (podle mezistátní dohody mezi Afghánistánem a SSSR) a že vojenské operace sovětské armády v Afghánistánu oslabily sovětskou ekonomiku a vedly k rozpadu SSSR, lze souhlasit. Ostatně, podle stejného práva dnes pobývají v Afghánistánu jednotky Spojených států , Česka a dalších států NATO. A podle stejného práva má dnes Rusko vojáky v Sýrii. Samozřejmě, rozhodující byla politika tehdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana (podpora povstalců v Afghánistánu!) a ochota sovětského vůdce Michaila Gorbačova uzavřít s USA odzbrojovací dohody.

Trumpovo prohlášení, které „šokovalo“, tak vůbec není tak mimo, jak se ho snaží „přátelé“ amerického prezidenta vykreslit. Ostatně, "morálně" přesahuje Donalda Trumpa kde kdo. Velmi hlasitě o tom vyprávějí do médií zejména američtí Demokraté. I ta zeď na hranici s Mexikem je neslučitelná s jejich morálním viděním. A právě na "zdi"  se možná budou lámat voličské preference v dalších prezidentských volbách roku 2020.