„Každý zaměstnanec chce od svého zaměstnavatele přidat. Každé mimino chce víc mlíka, každý důchodce chce vyšší penze. Já tady stojím, možná jako jediný v sále, a říkám, ano, já chci přidat, protože ve všech ostatních oblastech jsme přidali a přidáváme dál,“ prohlásil na plénu.
První místopředseda STAN Vít Rakušan se od jeho slov distancoval. „Pan kolega Pávek sám uvedl, že se jedná o jeho individuální názor. Tak ho vnímám i já, jelikož se rozhodně nejedná o oficiální stanovisko klubu,“ řekl Novinkám Rakušan.
Pro stanovisko Petra Pávka mám naopak velké pochopení. Je jedním z mále, ne-li jediný, který řekl, co si doopravdy přeje. Vnímám to jako vyznání člověka, který se na „nášup“, tj. přidání poslaneckých odměn, upřímně těší. Samozřejmě, když jde o poslanecké odměny, které nejsou malé, a kde existuje „propracovaný systém přivýdělků“, díky němuž pobírá základní plat poslance jen asi 20 zákonodárců z celé dvousetčlenné sněmovny, je diskuse o přidání ve výši dvaceti procent téměř na hranici (ne)mravnosti.
Připomeňme si tedy, jak k současné situaci došlo. O zmrazení poslaneckých platů se již poslanci přeli před více než deseti lety. V roce 2004 se dokonce odmítli poslanci sejít, aby si odsouhlasili zmrazení svých platů. Zmrazení poslanecký platů pak prošlo poměrně hladce na návrh Miroslava Kalouska coby ministra financí ve vládě Petra Nečase. Této koncepce se v zásadě sněmovna držela až do letošního roku, i když si přeci jenom poslanci již něco přidali.
Pokud se poslanci nedohodnou na nové úpravě svých platů do konce letošního roku, nastane ale situace, kdy přestanou platit přechodná „zmrazovací období“ a poslancům by se zvedl plat právě až o již zmiňovaných 20%, tj. asi o 15000 Kč měsíčně. Jednání poslanecké sněmovny v létě letošního roku bylo zajímavé snad jen tím, co pronesl poslanec Pirátů Mikuláš Ferjenčík :
„Mně je upřímně docela jedno, kolik berou soudci, když projednáváme zákon o platech politiků a tady poslanci berou cca 95 000 Kč čistého, každý z nás. Taková je realita v této zemi, je to velice dobrý plat a absolutně nevidím důvod, proč by ten plat měl růst o 20 %. A já, když přijdu k nám do Choltic do hospody, tak chci, abych mohl se tam podívat štamgastům do očí a říct, že nejsem taky takovej zm*d, kterej si přidá 20 procent,“ hřímal od řečnického pultíku poslanec Pirátů Mikuláš Ferjenčík.
Několik „cudných“ komentářů sice slovník Ferjenčíka odsoudilo, nicméně byl to jen čajíček proti tomu, když stejné slovo použil prezident Miloš Zeman. To vyvolalo přímo bouři kritiky a vedlo i jinak velkorysého senátora Jaroslava Kuberu k tomu, aby o Zemanovi prohlásil, že vyměnil ostrůvky „pozitivní deviace“ jenom za deviaci. Kuberovo vyjádření však souvisí i s tím, že chtěl ze sebe alespoň trochu smýt „polibek smrti“, jak označil Zemanův návrh, aby se právě Kubera stal novým předsedou Senátu.
Takže upřímnost za upřímnost. Poslanec Pávek vyjádřil zcela jistě to, co mlčící „tichá většina“ poslanecké sněmovny. Nikdo se to zřejmě neodváží říci na plná ústa jako Pávek. Fakticky se však jedná o problém okrajový, který Česko nijak zvlášť více nepoškodí. Kdybychom totiž měřili faktickou výkonnost poslanecké sněmovny, vzali do úvahy různé poslanecké návrhy úprav zákonných norem (po krátkém čase se o nich obvykle hovoří jako o „zmetcích“), vzali do úvahy rodící se rozpočet na rok 2019 opět s deficitem 40 miliard Kč, firma Česko jde stále ke dnu. A to se premiér Andrej Babiš stále zaklíná tím, že chce stát řídit jako firmu.
Nekamenujme ale naše zákonodárce. Jsou to jen lidi , možná jen poněkud pokřivení svým výběrem.
