Maďarsko by dnes nebylo přijato do EU!

Zpravodajství na ČT se v pořadu Události nevyhnulo informování o kontroverzi, kterou vzbudilo vystoupení Viktora Orbána před poslanci Evropského parlamentu. Některé výroky europoslanců byly „perlami“.

Vřavu kolem Maďarska vyvolala zpráva europoslankyně Judith Sargentiniové. Parlament zaujme postoj ke kritické zprávě o Maďarsku od europoslankyně, která zastupuje nizozemské Zelené. Zprávu již v červnu schválil Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. „Fakta nelžou. Nemohu dojít k jinému závěru než je ten, že (v Maďarsku) existuje riziko vážného a systematického porušování evropských hodnot, které všichni sdílíme,“ citoval Sargentiniovou server listu The Guardian.

Jednání Evropského parlamentu o Maďarsku se pak neslo v duchu těžké rozepře mezi autorkou zprávy, podporované frakcí socialistů, a Viktorem Orbánem, premiérem Maďarska.

Autorka kritické zprávy o situaci v Maďarsku Judith Sargentiniová hned na úvod zdůraznila, že Orbánova vláda umlčela opoziční média, zbavuje další generace možnosti kriticky přemýšlet a brání nevládním organizacím sloužit lidem na okraji společnosti, zatímco jednotlivci se obohacují na účet peněz od poplatníků z Evropské unie. „Nastal čas na zásadní rozhodnutí. Dovolíme (maďarské) vládě porušovat hodnoty, na nichž je EU založena?“ zdůraznila závěrem.

Viktor Orbán se hájil mimo jiné i takto:

„Odsoudíte Maďarsko, které je už tisíc let součástí křesťanské Evropy a i svou krví bojovalo za svobodu a demokracii,“ prohlásil. „Chcete většinou hlasů rozhodovat, co je pro Maďary správné. Víte lépe než Maďar, co chce Maďar?“ uštěpačně se ptal Orbán, jehož strana v dubnu vyhrála třetí volby za sebou, a to jasnou většinou. 

Zpravodajství ČT pak ukázalo jednoho z řečníků, který před poslanci europarlamentu prohlásil, že v situaci, ve které se Maďarsko právě teď nachází, by nebylo vůbec možné přijmout tento stát do EU. To je velmi dvojsečné tvrzení. Mnoho lidí z přijatých států střední a východní Evropy do EU by podle této logiky zase zdaleka nebylo tak nadšené ze vstupu jejich zemí do EU, kdyby tušili, co se s EU stane během světové finanční a ekonomické krize a posléze během migrační krize vrcholící v roce 2015 příchodem více než jednoho milionů migrantů zejména na území Německa a Švédska.

A existuje ještě jeden pohled na současnou EU, a to optikou situace v Katalánsku, které usiluje o odtržení od Španělska. Zatímco  Polsko a Maďarsko jsou kritizovány za omezování demokracie a z toho, že „málo uplatňují evropské hodnoty“ a ve vztahu k migrantům se nechovají křesťansky, Španělsko brání vzniku samostatného Katalánska a pořádá s představiteli Katalánska procesy a vydává na ně evropské zatykače. Jen toto srovnání jasně demonstruje, že se EU neštěpí podle „evropských hodnot“, ale podle někdejší linie železné opony mezi východní a západní Evropou. Jinými slovy, jak to, že europoslankyně za zelené nenapíše podobnou negativní zprávu o situaci ve Španělsku a proč socialistická frakce nepožaduje radikální odsouzení Španělska za to, že nerespektuje přání katalánského lidu na samostatnost? Protože ve Španělsku dnes vládne socialistická vláda, která v otázce migrace „nedělá problémy Bruselu“, maximálně tak sama sobě. Ovšem ani socialistický premiér nechce o referendu o nezávislosti Katalánska ani slyšet.

„Mudrování“ europoslanců o tom, že by dnes Maďarsko nebylo přijato do EU, bychom tak mohli doplnit například názorem, že je otázkou, zda by například lidé v Česku tak výrazně hlasovali pro vstup do EU, kdyby tušili, kam se EU vydá po Lisabonské smlouvě, jak bude řešit řeckou dluhovou krizi (vlastně nijak) a jak (ne)zareaguje na ilegální migraci. Naprosto zcestné je pak vystoupení řeckého premiéra s tím, že by se EU měla vrátit k solidaritě, když právě Řecko zinkasovalo stovky miliard eur za svou „záchranu“ a v tom samém roce se přes Řecko převalilo přes milion migrantů a jejich příliv vlastně „zatrhlo“ až Maďarsko postavením plotu.

Krize EU pokračuje a bude pokračovat, pokud ještě více neposílí protimigrační a protiunijní strany ve státech západní Evropy a donutí tak tyto státy ke změně kurzu. Něco se již děje v tomto smyslu v Německu, ale je to stále ještě nedostatečné k tomu, aby bylo skoncováno s bruselskou politikou „záchrany světa a planety“, díky níž se dnes státy EU dohadují i tam, kde by toho nebylo zapotřebí.