Babiš jako „reinkarnace zla“?

Podle demonstrantů před budovou, v níž zasedá poslanecká sněmovna, je Andrej Babiš „reinkarnací zla“.  Podle Pirátů platí: „Ne vládě oligarchy, bolševiků a podržtašek!  Vznik vlády s důvěrou vede k velké tvořivosti.

Existuje mnoho důvodů k tomu, aby vznikající vláda hnutí ANO, ČSSD podporovaná KSČM, vedla řadu jejích oponentů k silným výrokům. K trestně stíhanému premiérovi tak přibyla nadávka „oligarcha“, komunisté jsou zase bolševici a ČSSD jsou podržtašky – tedy alespoň dle Pirátů. Nicméně, po hodinách tvrdé kritiky z opozičních stran sněmovna nakonec vyslovila hlasy poslanců a poslankyň za ANO, ČSSD a KSČM vládě důvěru.  Člověku by se mohlo zdát, že stav před tím by byl pro opozici výhodnější – mohla argumentovat nelegimitou menšinové vlády hnutí ANO. Nyní tento argument spadnul pod stůl a nastupují nové argumenty jako ty od Pirátů.

Přesto se nelze ubránit dojmu, že povyk opozičních politiků je jen pokračováním jejich předvolební rétoriky. Nepřekvapuje to u Pirátů – jsou to političtí nováčci a často si pletou pojmy a dojmy.  Nicméně, velmi nemile překvapila rétorika předsedy ODS Petra Fialy. Nejsem sice toho názoru, že si ODS svým postojem v podpoře zahraničně-politických kroků nové vlády bere jako rukojmí české občany, jak o tom píše Vladimír Kroupa. Nicméně, a s tím musím bohužel souhlasit bez výjimky, zejména ODS svým nevyjednáváním či pseudovyjednáváním s hnutím ANO vytvořila základní obrysy pro vznik menšinové vlády hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM.  

1.       Snaha o vytvoření antibabišovské koalice všech tak zvaných demokratických stran, k níž byla lákána i ČSSD, dopadla neslavně. Ve sněmovně dnes sedí zástupci šesti opozičních stran, z nichž každá má poněkud jiný motiv být proti vládě:

KDU-ČSL – lidovci jsou zřejmě nejzklamanější stranou. Vždyť stačilo „tak málo“ (aby se Babiš neucházel o post premiéra) a byli ochotni okamžitě obnovit koalici ANO, ČSSD a KDU-ČSL

ODS – její volební výsledek překvapil zřejmě nejednoho skeptika, nicméně zaujatost profesorským přístupem a nedostatek odvahy dovedl ODS tam, kde je, do nečitelné opozice

Piráti – říkali po volbách, že to budou dělat „jinak“, místo toho to dělají podstatně hůř

STAN – mají alespoň ta protivládní trička – ta moc nestála

TOP-09 – strana, která aspirovala být hegemonem pravice, zůstává pod Miroslavem Kalouskem spolkem, který dokáže trefně hodnotit a přesto se neustále plést

SPD – ti jediní ze současné opozice mohou být oprávněně naštvaní na Babiše, protože ať se mu nabízeli do roztrhání těla, Babiš dal na „mediální obraz“

2.       Strany vládní koalice:

ANO – z ne zcela patrných důvodů přistoupilo hnutí ANO na koalici s ČSSD, přestože právě ČSSD to vůdci ANO Babišovi pěkně zavařila. Babiš o Janu Hamáčkovi, předsedovi ČSSD, hovoří jako o tom, který „zachránil ČSSD“.  Přesto se oprávněně domnívám, že v případě ČSSD vsadil Babiš na špatnou kartu, neb v ČSSD nikdy nepřestanou útoky na něj i ANO a ty budou komplikací při schvalování zákonů ve sněmovně.

ČSSD – nevím, zda politiku Jana Hamáčka a Jiřího Zimoly lze hodnotit jako „odvážnou“. V každém případě dokázali o něco větší polovinu členské základny přesvědčit o tom, že ve vládě bude ČSSD v lepší pozici než v opozici. Na dobrý volební výsledek ČSSD na podzim v obecních volbách a do třetiny senátu bych ale nesázel.

KSČM – zřejmě jediný skutečný vítěz, když s nejhorším volebním ziskem za celou dnes 25 let trvající historii samostatného Česka, má přímý vliv na vládu jak v programových tak i personálních záležitostech.  Úspěch komunistů je však přímým důsledkem neochoty ODS s Babišem o čemkoliv jednat.  Pozice jazýčku na vahách tak komunistům spadla do klína vlastně bez námahy.

3.       Prezident Miloš Zeman:

Ten je často líčen jako hlavní konstruktér nové vlády a je často líčen jako zrádce právě proto, že jmenoval vládu, která se bude při vyslovení důvěry opírat o komunisty. Nicméně, podobně jako Václav Klaus starší, bývalý prezident Česka, se domnívám, že je to spíše důsledek převahy hnutí ANO nad ostatními politickými subjekty, které středně velké a malé strany nedokázaly vydýchat a pokračují v politice vymezování se proti vítězi voleb, i když jim to evidentně nic nepřináší.

Zdá se mi proto, že nová vláda je skutečně více Babišova než Zemanova. Možná, že se malé pravicové strany domnívaly, že si Babiš netroufne na podporu od KSČM a že proto dorazí s prosíkem k nim. Nedorazil.

Z jednání o vyslovení důvěry koaliční vládě ANO a ČSSD s podporou KSČM, které zaplnilo celý jeden vysílací den na programu ČT 24 jsem měl neodbytný pocit, že jsem v roce 1998 , když na základě tak zvané opoziční smlouvy vznikla menšinová vláda ČSSD vedená Milošem Zemanem a předsedou sněmovny se stal Václav Klaus. I tehdy se strašilo koncem demokracie, smazáním rozdílu mezi vládou a opozicí. Poslanci nově vzniklé Unie svobody - bývalí vysocí představitelé ODS - odmítali Václava Klause i Miloše Zemana jako možné předsedy vlády a doslova dotlačili Klause a Zemana k dohodě, která do dějin vstoupila jako tak zvaná "opoziční".  Letošní jednání bylo "opepřeno" tím, že vládu podpoří komunisté. A nikdo z bloku tak zvaných "demokratických stran" si nechce přiznat, že k tomu došlo díky jejich politice absolutní negace vítěze voleb, hnutí ANO a jeho předsedy Andreje Babiše. 

Česko má vládu s důvěrou. Není lepší než Babišova vláda bez důvěry, troufám si říct, že je dokonce o něco horší, neboť v jejím programu díky ČSSD přibyly body, se kterými jako pravicově orientovaný volič zásadně nesouhlasím – nejokatějším výsledkem přibrání ČSSD do vlády je slib na zrušení karenční doby.  Je to bezesporu nejlevicovější vláda v dosavadní historii samostatného Česka a nejen díky tomu, že získala důvěru díky KSČM.  Vznikla i díky selhání české pravice, tj. ODS. Obávám se, že za to ODS zaplatí tím, že minimálně neporoste, či dokonce hůře- že ještě oslabí.