Poté, co německá kancléřka Angela Merkelová připustila, že migrační kvóty ničemu nepomohly, se v Německu rozpoutala další fáze boje uvnitř německé vlády o změnu migrační politiky. Merkelová změnu nechce.
Už, už se zdálo, že německá kancléřka Angela Merkelová přistupuje na argumenty, které upozorňují na chybnou migrační politiku EU v oblasti povinných kvót, když přichází z Německa zpráva o tom, že mezi kancléřkou za CDU a ministrem vnitra za CSU vypuknul nový spor ohledně regulace migrace do Německa.
Nejde při tom o nic jiného než o to, zda Německo bude dále pokračovat v „liberální“ politice a přijímat migranty, kteří do Evropy míří a jejich cílem jsou právě nejbohatší státy EU, Německo a Francie. Podle médií odmítá Merkelová přistoupit na plán německého ministra vnitra Horsta Seehofera na zásadní zpřísnění německé migrační politiky. Podle tohoto plánu by například Německo mohlo vracet ilegální migranty, pokud by překročili německé hranice. Merkelová na tuto podmínku nehodlá přistoupit. Změna německého postoje by vedla k tomu, že by spolková republika vracela běžence například přímo na hranicích s Rakouskem nebo Českou republikou. Merkelová však zatím návrh Seehofera odmítá. "Chci, aby mělo unijní právo přednost před právem národním," řekla v neděli v televizní debatě. Konkrétní Seehoferovy návrhy kancléřka příliš komentovat nechtěla s tím, že o nich s ministrem stále ještě diskutuje.
Domnívám se, že postoj Merkelové je unikátní v tom, že ve svém důsledku zhoršuje vnitropolitickou situaci ve své vlastní zemi. V Německu bylo totiž za posledních několik měsíců několik případů, kdy migranti spáchali vraždy mladých dívek. Nejznámější je v současnosti asi případ Iráčana, který byl dokonce zatčen až v Iráku a deportován zpátky do Německa, kde byl pro podezření ze spáchání vraždy vzat do vazby. Opozice kritizuje fakt, že podezřelý muž mohl z Německa volně vycestovat a teprve vstřícnost irácké strany umožnila jeho zpětnou deportaci do Německa.
Vraždy dívek jsou opozicí jasně spojovány s liberální migrační politikou. V takové atmosféře bude podpora pro migrační politiku kancléřky v Německu jen dále klesat. Merkelová svým postojem de facto udržuje při životě unijní „řešení“ migrační krize. Jestliže chce zachovat princip, že unijní právo má mít přednost před národním právem, a to i v případě své vlastní země, udržuje tím fakticky i stav, kdy dokonce ani pokusy o migrační kvóty nejsou zcela mrtvé.
Faktická politika dalších států EU se však mění v neprospěch názorů německé kancléřky. Nová italská vláda už odmítá přijímat ilegální migranty na svém území, a uzavřela své přístavy pro migranty. Podobně se chová i Francie či Španělsko. To sice nyní udělalo „gesto dobré vůle“ a je ochotno přijmout loď s několika sty migranty, kterým Itálie zavřela hranice. Podle dalších zpráv však kapitán lodi odmítá zamířit do Španělska z důvodu obav o „bezpečnost“. Dokonalý zmatek.
Pokud by Merkelová přistoupila na plán svého ministra vnitra a právo Německa nadřadila unijnímu podobně, jako to dnes dělají v daném případě další státy EU, pak by vlastně připustila, že unijní řešení migrace naprosto selhalo. Ztratila by tak zřejmě i sílu prosazovat tak zvaná celounijní řešení i v dalších oblastech. Přitom se za uplynulé tři roky jasně prokázalo, že nejvíce k zastavení přílivu migrantů přinesla rozhodnutí států na tak zvané balkánské trase uzavřít své hranice ilegální migraci bez dokladů a víz. Unijní dohoda s Tureckem o navracení migrantů je sice stále v platnosti, nicméně zásadně k řešení počtu migrantů v EU nepřispěla. Německo má dokonce problém vyhostit i nežádoucí osoby z důvodů právních kliček, které obhájci vyhoštěných osob používají. Politika německé kancléřky tak pravděpodobně způsobí další propad voličské přízně její CDU a povede k dalšímu růstu podpory protimigrační Alternativy pro Německo.
