Záběry z jednání reprezentantů EP s Markem Zuckerbergem ukázaly staré „dobré“ tváře z Evropského parlamentu, které si pamatujeme například z migrační krize. Zuckerberg odpovídal na otázky ohledně zneužívání dat na Facebooku a zřejmě i pěkně „mlžil“. Zejména, když dostal otázku „na tělo“, a to zda Facebook zaplatí nějaké odškodné těm uživatelům Facebooku, jejichž data byla zneužita.
„Nelíbí se mi ten nový dystopický svět, který nám zde pan Zuckerberg servíruje,“ zlobil se třeba Guy Verhofstadt z Belgie poté, co bylo jasné, že k jeho otázkám se Zuckerberg nevyjádří. Předsedající Antonio Tajani ubezpečil přítomné poslance, že předá písemné odpověď Marka Zuckerberga dodatečně.
Verhofstadt je vůdcem Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a bývalý premiér Belgie. Je to přesvědčený eurofederalista a proto jeho poznámka o tom, že se mu nelíbí „dystopický“ svět podle Marka Zuckerberga je přitažená za vlasy. Tento pojem dokonce neznají ani slovníky cizích slov, ke kterým jsem se obrátil. Z významu slova „topický – lokální, místní“ lze dedukovat, že Verhofstadt slovem „dystopický“ míní něco „nelokálního“, platného na celém světě. V tom případě ale jeho eurofederalismus, který je rovněž „dystopický“ a usiluje jednoduše řečeno o další potlačení národních států, mi s tím nejde dohromady.
Problém Facebooku a dalších sociálních sítí však spočívá mimo jiné i v tom, že jejich uživatelé jsou ochotni o sobě světu (dystopickému?) sdělit i detaily, které si normální člověk nechává pro sebe. Nedávno jsem četl o tom, že si jistá paní učitelka dala na svůj profil fotografii svého orálního sexu, a nyní čelí potížím v práci.
Právě snaha o upoutání pozornosti je jedním z fenoménů sociálních sítí a ohledy na to, že se to či to ve slušné společnosti nedělá, jdou stranou. Jakoby tím nejdůležitějším faktem bylo „prorazit“, popřípadě šokovat co nejvíce uživatelů. A posouvání hranic toho, co se může a co je už za hranou, pokračuje. V tom nám ale Mark Zuckerberg vůbec nepomůže, i když tvrdí, že jeho Facebook je na šílenství kolem GDPR připraven.