Miloš Zeman kritizuje zásah v Sýrii, protože nebyl posvěcen Radou bezpečnosti. Bohužel, takových akcí bez rezoluce Rady bezpečnosti je více. A týkají se i státu Izrael, který Zeman podporuje.
Světová politika je ve stadiu nové studené války mezi Ruskem a Západem. Vztahy mezi Ruskem a Západem se dramaticky zhoršily poté, co Rusko v rozporu s mezinárodním právem anektovalo Krym a zahájilo intervenci na východě Ukrajiny.
Raketové údery USA, Francie a Velké Británie na objekty, v nichž se skladovaly nebo vyvíjely chemické zbraně, byly identifikovány na základě dohody mezi Ruskem a USA o likvidaci chemických zbraní, které syrský režim vlastnil, když byly tyto zbraně poprvé použity ještě za vlády Baracka Obamy. Podle této dohody bylo zlikvidováno neuvěřitelných 600 tun bojových chemických látek a podle všeho se nepodařilo zlikvidovat úplně všechny bojové chemické zbraně, a to asi 5% (30 tun). Raketové útoky způsobily totální destrukci všech napadených objektů. Ruské ozbrojené síly v Sýrii nezasáhly.
Je mimochodem zaznamenání hodné, že první reakcí na použití chemických zbraní v Dúmě u Damašku, byl letecký úder na základnu T4 hned další den. Sýrie nejprve obvinila z útoku USA, později byl jako útočník identifikován Izrael (ten oficiálně útok nepotvrdil) a izraelský premiér dokonce volal ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Přitom tento „neidentifikovaný“ útok se vůbec nestal předmětem jednání Rady bezpečnosti a Rusko nepožádalo o její zasedání. Bylo přitom oznámeno, že letecký úder na základnu T4 usmrtil asi desítku vojáků, mezi nimi i Íránců. Vyčkávalo se zřejmě až na to, zda se k útoku na Sýrii rozhodnou USA. Stalo se tak v koordinaci leteckých útoků s letouny Francie a Velké Británie. A až potom požádalo Rusko o jednání Rady bezpečnosti a leteckým úderem proti vojenském základně T4 se Rada bezpečnosti vůbec nezabývala.
Rusko před útokem varovalo, že „sestřelí každou raketu“ a zaútočí i na místa, odkud byly rakety vypáleny. Jak víme, neudělalo nic. Pouze oznámilo, že syrská obrana zničila 2/3 vypálených raket, syrská zpráva hovořila dokonce o „odkloněných raketách“. Podle amerických zdrojů nebyla sestřelena žádná raketa a všechny dopadly na cíle.
V Rusku samotném se údajně stal Vladimir Putin předmětem kritiky na sociálních sítích. Rusové jsou zklamáni tím, že Rusko nepodniklo nic a že je Putin „slabý“. Sílí údajně kritika toho, že Putin hodně mluví a málo dělá. Útok na Sýrii je změnou americké politiky z Obamovy éry. Demonstrace síly armády USA a letectva Francie a Velké Británie je tlakem na Vladimira Putina. Rusko sice má v Sýrii základny, nicméně evidentně nestojí o přímé zatažení do konfrontace s USA. Letecký úder proti Sýrii však nebyl ani ze strany USA a jejich spojenců veden proti aktivním vojenským základnám syrské armády a rozhodně nebyl veden s cílem omezit bojeschopnost Asadova režimu. A není bez zajímavosti, že americký zásah proti Sýrii podpořilo i Turecko. V Radě bezpečnosti pak pro ruský návrh rezoluce hlasovala pouze Čína a Bolívie a USA tak nemusely použít právo veta.
Miloš Zeman tak v obecné rovině jistě pravdu má, intervence proti jiným státům bez souhlasu Rady bezpečnosti odporují mezinárodnímu právu. Naprostá většina intervencí po druhé světové válce při existenci OSN však byla provedena bez souhlasu Rady bezpečnosti. A stálí členové Rady bezpečnosti pravidelně při projednávání intervencí použily právo veta, pokud byla navržena rezoluce, která intervenci odsoudila. Takto svět funguje už déle než sedmdesát let. A právě stát Izrael, který Miloš Zeman velmi rád a často podporuje, má s rezolucemi Rady bezpečnosti ty nejhorší zkušenosti. Právě rezoluce o vzniku státu Izrael nikdy nebyla naplněna a arabský svět již sedmdesát let usiluje o zničení státu Izrael. To všechno Zeman moc dobře ví a jeho kritika zásahu USA, Francie a Velké Británie proti Sýrii ukazuje, že se nebojí kritizovat USA. Z praktického pohledu mu však tato rétorika spíše uškodí a jeho návštěva v Bílém domě se tímto Zemanovým stanoviskem rozhodně nepřiblížila.
