Nové vedení ČSSD, i kdyby se chtělo co nejvíce „odstřihnout“ od politiky reprezentované Bohuslavem Sobotkou a Janem Hamáčkem, má největší potíž se svým poslaneckým klubem, v němž jsou Sobotkovi „koně“.
Jan Hamáček, nový předseda ČSSD, je v podobné situaci, v jaké byl Stanislav Gross, kterému „spadla“ funkce předsedy do klína poté, co rezignoval Vladimír Špidla. Špidla byl shodou okolností „poradce“ Bohuslava Sobotky a podílel se tak již podruhé na neúspěchu ČSSD ve volbách. Někomu se prostě „daří“. Rozhovory, které Hamáček podal po svém zvolení, například zde, jen potvrzují, že se žádná jiná politika než ta minulá a neúspěšná, konat nebude. Příkladem budiž odpověď na následující otázku:
LN: Půjdete na to jednání s tím, že je pro vás důležitější program, nebo budete chtít jako první slyšet stanovisko ANO k tomu, jak chce naložit s trestním stíháním Andreje Babiše?
Debata bude o programu, ale stejně tak budeme chtít znát názor hnutí ANO na to, jak chtějí vyřešit svůj problém, tedy otázku trestně stíhaného předsedy vlády. Obě ta témata na jednání zazní. Prioritou je jednat, neizolovat se. Doteď jsme de facto žádná nevedli, takže jsme úplně na začátku.
Pokud má být „zásadní“ změnou politiky ČSSD to, že právě trestní stíhání Andreje Babiše je „zásadní problém“, jsme opět na začátku příběhu. Trestní kauza vypracovaná pod patronací Milana Chovance coby ministra vnitra má být opět „zásadní problém“. To nemůže pro ČSSD dopadnout dobře. Buďto nakonec rezignují a s Babišem do vlády půjdou (se všemi slovními peripetiemi a „zásadním problémem“), nebo skutečně budou trvat na této podmínce a ve vládě nebudou. Tento „pseudonový“ přístup je jen dalším příkladem toho, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“.
Podívejme se však podrobněji na to, s kým vlastně ČSSD může v poslanecké sněmovně svou politiku dělat. Poslanecký klub ČSSD je z větší části obsazen Sobotkovými lidmi z doby jeho vlády. I když někteří či některé (jako Kateřina Valachová) už by se od svého někdejšího předsedy nejraději zcela distancovali, jsou tam další exponenti neúspěšné politiky, tj. mimo jiné Lubomír Zaorálek, Alena Gajdůšková či Milan Chovanec. Ten sice prokázal již v minulosti velkou pružnost a vytočil se z lánského puče přechodem k Sobotkovi, ale o něj se Hamáček fakt neopře.
Velmi velkým problémem by mohla být i přítomnost bývalého premiéra v poslaneckém klubu. Je možné, že právě na něj bude vyvíjen tlak, aby na svůj mandát poslance rezignoval a nechal do sněmovny postoupit „náhradníka“. Sobotka navíc sklidil i velkou kritiku svých stranických kolegů za svou neúčast na sjezdu. Chápu, že by se mu nechtělo odpovídat na nepříjemné otázky z pléna, nicméně svou neúčastí na sjezdu jen podtrhnul své neslavné působení v čele ČSSD.
Je-li Jan Hamáček a jeho volba předsedou ČSSD vůbec nějakým vzkazem pro veřejnost, pak tímto vzkazem je naprostá bezradnost. Nevíme, co máme dělat a nevíme ani kdo by nás nejlépe zastupoval. Jiří Zimola, který není v poslaneckém klubu právě díky Sobotkově politice, tak má logicky velmi ztíženou pozici. Není u toho, když se hlasuje a nemá tudíž ani páky na své stranické kolegy. Hamáček je tak jenom jakési východisko z nouze, ten, na koho to „zbylo“. A protože je to člověk nevýrazný a mdlý, úpadek ČSSD není a nebude schopen zastavit.
