Kosovo je součástí Srbska, prohlásil v pondělí rakouský vicekancléř Heinz-Christian Strache v rozhovoru pro srbský deník Politika. Tábor v Letech nebyl oplocený, prohlásil Tomio Okamura.
Přímo čítankový případ hlouposti tak zvané „korektní“ politiky, je tanec kolem koalice rakouských lidovců a Svobodných. Řada komentátorů ještě včera tvrdila, že rakouští Svobodní prošli „vývojem“ a tudíž jejich vstup do rakouské vlády je možný, zatímco čeští „Okamurovci“ žádným „vývojem“ neprošli a tak nemají ve vládě co pohledávat.
A náhle jako blesk „z čistého nebe“ se objevuje tvrzení rakouského vicekancléře Stracheho o tom, že Kosovo je součástí Srbska a západní politici jsou „šokováni“. Srbsko je naopak potěšeno, že Strache ani vstupem do vlády nezměnil svůj odmítavý postoj k samostatnosti Kosova. Náhle se dovídáme, že 5 členských států EU ještě samostatnost Kosova neuznalo (nevíme ale které) a že to s Kosovem prostě není až tak jasné.
Strache pak svůj výrok „vysvětloval“ a „mírnil“ tím, že se s vyhlášením nezávislosti „nedá nic dělat“ a že je to realita. Mimochodem, když Miloš Zeman prohlásil o Krymu, že je ruská okupace „hotová věc“ a že se s tím dnes nedá nic dělat, použil vlastně úplně stejný slovník jako rakouský vicekancléř.
Z výše uvedeného je zřejmé, že rakouští Svobodní nejsou ani náznakem „standardní“ evropskou stranou, která by nějak významně dbala na to, co její vrcholní představitelé říkají či dělají. Pokud naši „standardní“ politici (zejména z KDU-ČSL, ale i TOP 09 či STAN) tvrdí, že SPD Tomio Okamury je „extremistická“ a „xenofobní“, zatímco rakouští Svobodní jsou již „součástí systému“, evidentně si lžou do kapsy.
Tomio Okamura byl opět v pořadu Události na ČT a moderátor se ho ptal na výrok starý asi 4 roky, který měl právě Okamuru usvědčovat z podpory holokaustu. Okamura opět, jako již po několikáté, prohlásil, že on nikdy holokaust nerelativizoval, že podpoří zákon o významném dnu, který by vzpomínal na všechny oběti holokaustu a lidovce označil za ty, kteří proti němu vedou trvalou kampaň. V hlavním vysílacím čase ČT tak měl Okamura opět prostor k tomu, aby zopakoval své teze o podpoře vlády Andreje Babiše.
KDU-ČSL a zejména Jan Bartošek tak z Okamury dělá naprosto účelově a zbytečně „obětního beránka“ a spíše ještě nažene další ovečky do jeho stáda. Princip je však stále stejný. Pokud se budou „standardní strany“ vyhýbat problémům, které voliče zajímají a budou ty politiky, kteří nabízejí třeba i populistická řešení pouze ostrakizovat, dělají svým voličům medvědí službu. Budou pak řešit zcela jiný ale velmi zásadní problém. Jestli se vůbec dostanou do poslanecké sněmovny.
