Kniha Fire and Fury líčí Donalda Trumpa jako duševně vyšinutého člověka, který do Bílého domu vnesl chaos. Pokračuje tak novinářská kampaň, která líčí Trumpa jako člověka, který svůj úřad nezvládá. Nic nového v USA.
Úvodem je zapotřebí zdůraznit, že Donald Trump nikdy netrpěl ani netrpí přehnanou skromností. Jeho obliba zkratky ve vzkazech na sociální sítí je známá a „znalci“ anglického jazyka tvrdí, že Trump dokonce ani neumí správně anglicky. Když v reakci na obsah nové knihy Fire and Fury novináře Michaela Wolffa napsal o sobě, že vzhledem k úspěchům v podnikání, herecké branži a politice je „geniální“, je to přesně ten styl komunikace, která levicovou a intelektuální Ameriku musí namíchnout.
Nicméně, celá předvolební kampaň amerických médií, které Trumpovi nejen že nefandily, ale dělaly z něho pitomce a neschopného člověka, neuspěla a Trump byl zvolen, dokonce velmi výraznou většinou amerických států. V tomto ohledu není nová kniha ani objevná ani nepřináší pádné argumenty. Vyjádření někdejšího spolupracovníka Trumpa Steve Bannona v knize o tom, že je Trumpův syn „vlastizrádce“ už dementoval sám Bannon jako „nepřesné“ a naopak vyjádřil Trumpovi plnou podporu.
Nicméně, mediální bitva o obsah knihy splnila pro autora svůj účel a kniha se stala bestsellerem na americkém trhu podle Amazonu. Z tohoto pohledu proto může být autor knihy velmi spokojen. Frontu na ní stojí ti, kteří touží vidět černé na bílém tvrzení, že je Trump dyslektik (tj. dělá mu potíže číst), a že ho jeho žena nemá ráda. Melania tak podle knihy po zvolení Trumpa prezidentem „plakala, ale nikoliv štěstím“. To skutečně nevypadá na objektivní popis reality, ale spíš na snůšku drbů.
Vzhledem k tomu, že zostuzování prezidenta levicovým tiskem je běžným stavem amerických médií již od Trumpovo oznámení, že se bude ucházet o funkci prezidenta, sotva to něco v Američanech změní. Média po dobu primárek chrlila jako na běžícím pásu informace o neschopném či všehoschopném Trumpovi, a ten přesto primárky jednoznačně vyhrál. Souboj s kandidátkou Demokratů Hillary Clintonovou pak média zcela proměnila do souboje „dobra“ (Clintonová) a „zla“ (Trump), a jako „na potvoru“ vyhrálo zlo. Proto byla vytvořena „ruská linka“, která porážku médií svádí na nedovolenou podporu Trumpa ze strany Ruska. Nikdo sice neřekl, jak to ruské tajné služby udělaly (ovlivnily sčítání hlasů? – to by byl ale skutečně velký průšvih, ale na konto Obamovy administrativy, která byla v té době u moci), ale „vyšetřuje se“ o sto šest.
Ne, Trump skutečně není žádný génius, nicméně to, co média Spojených států proti Trumpovi používají, je už dávno za hranicí slušnosti a morálky, které se právě levicová média dovolávají.
