Probíhající jednání o vytvoření orgánů poslanecké sněmovny a vlády ukazují na to, že nejvíce trápí odchod z vlády KDU-ČSL. Jinak se totiž tisková konference Pavla Bělobrádka po jednání s prezidentem Zemanem nedá vyložit.
Na ČT24 se uskutečnila tisková konference předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka po jeho setkání s prezidentem Milošem Zemanem. Bělobrádkovi sekundoval jeho stranický kolega Jan Bartošek. Ten Bartošek, který si přál „mít jasno“ v otázce Čapího hnízda, jak napsal ve svém blogu z počátku září. Tedy v době, kdy poslanecká sněmovna dala souhlas se stíháním poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. Od té doby se však spíše zase všechno zamotalo. Babiš sestavuje menšinovou vládu a Faltýnek jedná o nové sněmovně.
Pavel Bělobrádek na tiskové konferenci mnohoslovně popsal situaci tak jak jí vidí jeho strana. A ačkoliv všichni víme, že se lidovci vůči Babišovi po volbách „vymezili“, tj. dokola opakují, že s Babišem nikdy, vidí (zřejmě „silou“ svých poslanců) další možnosti jak uspořádat vládu. Bělobrádek snad desetkrát zopakoval, že něco vidí „jednoznačně“, aby po upřesňujících dotazech od novinářů to zas tak jednoznačné nebylo. Lidovcům se do opozice fakt nechce a jsou vysloveně frustrovaní, že to tentokrát bude bez nich.
Nicméně, jednu docela podstatnou (alespoň z mého pohledu) hlášku vyřkl právě sekundant Bartošek. Ten řekl, že by do pozice místopředsedy sněmovny neměl být zvolen zástupce „extremistické“ strany. Koho tím tak mohl mít na mysli? Nabízí se tu například zvolení zástupce KSČM. To však má docela pořádný „háček“. Předseda KSČM Vojtěch Filip již pozici místopředsedy poslanecké sněmovny zastával, a to v letech 2002 až 2010. Po volbách 2002 vznikla vláda ČSSD a po volbách 2006 vláda ODS, v obou byli lidovci namočení, a že by jim vadilo, že je místopředsedou sněmovny komunista, jsem nezaregistroval.
Mluví-li Bartošek o „extremistovi“, pak musí mít na mysli evidentně někoho jiného, a to předsedu Strany přímé demokracie Tomio Okamuru. O ní se sice veřejnoprávní média nevyjadřují jako o „extremistické“ nebo „krajně pravicové“, ale Bartošek to vidí jinak. Okamura požaduje pozici místopředsedy sněmovny a vypadá to tak, že by zvolen být mohl. ANO a SPD disponují 100 hlasy, a pokud se přidají komunisté, je úspěch Okamury zaručen. SPD Tomio Okamury zdaleka není první stranou, která je tradičními politickými stranami považována za extremistickou. Tou první byla strana Miroslava Sládka - tak zvaní „republikáni“ a tato strana uspěla ve volbách v roce 1996. Miloš Zeman tehdy sládkovce nazýval „zdivočelými sociálními demokraty“ a svou tvrdou rétorikou proti ODS se mu skutečně podařilo vliv „republikánů“ omezit a Sládkova strana se nedostala do parlamentu po předčasných volbách v roce 1998.
Lidovci kritizují i to, že „není jasné“, kdo bude v opozici a kdo v koalici. Radka Vondráčka, kandidáta hnutí ANO na funkci předsedy sněmovny sice považují za „kvalitního“, ale ne tolik, aby pro něj zvedli ruku. Situace by byla rozhodně přehlednější, kdyby se zejména sami lidovci rozhodli, že budou opoziční stranou. Zatím Bělobrádek mluví o tom, že jeho strana do opozice „míří“. Stále ovšem nelze vyloučit, že si „spletou dveře“ a zamíří do vlády. Vždyť pružnost lidovců je vyhlášená.
