Podle Miroslava Kalouska se v případě Ivana Pilného stane ministrem financí „místodržící“ Andreje Babiše. Bohuslav Sobotka je podle něj už zase „slaboch“. Kalousek v sobě nezapře politika s „presumpcí viny“.
Vládní krize rozpoutaná z důvodu klesající podpory ČSSD v předvolebních průzkumech, se „uklidňuje“. Premiér Bohuslav Sobotka akceptoval návrh hnutí ANO, aby se po Andreji Babišovi stal novým ministrem financí Ivan Pilný. Ten čelí kritice, že nejprve ministrem být nechtěl, a teprve po diskusi uvnitř hnutí ANO nabídku na post ministra ve vládě přijal. V pořadu Události, komentáře to Pilný obhajoval a mluvil normálně. Zato TOP 09 a Miroslav Kalousek zvláště na Pilného útočí jako na „místodržícího“. Kalousek během deseti dnů, které „otřásly“ Českou republikou, ostatně obvinil Sobotku z toho, že je „slaboch“ (když oznámil svou demisi), pak mu odpustil (když ji nepodal) a nyní ho opět nazval „slabochem“, když akceptoval Pilného „i přes protesty lidí, kteří vyšli do ulic“.
Historické paralely kulhají, protože jde o nesouměřitelné události. Ale dnešní události jsou v duchu českých národních tradic. Když si vezmete Edvarda Beneše v roce 1948 či Alexandra Dubčeka v roce 1968, tak tady byl národem milovaný slaboch, který vzbudil v lidech takové sympatie, že ho vyšli do ulic podpořit, aby slabochem už nebyl – tvrdí Kalousek. Ty „historické paralely“ podle Kalouska opravdu nejen kulhají, ale jedou přímo na invalidním vozíku! Tvrdit, že lidé vyšli do ulic proto, aby podpořili „slabocha Sobotku“, je Kalouskova lež. Na rozdíl od roku 1968, kdy se v ulicích lidé skutečně pohybovali a i transparenty Dubčeka podpořili, jsem letos nezaznamenal jeden jediný na podporu Sobotky. Desítky tisíc lidí vystoupili proti Zemanovi a Babišovi, Sobotka je v této souvislosti jen čirou „náhodou“, protože je stále ještě premiérem.
Velmi inspirativní je podle mého soudu požadavek některých koaličně-opozičních politiků na „presumpci viny“, díky níž by každý politik, i když se dostane jen do podezření z nějaké „nekalé činnosti“, odstupoval. Obvykle se uvádí jako příklad politická kultura na západ od našich hranic, kdy politik odstoupí ihned, jak se na něho něco v médiích objeví. Jednak to není až tak úplná pravda – viz případ Francoise Fillona , který i přes masivní mediální kampaň proti své osobě vydržel v klání o post francouzského prezidenta a jeho výsledek nebyl zdaleka tak špatný. Pokud bychom snad i přijali tento typ politické kultury, kdo z českých déle sloužících politiků by pak vůbec měl šanci v poslanecké sněmovně a ve vládě sedět? Miroslav Kalousek, který „aktivoval“ využití korunových dluhopisů a jeho „aféry“ jsou všeobecně známy? Bohuslav Sobotka a jeho podíl na privatizaci OKD? A takto bychom mohli probírat jednoho českého politika vedle druhého a na každého by se něco našlo.
Předvolební divadlo, jak květnovou vládní krizi popisuje další enfant terrible české politiky Jiří Čunek, tak končí jmenováním „místodržícího“ na pozici ministra financí. Koaličně-opoziční TOP 09 tak má zřejmě utrum, což Kalousek dává zřetelně najevo. Kalousek byl zřejmě připraven podporovat Sobotku do úplné likvidace ČSSD jako významné politické strany.
