Děti jako rukojmí důchodového systému

 Ministryně Michaela Marksová -Tominová  tvrdí, že nižší odvod na důchodový účet pro ty rodiny, které mají dvě a více dětí, je „propopulační opatření“.  Lidovci jí to zbaštili i s navijákem. ANO bylo proti.

Vláda schválila návrh ministryně práce a sociální věcí Marksové na „bonifikaci“ pracujících rodičů, kteří vychovávají dvě a více dětí. Podle vládního návrhu, který byl schválen hlasy ministrů za ČSSD a KDU-ČSL, se platba na sociální pojištění u jednoho z rodičů sníží o jeden procentní  bod, pokud se stará o 2 děti a v případě více dětí (čtyř a více) by takový rodič neodváděl žádnou platbu na sociální pojištění.

Lidovci to zdůvodňují jako „propopulační“ opatření, které „zvýší motivaci rodin mít více dětí“.  Marksová zase tvrdí, že „dnešní děti jsou budoucí plátci sociálního pojištění“ a že je to tak „spravedlivé“.

Námitky, že tato „pozitivní diskriminace“ trestá ty, kteří děti nemají proto, že z různých zdravotních důvodů je prostě mít nemohou, levice ignoruje. Ze všeho nejvíce však za návrhem ČSSD stojí snaha předvolebními sliby (úplatky) získat voliče. Lidovci věrni své „pružné“ politice nejprve nápad z dílny ČSSD odmítali s tím, že stačí systém slev na dani. Nakonec uzavřeli s ČSSD obchod „něco za něco“, my podpoříme slevu na sociálním pojištění a vy nám podpoříte slevu na dani. ANO bylo z celého procesu „elegantně“ vyšachováno.

Je samozřejmě nejisté, zda se podaří vládní návrh protlačit sněmovnou do konce volebního období.  Protože však z toho ČSSD dělá „zásadní“ věc, vyvine jistě nesmírné úsilí k tomu, aby se o tomto návrhu ještě hlasovalo před rozpuštěním současné sněmovny. Počítat může s komunisty a možná i s částí poslanců za ANO. Případné zamítnutí vládního návrhu hlasy ANO by totiž ČSSD i lidovci unisono "prodali" tak, že miliardář Babiš je „asociál“.

Děti však nejsou plátci sociálního pojištění a neměly by být ani rukojmím tohoto systému. Zkušenosti ze světa navíc ukazují, že lze úředně kontrolovat politiku jednoho dítěte, jak tomu bylo do nedávna v Číně, ale nelze zařídit, aby se kvůli pár stokorunám měsíčně rodiny rozhodly pro více dětí. Takové rozhodnutí se činí ze zcela jiných důvodů, například z lásky nebo z pocitu štěstí. A to, jak tvrdí klasik, si za prachy nekoupíš!