Nic nemůže být nekonečné (ve fyzice), ani nemůže být něčeho nekonečně mnoho. Stačí si uvědomit, že fyzika je empirická věda, a tak vyžaduje ověření. A nekonečně v jakékoliv formě je empiricky netestovatelné, tedy nevědecké. Tím nemůže být ani pravdivé.

Když se k tomu přidá fakt, že každé nekonečno vytváří logické rozpory, kdekoliv se objeví, pak je zřejmé, že neexistuje ani v matematice, neboť tam je existence podmíněna nerozporností.

Existuje pouze tzv. potenciální "nekonečno", tedy možnost jít stále dál, tu však nelze nikdy aktualizovat, tedy uskutečnit ani v abstrakci. Skutečné, tedy aktuální nekonečno, tedy neexistuje ani v realitě ani v abstrakci.

Náš vesmír je dokonale vyvážen, fyzikální konstanty jsou s maximální jemností vyladěny, jednotlivé fáze vesmíru, aniž by na sobě byly závislé se dokonale doplňují, vznik entity podstatně složitější než fyzikální vesmír a proti jeho základním zákonům - život, vznáší otázky po příčině. A ta je jednoznačně daná - existence Projektanta.

To však je v rozporu se současným převažujícím ateistickým paradigmatem. Jediné řešení, opakuji jediné řešení jak z toho ven je, vymyslet si nekonečně vesmírů, kde každý je jiný a náš vesmír má to štěstí, že dospěje až k životu a lidskému vědomí.

Ovšem multivesmír řeší tyto základní otázky jen o patro níž. Ať se to líbí nebo ne, každý takový vesmír musí být založen na energii, rozdílů potenciálů, z čehož posléze vzniká hmota, ale rozdíl potenciálů se vyrovnává, až každý takový vesmír dospěje k tepelné smrti.

Pokud uvažujeme o nekonečném množství vesmírů, ty nutně musí existovat v nekonečném čase, ve věčnosti. Náš vesmír je starý 14 miliard let, co bylo před 50 miliardami, před 900 miliardami....., Ve věčnosti by nutně již bylo po všem.

Tvůrci multivesmírů mají nekonečnou fantazii, ale nikdy jsem neslyšel, kde k těm vesmírům berou energii. Já bych jim jedno řešení navrhl. Jsou tam prostě jiné fyzikální zákony a funguje tam perpetuum mobile, které furt a furt vyrábí novou energii.

Projektant je v tomto případě neopodstatněný, ba zbytečný faktor. Kauzální řetězec totiž je následující: nejdřív byly konstanty, pak život. Kdyby nebyly konstanty takové, jaké jsou, život v naší podobě by nevznikl. Možná by ale vznikla život daleko dokonalejší. Takže antropický princip je jako sebestředné přesvědčení Eskymáka, že bez ledu a sněhu se nedá postavit žádné obydlí. :-)

Evidentně tu není potřeba ani jeden další vesmír. A nekonečno vesmírů je pavěda. Existují-li jiné vesmíry, nemůžeme o nich říci mnoho. Takže tohle je jen naše neschopnost poznávat je, omezenost našeho myšlení: "Ať se to líbí nebo ne, každý takový vesmír musí být založen na energii, rozdílů potenciálů, z čehož posléze vzniká hmota, ale rozdíl potenciálů se vyrovnává, až každý takový vesmír dospěje k tepelné smrti."

A tepelná smrt vesmíru by mohla přijít v úvahu jen tehdy, kdyby byl vesmír zcela izolovaný, což není, neboť vznik z něčeho mimo něj velkým třeskem. Temná energie a temná hmota také mohou být mimo náš vesmír.

Nekonečný čas opět nedává žádný smysl, stejně jako každé nekonečno. Stejně jako perpetuum mobile, sorry. :-) Hezká Vánoce.

Jsme nastaveni na konečno. Kino začíná a končí, podobně život samotný. Jakmile se objeví pojem Nekonečno - Nejsme tomu připraveni. Teď je otázka co s tím ? Můžeme činit objevy - Náhledem, se koleje v dáli střetnou ! Stačí přece popojít k onomu bodu ! Já se s tím konečně, osobně srovnal - Je dobře, že existují nevysvětlitelné záhady, ono tajemno ! Člověk si tam pak může dosazovat co chce. Já upřednostnil pokoru i určitou bázeň - Rozum a vědomí, konečna svého ... .