Církevní restituce se skládají ze tří složek: 1) stát vrátí církvím majetek, který byl církvím zabaven a je stále v majetku státu, 2) stát vyplatí finanční náhradu za majetek, který byl církvím zabaven a nyní je v soukromém vlastnictví, ve vlastnictví měst a obcí či krajů, přičemž náhrada se nevyplatí najednou, ale bude vyplácet postupně po dobu 30 let a 3) stát bude ještě po dobu 17 let vyplácet příspěvky na platy duchovních s tím, že tyto příspěvky se budou postupně snižovat až nakonec zaniknou a dojde k definitivní odluce církve a státu.

Z těchto tří složek je příjem pouze složka číslo tři (příspěvky na platy) a pokud by se ji stát rozhodl zdanit, je tu analogie se zdaněním příjmů solárních elektráren, či zdanění příspěvků na stavební spoření, ke kterému se stát jeden rok uchýlil. Takové zdanění by se dalo obhájit.

Pokud ale stát bude danit složku číslo dvě, tak je to vcelku bezprecedentní záležitost.

K bodu tři. Platy církevních zaměstnanců jsou již dnes daněny daní z příjmu stejně jako je tomu u všech státních zaměstnanců a není důvod tento příspěvek státu zatěžovat další daní. Policie, armáda a další státní organizace, jejichž zaměstnanci jsou placeni ze státního rozpočtu takíé žádnou takovou daň neodvádějí.

Autor nepozná rozdíl mezi žirafou a stolem, protože oba mají čtyři nohy. Pak si samozřejmě plete i solarbarony s církvemi, protože lze obě skupiny zdanit. Víc k tomu není třeba nic dodávat. Pomatena argumentace se špatně vyvrací.

Obě skupiny usilují o vlastní majetkový prospěch. V čem je rozdíl?

Nejasně rozehraná hra s nestanovenými pravidly a upachtěně prosazená založila na pozdější problémy. Kdo je odpovědný za stav, kdy se "prosadí" politická dohoda místo řekněme účetního srovnání? Bude sestavena parlamentní komise, aby vyšetřila kdo je odpovědný za stanovení dohodnutých cen ?

Libuše Palková 51379

Facebook

Blog

Kritici namítají, že zpráva od Ernst & Young, kterou zainteresované církve používají jako výrazný argument pro legitimitu restitucí, ve skutečnosti neposuzovala nárok jako takový, natož jeho výši, ale spíše coby kvalitativní metodický komentář. Firma Ernst & Young uvádí, že nezkoumala podklady („Neprováděli jsme účetní či statutární audit, marketingová, věcná ani jiná přezkoumání podkladů, které nám byly předány ze strany Objednatele...“) a šlo jen o posouzení kvalitativní a nikoli kvantitativní.Výsledky ČSÚ ukazují na značném nadhodnocení majetku.Naprosto v rozporu s přísliby provázejícími přijetí zákona (ostatně i samotné lobbování za církevní restituce bylo v rozporu se sliby zejména katolické církve z roku 1990, kdy katolická církev tvrdila, že majetek získaný výčtovým zákonem je jediný majetek, který budou požadovat vrátit[zdroj?]) je to, že katolická církev nezastavila soudní procesy o vydání majetku, které zahájila proti řadě obcí a soukromých osob.

Je to vlastně státní dar, a jako takový je nutné jej zdanit. A dar je to proto, že peníze jdou i církvím, které v r. 1948 ani neexistovaly, natož aby měly nějaký majetek. Ale hodí se vše, jen ten stát spolu se Zemanem a Babišem pošpinit. že?

Žádný dar to není, je to náhrada škody. Římskokatolická církev se části nároku na tyto náhrady vzdala ve prospěch malých církví, protože součástí smlouvy je i naprostá odluka církve od státu, aby tedy i ostatní církve měli nějaký základní majetek, ze kterého mohou financovat svůj provoz.

Ta retroaktivita v tom je.

Stát s církvemi uzavřel dohodu o náhradě majetku, který nelze rozumně vrátit (např. zastavěné pozemky). A teď, dodatečně, dosud nevyplacenou část náhrady zdaní.

Je to jako kdyby vám někdo splácel půjčku a po pár letech splácení vám řekl, že vám zbytek dlužné částky sníží o 19%.

Zásadní rozdíl mezi fotobarony a církví je v tom, že u církve se jedná o náhrady za ukradený majetek, ne o státní podporu.

Jak může být vůbec špitnuto o ukradeném majetku, když církev byla součástí státu? A tedy církevní majetek součástí státního majetku.