První "nepravda" Martina Komárka

Hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše už vystrčilo růžky a známe už první maskoty, kteří na vábení  Babiše  kývly. Kromě již několik měsíců avizované Věry Jourové, která se s námi seznamovala, nyní víme, že za hnutí ANO budou kandidovat Martin Stropnický , populární  šéf kriminálky z nováckého seriálu, a Martin Komárek, bývalý redaktor MFDnes.

Martin Stropnický z billboardu s Babišem prohlašuje, že nechce, aby se za nás naše děti styděly. To bude do značné míry záležet na tom, jakou politiku bude ANO provádět, pokud se dostane do Poslanecké sněmovny.

Martin Komárek na nás shlíží s Babišem a tvrdí, že na rozdíl od politiků oni dva makají.   Tady se brnká na populistickou strunku obecně rozšířeného mínění, že se politici v práci beztak jenom flákají a nic nedělají.  Naši dva „makačenkové“ se hrnou do politiky proto, aby měli také leháro?  On ten billboard míní asi něco jiného. Oni dva pánové nám asi chtějí říci, že až ONI budou v politice, pořádně to tam provětrají. Bohužel pro Komárka, máme docela čerstvou zkušenost s volební kampaní Věcí veřejných. Jejich maskot Radek John, také bývalý relativně velmi úspěšný novinář a reportér, sliboval na billboardech něco podobného. Mluvil sice o dinosaurech, ale smysl jeho příběhu byl podobný. Přesvědčit určitý typ přelétavého voliče, že s VV přichází do politiky „tvrdá práce“.

Pro mne jsou první předvolební billboardy v Česku (SPOZ a nyní ANO) neklamnou známkou toho, jakým směrem se bude předvolební kampaň ubírat.  Bude to ještě větší porce prázdných slibů, předvolebního populismu s nádechem xenofobie. Andrej Babiš, jak známo, koupil vydavatelství MAFRA a nyní se vyjevilo, že vedlejším produktem jeho koupě je nejznámější redaktor MFDnes Komárek.   Ten má jistě velké ambice, nevidím však příliš mnoho možností k úspěchu.  Na jednu stranu si cením jeho odvahy přestat psát Objevy zesměšňující politiku a politiky obecně a politiku si vyzkoušet na vlastní kůži.  Právě proto by se ale neměl ambiciózní politik, jakým zřejmě Komárek je a bude, pouštět do snižování úrovně toho, kam kráčí.

Máme spoustu příkladů toho, jak se i velmi populární osobnosti, svého času  podnikatel  Václav Fischer, v politice úplně odrovnali. Nástup Václava Fischera do Senátu se kryje s prudkým pádem jeho podnikání.  A co neohrožený bojovník proti korupci Libor Michálek? Dnes sedí v Senátu a o jeho praktické činnosti se neví vůbec nic. To je tedy ten, co nemaká, pane Komárku?

Politika je jistě uměním zkratky. Některé zkratky ale až příliš zavánějí populismem a podbízejí se „vkusu národa“.  Tak špatně na tom ale snad náš národ není, aby uvěřil demagogii Martina Komárka za peníze Andreje Babiše.  Pane Komárku, co takhle nějakou pozitivní vizi, co byste chtěl v případě zvolení dosáhnout. Alespoň jednu malou, úplně maličkou pozitivní změnu. Máte něco takového v programu?