Marek Benda řekl možná poprvé pravdu o politice ODS

Na pozadí „nového vývoje“ v jednání o vládě se ve studiu ČT24 v pořadu Události, komentáře objevil Marek Benda. Veřejně přiznal, že ODS neměla zájem o vstup do vlády od vyhlášení výsledků voleb.

V pořadu Události, komentáře dne 21. února 2018 nejprve vystoupili zástupci KSČM a SPD (Vojtěch Filip a Tomio Okamura) a naznačili, na čem se konkrétně KSČM i SPD s hnutím ANO shodly. Zdá se tedy, že podpora KSČM závisí jednoznačně na zákonu o obecném referendu s tím, že by bylo možné takový zákon později „nějak transformovat“ i na „speciální“ celostátní referendum, které by se mohlo týkat i zahraničně-politických otázek. Podobně zákon o obecném referendu podpoří i poslanci SPD, i když podle Okamury jeho strana preferuje, aby v podmínkách obecného referenda nebylo omezení o mezinárodních smlouvách.

Pak se ve studiu objevil Marek Benda a bez obalu prohlásil, že ODS neměla zájem o vládní spolupráci s ANO vzhledem ke „zkušenostem s opoziční smlouvou mezi ODS a ČSSD z roku 1998“. Poslankyně ANO Taťána Malá pak vyjádřila „překvapení“ nad tímto postojem s tím, že zatím se ODS tvářila tak, že s ní nikdo nechce o vládě jednat. Výzvu ODS k tomu, aby se v poslanecké sněmovně diskutovalo o mezinárodní orientaci české politiky, pak Malá přivítala.

Z prohlášení Bendy však lze odvodit docela závažné skutečnosti o politice v současné době nejsilnější parlamentní pravicové strany. Především lze konstatovat, že ve vedení ODS převažuje pasivita a zřejmě i strach z nějakého posunu směrem k ANO. Politika předsedy ODS Petra Fialy není rozhodně tou, kterou bychom mohli i jen málo označit za „odvážnou“.  Je to politika založená na politologických poučkách. Fiala zatím neudělal nic vyloženě špatně, ale současně ani neudělal nic dobře nebo alespoň „překvapivě“. To se ostatně ale v politologických příručkách nedočte. Každá konkrétní poltická situace nakonec vyžaduje nějaké řešení. Buď jím může být rezignace a nezájem o vládní pozice (což právě současná ODS provozuje) nebo aktivita a možná i nějaké „překvapivé“ rozhodnutí, které se ukáže jako prospěšné a pro politickou stranu i dlouhodobě příznivé.

Prvním východiskem pro Fialu by mohla být i analýza voličského elektorátu. Ta by mu možná překvapivě ukázala, že i když voliči ODS většinově vládu s ANO nechtějí, většina by to ODS „odpustila“, pokud by vládní politika obsahovala nějaké „bonbónky“ pro její voliče. To se mohlo týkat například EET, kdy zřejmě na úplné zrušení by síla ODS nestačila, ale mohlo být předmětem diskuse a nových parametrů to, jak by měla pokračovat třetí a čtvrtá „vlna“ EET. Jsem přesvědčen, že bylo možné s Babišem vyjednat i velmi příznivý výsledek co se samostatně podnikajících osob týče.

Naprosto chybná však od počátku je a byla politika „trestně stíhaného premiéra“. Vždyť všem politikům ODS musí být zřejmé, že to byla „nouzovka“ připravená Milanem Chovancem a že by se žádné „Čapí hnízdo“ nekonalo, pokud by Babiš neohrožoval mocenské postavení ČSSD.  ODS však naprosto chybně přejala politiku „nezávislých orgánů činných v trestním řízení“ i přesto, že sama prožila flagrantní využití policie a státních zástupců proti svému předsedovi a premiérovi Petru Nečasovi. Samozřejmě, Nečas natropil spoustu pitomin, ale zlikvidovat jeho vládu tak, jak to předvedlo olomoucké vrchní zastupitelství, to je fakt skandální záležitost. Vždyť jestli někdo přispěl k tomu, že se dnes levicoví a „liberální“ politici a komentátoři hrozí nástupu „druhé české republiky“ spojením Miloše Zemana a Andreje Babiše, byli to právě olomoučtí státní zástupci, kteří v tom jsou namočení až po uši.

Jsem navíc hluboce přesvědčen, že by účast ODS ve vládě s ANO její postavení a volební výsledek v dalších volbách do poslanecké sněmovny neohrozila a mohla by ještě posílit. Je to zcela jiná situace než možná vládní koalice ANO a ČSSD, z níž je již předem ČSSD odsouzena k další porážce. Voličské portfolio ODS a ČSSD se totiž diametrálně liší a ODS by z tohoto faktu mohla těžit. To, že Fiala odmítl se jen i bavit o možném vládním angažmá ODS považuji za chybu a svým způsobem i za zbabělost.

Markem Bendou zmiňovaná „opoziční smlouva“ je další zátěží, kterou si „staří mazáci“ v ODS nesou na zádech. Přitom je zřejmé, že řešení staré dvacet let (!) reagovalo na tehdejší volební výsledek a postoj bývalých členů ODS a v roce 1998 „unionistů“ vůči předsedovi ODS Václavu Klausovi neměl vlastně jiné racionální řešení. Vzpomíná si Petr Fiala, že právě špičky Unie svobody (US) vyzývaly k tomu, aby ve vládě nebyl Klaus z podobně „zásadních důvodů“ s jakými dnes požadují neúčast Andreje Babiše? I tehdy byla pro US problém údajná korupce, kterou Klaus „toleroval“. A ví Fiala, jak US dopadla?

ODS v současném volebním období je tak odsouzena k tomu, aby všechny její programové priority padly pod stůl, a nic z nich neprosadí. Vyjednávat s Babišem o zahraniční politice na tom nezmění vůbec nic a je vlastně z mého pohledu úplně zbytečné. Babiš totiž nakonec spíše kývne na nápady komunistů a SPD a formálně bude pronášet dál plamenné projevy o našem „neochvějném prozápadním a prounijním postoji“. Ukazuje se, že ODS nedělá velké chyby, ale současně nedělá nic pro zlepšení svého postavení. A to je rozhodně škoda.

Korunu všemu nasadila v pořadu 90 ČT24  22.8.2018 Alexandra Udženija, místopředsedkyně ODS, která předvedla "bojovný výkon" s nulovou přidanou hodnotou. Takto se o vládě skutečně nevyjednává. Musím naopak velmi ocenit postoj libereckého hejtmana Martina Půty, který projevil až překvapivou schopnost pojmenovat věci správným jménem. Od lidí jako Udženija či Miroslav Kalousek si však vyslechne spíše slova o "zradě" a podlézání Babišovi. Jde přitom stále o velmi jednoduchou věc - umět správně přečíst volební výsledky, které jsou na stole už 4 měsíce.