Rusko krvácí

Jeden dolar se 15. prosince kupuje za 65 rublů. Na počátku prosince to bylo jen 53 rublů. Rusové si zvykají na postavení „velmoci“.

Ruská centrální banka odhadla, že v roce 2015 čeká Rusko propad HDP asi o 4,5%.  Příčinou je pád cen ropy, která se dnes prodává přibližně za 60 USD za barel. Protiruské spiknutí arabského světa pokračuje. I USA exploatují výrazně své zásoby břidličného plynu a přispívají tak k přebytku ropy na světovém trhu. Z této situace výrazně profituje Čína, která je odkázána na masivní dovoz surovin.

Rusko tak kličkuje v mezinárodních otázkách. Ministr zahraničí Lavrov dokonce vydal prohlášení, že Rusko chce, aby východní regiony Ukrajiny patřily Ukrajině. To musí být pro ruské vojáky bojující na východě Ukrajiny docela hořké sousto. Podle Lavrova je Rusko dokonce jedinou silou, která se o zachování Donbasu jako součásti Ukrajiny zasazuje, protože Kyjev svým chováním donbaské povstalce odpuzuje. „Trváme na tom, aby ústavní reforma byla provedena za účasti všech regionů a všech ukrajinských politických sil,“ řekl ruský ministr.

Není tak lepšího důkazu o ruském zasahování do ukrajinského konfliktu než arogantní požadavky ruského ministra zahraničí vůči sousednímu zatím ještě stále suverénnímu státu. Ruský požadavek na „ústavní reformu“ na Ukrajině je hrubým vměšováním do záležitostí jiného státu. Pokud Lavrov argumentuje tím, že Rusko je „jedinou silou, která se o zachování Donbasu jako součásti Ukrajiny zasazuje“, je to navíc hrubé překrucování faktů. Rusko nyní konečně přistoupilo na uznání neměnnosti ukrajinských hranici na východě. Poté, co vojensky zabralo Krym a prohlásilo ho ruským územím, na které se už nevztahuje zákaz na rozmisťování jaderných zbraní.

Lavrov jen pokračuje v dosavadní politice tím, že každý svůj ústupek v jedné věci vyváží vyhrožováním další militarizací ruské politiky. Flintičky a bombičky ale stojí hodně peněz a těch se dnes v Rusku příliš nedostává. Pokud bude chtít Kreml dále posilovat vojenský rozpočet, bude to na úkor zadlužení a oslabení investic do civilního sektoru. To se velmi vrzy projeví i na spotřebě domácností, která bude oslabena rychlým růstem inflace. Ta podle ruské banky dosahuje 11%. Politika vojenské rozpínavosti ruského prezidenta Vladimira Putina se tak ukazuje jako hluboce chybná.  Rusko drtí nízké ceny ropy, západní sankce a odvetné ruské sankce víc, než by to kdokoli na Západě v polovině roku 2014 očekával. Pokud se uvažovalo o tom, že se dopad sankcí promítne do ruské ekonomiky plně až v roce 2015, Rusko je na kolenou už nyní díky smrtícímu mixu cen ropy, nedostatku likvidity v dolarech díky odlivu západního kapitálu z Ruska a svým vlastním odvetným sankcím, díky nimž nakupuje všechny potraviny mnohem dráže než před vypuknutím ukrajinské krize. Rusko si tak může vykřikovat do světa, že je velmocí. Inu je, ale v hluboké ekonomické recesi a izolaci.