Semelová brojí proti bezpráví

Poslankyně KSČM Marta Semelová opět vyvolala rozruch. Projekt Příběhy bezpráví, který se věnuje vzdělávání žáků základních a středních škol s důrazem na období komunistického Československa, podle Semelové dezorientuje žáky a měl by být nahrazen příběhy bezpráví za pětadvacet let režimu po listopadu 1989.

Příběhy bezpráví pak Semelová označila za „velmi dezorientační formu“ výuky dějin. „Ale možná by bylo dobře v programu opravdu pokračovat a příběhy bezpráví dělat zase z této nové společnosti, která tady je, to znamená ukazovat příběhy bezpráví, které se dějí teď, tady, za těch 25 let, kdy jsou lidi bez práce, kdy jsou lidi na ulici, protože nemají na bydlení, kdy jsou lidi, kteří nemají na zdravotnictví, na léky a tak dále, kdy jsou žebráci,“ řekla poslankyně KSČM.

Tato bolševická rétorika Semelové jen podtrhuje, že právě v českomoravských komunistech zde máme organizaci, která systematicky pracuje proti současnému demokratickému režimu. Lidí bez práce je v současnosti něco víc než půl milionu. Většina z nich dostává dávky v nezaměstnanosti a nezůstává v systému nezaměstnaných dlouho. Vážným problémem je dlouhodobá nezaměstnanost či spíše nezaměstnatelnost, která postihuje lidi, kteří už ztratili pracovní návyky a i v případě, že mají možnost pracovat, nejsou již schopni pracovat. Sám jsem se s těmito lidmi několikrát setkal, na požádání ÚP jsem dokonce souhlasil s tím, aby člověk mnoho let bez práce nastoupil do práce v naší firmě a pak sledoval, jak se jeho aktivita během několika dní zcela vytratila, přestal chodit do práce a byl proto ve zkušební době propuštěn.

Bezdomovectví je dalším problémem, který Semelová zmiňuje. Osudy bezdomovců jsou si podobné jako vejce vejci. Pokud dostanou šanci na návrat do normálního způsobu života, uchopí jí jen nepatrná část těchto lidí. I o nich a o tom, jaké překážky museli při návratu do normální společnosti překonat, se člověk občas v médiích dočte.

Co se zdravotní péče týče, tady si Semelová bohapustě vymýšlí. Nic nebrání tomu, aby byli i lidé na okraji společnosti ošetřeni v situacích ohrožujících jejich život. Samozřejmě se na jejich situaci podepíše jejich způsob života, konzumace alkoholu apod.  Žebrání je formou života určité malé skupiny lidí.

Bolševický systém zatlačil nezaměstnanost, bezdomovectví a žebrání do hluboké ilegality. Oficiálně tak zde žádní nezaměstnaní nebyli, bylo nutné mít v občance razítko od zaměstnavatele. Nebylo to ale způsobeno žádným geniálním způsobem řízení ekonomiky. Tyto jevy byly potlačovány jako trestné činy či přečiny pomocí represivních složek státního aparátu. Soudružka Semelová jen vzývá bývalý bolševický režim a represivní roli jeho policejního aparátu, který bolševik přejmenoval na „veřejnou bezpečnost“. Při analýze výroků Marty Semelové z pořadu ČT24 Hyde Park došli soudní znalci k závěru, že výroky Semelové nejsou trestné, protože zde neexistuje strana nebo hnutí, které by mělo demontáž demokratického zřízení ve svém programu. Názory jednotlivce tudíž nelze trestně stíhat. Rád bych se s takovým „znalcem“ setkal. Podle mého názoru se činnost KSČM dostává do jasného rozporu s demokratickými principy našeho státu a to proto, že Semelová není ve svých názorech osamocená a hraje tak spíše roli „trojského koně“, který zkouší, co všechno projde. Tyto názory sdílí převážná část komunistů a jejich voličů a oficiální stanovy KSČM jsou jen kouřovou clonou, která jim má umožňovat v demokratickém právním státě kličkovat a vyhýbat se odpovědnosti. Semelová a další komunisté jsou tak výstrahou pro všechny. Je tak připomínkou toho jak nedostatečně jsme se vyrovnali či spíše nevyrovnali s naší bolševickou minulostí.