Patolog Mitlöhner

Velké pozdvižení vyvolal dosud neznámý lékař, ředitel Ústavu sociální práce při Univerzitě Hradec Králové, Miroslav Mitlöhner.  Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása si postěžoval u ministryně práce a sociálních věcí na jeho článek v Časopise zdravotnického práva a bioetiky a žádá jeho odvolání z vědecké rady, jak píší Lidovky.cz.

Obsah článku je jistě kontroverzní, nicméně ještě více mně překvapila informace, že tento článek již pan doktor Mitlöhner publikoval v osmdesátých letech minulého století. Abstrakt článku je zde, odkaz na plnou verzi ve formátu.pdf je  uveden. Odkaz v publikaci, odkazující na článek v časopisu Československá pathologie s přílohou soudní lékařství z roku 1983 není na internetu k dispozici, není tak možné rychlé ověření informace, že výše uvedený článek již byl jednou v osmdesátých letech publikován. V článku je tak například stručný souhrn pohledu na „zrůdy“ v dějinách. Cituji:

„Nápadnost a mnohdy bizarnost těchto bytostí nesčetněkrát vedla k otázce, zda je zrůda vůbec lidskou bytostí a jak s ní tedy nakládat. Tak Aristoteles tvrdil, že v otázce odstraňování či vychovávání novorozenců musí právo zamezit výchově znetvořených dětí. Římské právo považovalo usmrcení zrůdy za beztrestné, ve středověku byly zrůdy považovány za bytosti nadpřirozené nebo za zplozence ďábla a často spolu s matkou končily svůj život na hranici. Feudální právo vztahovalo ochranu pouze na bytosti s normálními lidskými znaky (Maestas Carolina). Římsko- katolický rituál nedovoluje křest zrůdy a v případě pochybnosti o lidskosti bytosti připouští pouze podmíněný křest. J. Locke ve svých úvahách užil vedle pojmů „člověk“ a „zvíře“ pojmu „podivín“. Podle něho podivíni mají být něčím středním mezi lidmi a zvířaty. Locke rovněž uvažuje, že ne pouze vývojové vady mají rozhodovat o zrůdnosti. Bracton se domníval, že zrůda není lidská bytost. Teprve v 19. století právní doktrína přiznává zrůdě právní ochranu. V současnosti se tyto bytosti, opuštěné vlastními rodiči, izolují v uzavřených ústavech, stranou od ostatních členů společnosti.“

Dočetli jste to až sem? Já, když jsem text „lékaře“ pročetl, jsem poměrně v těžkém šoku. Každý, nechť si na „patologický text“ (domnívám se, že i texty lékaře- patologa mohou být „patologické“) udělá svůj vlastní názor.

Já přidám jen krátký dovětek. Existuje jistý velmi vážený astronom Stephen Hawking, autor nesčetného množství vědeckých publikací i popularizující astronomické literatury. Je v důsledku těžké nemoci výrazně postižen a nemůže dnes bez pokročilé technologie komunikovat se svým okolím. Je to podle úvah patologického patologa také „zrůda“?  

Nakonec si nechávám tuto námitku. Kolik takovýchto případů se ročně v Česku vyskytne, rodí-li se přibližně asi sto tisíc dětí ročně?  Doktor Mitlöhner tuto informaci neudává, budou to pravděpodobně jednotky, maximálně desítky dětí, zejména v případech, kdy se matka nepodrobila pravidelné lékařské kontrole během těhotenství. Je potřeba kvůli tomuto počtu vymýšlet postupy „usmrcování zrůd“ bez souhlasu rodičů? To mi připadá naprosto neuvěřitelné. V takových případech se musí postupovat vysloveně individuálně a ve spolupráci s rodiči, ne proti jejich vůli.  Pokud Václav Krása přirovnává názory Mitlöhnera k hrůzným metodám „taky doktora“ Mengeleho s jeho pokusy na lidech, je to sice velmi ostré, ale pochopitelné.  Každopádně, patologie je velmi důležitou součástí medicíny a znalosti získané patology pomáhají živým. Text pana doktora mně ale naopak zvednul hladinu adrenalinu hodně vysoko. A že byl navíc  pravděpodobně s jistým podvodem uveden jako výsledek projektu za peníze EU jen dokresluje , že dotace křiví charakter.