Ve skutečnosti však spatřuji problém v tom, jak my, čtenáři médií, vyhodnocujeme informace, které nám servírují média, počínaje tak zvaně „seriózními“ a bulvárními plátky a jejich webovými mutacemi konče. Kdybych se například já osobně mnohem víc zabýval tím, co píše bulvár o českých politicích ve vládách, mohl jsem si ušetřit nejedno překvapení, když se o tom samém začalo psát v „seriózním“ tisku.
Hranice bulváru kolíkujeme jednak my, jeho případní čtenáři, a potom oběti bulvárního slídění. Pokud již padly některé první rozsudky o tom, že za nepravdivé informace musí bulvár poškozeným vyplatit odškodnění, a to ne v nějakých směšných tisícovkách ale ve statisících, pak už tímto precedentem se první hranice vytyčují. Až začnou padat rozsudky, které za pomluvy a nepravdy budou obětem bulváru přisuzovat miliony, pak už půjde skutečně do tuhého a bulvár znejistí a hranice bude dále zostřena.
Potom vlastně zjistíme starou známou zkušenost, že více než morálka působí na vlastníky bulváru možnost finančního postihu. A navíc, u tak zvaných „seriózních“ médií včetně ČT a ČRo jsou patrné často bulvarizující tendence, kdy se v zájmu posílení ratingu sledovanosti inzerují některé zprávy se senzacechtivostí tak známou z pravého bulváru.
Co se presumpce neviny týče, existuje minimálně jedna oblast, kde to již i česká veřejnost vnímá jinak než obecné právo. U našich politiků očekáváme naopak presumpci viny, tj. jakmile se předmětem zpráv stane premiér a je mu vytýkáno „mrhání“ státními prostředky, když je na něho podáno trestní oznámení, měl by naopak automaticky rezignovat a řada politiků již skutečně byla k rezignaci na základě obvinění bez soudního verdiktu donucena.
A nakonec si vezměme případ Jiřího Kájínka, pravomocně odsouzeného za vraždy. Existuje mnoho lidí, kteří věří v Kájínkovu nevinu právě proto, že bulvární média pojala tento případ jako selhání policie, která „nevyšetřila všechno tak jak měla“. Ideálně se tedy můžeme opravdově pohoršovat nad Bleskem a nechutnostmi, které tiskne, ale to je asi tak všechno, co s tím lze dělat. Věřím více v soudnost čtenáře, zejména tomu, že si i průměrný čtenář bulváru poslechne i jiné než vyloženě bulvární zprávy a občas se nad nimi minimálně trošku i zamyslí.