Den, kdy Zeman (možná) prohrál levici volby

Miloš Zeman se ve svém životě profiloval jako prognostik.  Kromě této profese pak sloužil českému státu jako předseda poslanecké sněmovny, předseda vlády a svého času byl i neúspěšný kandidát na prezidenta, když byl potopen vlastními straníky. Po odchodu na „odpočinek“ na milovanou Vysočinu se dušoval, že již o politiku zájem nemá.  Ve své knize Jak jsem se mýlil v politice  více méně s velkou sebeironií přiznal, že se občas navzdory své specializaci prognostika mýlil.

                    Jakmile se v Parlamentu ČR podařilo schválit zákon o přímé volbě prezidenta, Miloš Zeman se s vervou jemu vlastní pustil do boje o prezidentský stolec, a nakonec u voličů uspěl. Není cílem tohoto krátkého zamyšlení pitvat, zda se ve volební kampani Zeman vždy choval čestně a pravdomluvně. Faktem je, že duel s protikandidátem Karlem Schwarzenbergem vyhrál jasně a stal se tak třetím prezidentem samostatné České republiky, a prvním prezidentem, který kdy byl zvolen přímo občany.

                  Stojí jistě za zmínku, že nepodstatnou částí Zemanovy volební kampaně, zejména před druhým kolem, byla billboardová kampaň, v níž Zeman sliboval stop vládě Petra Nečase.

                Po svém nástupu do funkce začal velmi aktivně komunikovat jak s Parlamentem, tak s vládou. Připomenul bych zde zejména jeho schůzku s premiérem Nečasem před Zemanovým projevem v poslanecké sněmovně, kde zejména zaútočil na „solární barony“ a označil fotovoltaiku za největší polistopadový tunel Česka.  To velmi souhlasilo s oficiální politikou premiéra, který si „boj proti fotovoltaickým baronům“ dal na svůj vývěsní štít. Na žádný dramatický rozkol mezi prezidentem a vládou to tedy až do zahájení akce „Mýdlo na schodech kabinetu premiéra“ nevypadalo.

                Po zatčení Jany Nagyové, ústřední postavy skandálu, který stál premiéra Nečase křeslo, nastala Zemanova chvíle, která se přihodí, slovy klasika, „jednou, maximálně dvakrát za život“. Rozhodl se, že novým premiérem bude Jiří Rusnok, ministr financí jeho vlády. Ten již začal obvolávat své někdejší kolegy z doby vlády „opoziční smlouvy“, a zahájil tak skládání vlády, která má zemi „ vyvést z těžké politické krize“.

                Místo, aby zvolil standardní řešení a premiérkou jmenoval Miroslavu Němcovou a nechal tak vládnout, podle jeho slov „ lidmi neoblíbenou vládu“, a s klidem Angličana tuto vládu při každé vhodné příležitosti ztrapňoval a ponižoval, zalíbilo se mu řešení, kdy do vlády povolá své někdejší harcovníky „vlády sebevrahů“.  Poskytl tak pravici neuvěřitelný politický kapitál, který může výrazně využít.  Pokud tedy:

1. Jiří Rusnok a jeho vláda nezíská důvěru poslanecké sněmovny, povládne dál vláda Petra Nečase v demisi a prezident bude muset jmenovat dalšího premiéra.
2. Pokud opět obejde poslaneckou sněmovnu a zvolí dalšího „odborníka“, pravicová 101 podporující jako premiérku Mirku Němcovou mu opět tuto vládu shodí.
3. Bude podzim roku 2013 a třetí pokus o sestavení vlády bude mít v rukách předsedkyně poslanecké sněmovny, která prezidentovi navrhne premiérku. Ta získá důvěru parlamentu a její vláda pak schválí státní rozpočet na rok 2014 a dovládne do řádného termínu voleb.
4. Od 26.6 2013 se v české politice stane dominantním jevem boj prezidenta s poslaneckou sněmovnou.  Levice bude přihlížet s otevřenými ústy na to, jak se místo kritiky „asociální vlády“ bude v médiích probírat, zda Zeman postupuje konformně s ústavními zvyklostmi.
5. Pokud by po dohodě trojkoalice byl Zemanovi schválen jeho druhý kandidát na premiéra, opět by to byla voda na mlýn její politiky. Nepopulární kroky či naopak líbivé a podbízivé kroky by činila „vláda odborníků“ , vlastně bývalých členů ČSSD, a voliči by tak měli jasný vzkaz co by je čekalo v případě vítězství levice v řádném termínu voleb.
6. I varianta mimořádných voleb na podzim může být pro trojkoalici výhodná, protože exekutivu bude mít stále pod kontrolou a bude moci demonstrovat, jak je nutné, aby pravice  v mimořádných volbách zvítězila, protože to by byla jediná možnost jak zabránit Zemanovi  k prosazení prezidentského systému „Putinovského typu“.

Pane prezidente, vidíte to jako bývalý prognostik také tak, že jste české levici prohrál třetí volby do poslanecké sněmovny za sebou?

Vím, česká politika je do značné míry nepředvídatelná. Kdo něco věděl na začátku roku 2010 o Bártovi a jeho „Veverkách“.  Přesto se mi zdá, že Zeman tím, jak se rozhodl vládní krizi řešit, poškodil hlavně levici, která se již viděla ve vládních křeslech.