Válka na Ukrajině: Ruská agrese usiluje o zničení Ukrajiny jako samostatného státu

Poslední události ve válce na Ukrajině jednoznačně svědčí o tom, že Rusko usiluje o úplné zničení Ukrajiny v hranicích po rozpadu SSSR a k návratu hranic po brestlitevském míru.

Ruská agrese proti Ukrajině má zcela jasné cíle. Západní propaganda stále ruskou pozici zesměšňuje a nechce přiznat, že má Rusko k naplnění tohoto cíle všechny předpoklady. Tím hlavním ruským trumfem jsou samozřejmě jaderné zbraně a snaha Západu vyhnout se za každou cenu jaderné válce s Ruskem. Tím ale současně Západ Ukrajinu jako stát v hranicích roku 1991 včetně Krymu odepsal.

Jeden z hlavních ruských propagandistů, co se ruských cílů na Ukrajině týče, a to bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv, už dlouhodobě tvrdí, že cílem Ruska je úplné zničení Ukrajiny jako samostatného státu a v současnosti už prohlašuje, že Kyjev, Charkov či Oděsa jsou ruská města „dočasně“ okupovaná „kyjevským režimem“. Ten je podle Medveděva režimem „banderovského typu“ a jediné město, o kterém je Medvedev ochoten s Polskem jednat je Lvov a okolí.

Připomeňme si proto historii na sklonku I. světové války. V Rusku se chopili moci bolševici na čele s Vladimirem Leninem a ihned se pustili do jednání s Německem o míru. Ten byl nakonec také uzavřen a podle místa jednání se nazývá brestlitevský mír. Podrobná analýza je uvedena například zde. Rusko pod vedením Lenina souhlasilo s významnými ústupky Německu, vzdalo se pobaltských států a hranice mezi německou a ruskou armádou se staly výchozí situací hranic Ruska po bolševickém převratu. Německo chtělo mír s Ruskem proto, aby mohlo všechny své vojenské jednotky zaměřit na západní frontu. Nicméně, do hry vstoupila americká armáda a ani mír s Ruskem tak Německu nepomohl. Podrobné dějiny I. světové války nalezne čtenář zde.

V Rusku samotném pak vypukla občanská válka a v ní se podařilo bolševikům své ruské protivníky zcela porazit a současně se bolševikům podařilo získat zpátky pod ruskou kontrolu téměř celou Ukrajinu. Hranice brestlitevského míru přestaly fakticky existovat a Německo uzavřelo s Ruskem, tentokrát s tak zvaným „sovětským“ Ruskem nové dohody. Rapallská smlouva byla podepsána 16. dubna 1922 v Rapallu (Itálie). Šlo o smlouvu mezi Německem a Sovětským Ruskem (Ruskou sovětskou federativní socialistickou republikou). Byly tím obnoveny diplomatické styky mezi oběma zeměmi, které se zřekly navzájem náhrady válečných škod a přiznaly si doložku nejvyšších výhod. Byla to první mezinárodní smlouva, uzavřená Ruskem po Říjnové revoluci. Rusko se tím tedy dostalo z diplomatické izolace.

Polsko, které vzniklo po I. světové válce, pak mělo své východní hranice daleko od svých současných východních hranic a součástí Polska byl Lvov, Luck a Tarnopol. Po II. světové válce toto území zabral Sovětský svaz a připojil k Ukrajině a Polsko dostalo „náhradu“ tím, že se jeho západní hranice posunula dále na západ na území patřící Německu a Němci byli z tohoto území vystěhováni podobně jako z území tak zvaných Sudet, o které Československo přišlo díky Mnichovské dohodě Velké Británie, Francie, Německa a Itálie. Medveděv tak ve svých vystoupeních specifikuje ruské nároky na ukrajinské území a je tedy „ochoten“ jednat o Lvovu a dalších částí Ukrajiny, které před II. světovou válkou patřily Polsku.

Rusko tak slovy Medveděva usiluje o zásadní revizi hranic v Evropě tak, jak byly stanoveny dohodami vítězných mocností nad Německem. Jakmile by se tímto způsobem měnila hranice, mohlo by to samozřejmě vést k další nestabilitě v Evropě, zejména na Balkáně. Právě tam totiž po rozpadu Jugoslávie došlo již k faktickým změnám hranic, když bylo Srbsko zbaveno území Kosova, které získalo statut samostatného státu. A je to právě Rusko, které tuto změnu hranic považuje za porušení poválečného uspořádání Evropy a „nárokuje“ si právě území Ukrajiny.

Válka na Ukrajině je bohužel stále ze strany Západu, zejména stratégů USA, líčena jako něco, co Rusko oslabuje. Periodicky se stále objevují zprávy o tom, že Rusko má problémy tam či onde.  Institut pro studium války (ISW) v USA vydal opět jakousi podivnou analýzu, v níž mimo jiné tvrdí toto: Současné zásoby ruských střel, dronů a výrobní rychlost pravděpodobně neumožní ruským invazním silám provádět pravidelné rozsáhlé vzdušné útoky na Ukrajinu, Rusové nicméně zřejmě jsou schopni konzistentnějších útoků pomocí bezpilotních letounů. Píše to americký Institut pro studium války (ISW) po páteční, dosud nejrozsáhlejší sérii ruských vzdušných úderů na Ukrajinu…Ukrajinská schopnost potlačit ruskou leteckou aktivitu i v omezených částech fronty by pravděpodobně představovala podstatná operační omezení pro ruské síly, píše institut, který dále upozorňuje, že západní pomoc zůstává pro Ukrajinu zásadní a její ukončení by pravděpodobně vytvořilo podmínky pro rozšíření ruských vzdušných úderů na tuto zemi.

Jsou to stále stejné hraběcí rady. Vypadá to tak, že Ukrajina dostává právě a jen tolik podpory, aby její armáda zcela nezkolabovala, ale nemá dostatek zbraní, které by mohla proti ruským vojskům použít. Letní ofenzíva jen potvrdila odhady těch analytiků, kteří navíc zdůrazňovali i to, že Ukrajina nemá kromě zbraní i dostatek vojáků, aby dokázala přečíslit bránící se ruské jednotky.  Vladimir Putin se nedávno vyjádřil tak, že Rusko má na Ukrajině údajně asi 600 tisíc vojáků. Ukrajina naproti tomu podle ISW disponuje na frontě pouze 300 tisíci vojáky. Tento poměr sil prakticky vylučuje, aby mohla ukrajinská armáda přečíslit lokálně ruské invazní jednotky a není tedy realistické očekávat, že by bylo možné za tohoto stavu prorazit ruskou obrannou linii.

Rusko pak je schopné ničit ukrajinské cíle po celém území Ukrajiny, jak ukázal poslední velký ruský útok na Ukrajinu, zatímco Ukrajina je omezena na sporadické útoky na ruské vnitrozemí. Zatímco ruské útoky způsobují Ukrajině ztráty i ve vnitrozemí a vylučují de facto využití západní části Ukrajiny pro výrobu, a to i válečnou, Rusko podle všech zpráv dokázalo zvýšit vojenskou produkci nad úroveň Západu a zásobuje svou armádu vším, co potřebuje.

Proto považuji ony pseudoanalytické komentáře ISW za velmi vzdálené realitě. Ukrajina bojuje skutečně o svou holou existenci a za stávající situace nelze očekávat od ukrajinské armády žádné zázraky. Pokud USA od počátku konfliktu nechtěly riskovat vojenský střet s Ruskem a nejsou připraveny vojensky na Ukrajině intervenovat, je pozice Ukrajiny zásadně oslabena. Navíc je v současné době blokována i finanční pomoc Ukrajině v důsledku konfliktu mezi administrativou Joea Bidena a republikány, kteří podmiňují peníze pro Ukrajinu podstatným zvýšením finanční podpory na zásadní omezení ilegální migrace do USA. Rusko tak čeká na to, jak dopadnou volby amerického prezidenta v letošním roce.  To by podle ruských představ mohlo ovlivnit další podporu Ukrajiny ze strany USA. Již mnohokrát jsem v této souvislosti uváděl, že žádná propaganda a zkreslování situace Ukrajině nepomůže. A zprávy ISW jsou právě spíše těšínskými jablíčky určenými pro „uklidnění“ americké veřejnosti. Tvrzení, že "Rusko nesmí vyhrát" totiž není ze strany USA doprovázeno kroky na podporu Ukrajiny tak, aby se Rusku ubránila.