Soudní instance jako „třetí komora parlamentu“ je již dobře známý pojem. Velmi často se tak opoziční strany, pokud prohrály nějaké dle nich důležité hlasování, obracely na Ústavní soud s tím, že přijaté zákony jsou protiústavní. Co se rozhodnutí tříčlenného senátu správních soudců Městského soudu v Praze ve věci zrušení některých rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví omezující pohyb osob a prodej zboží týče, je toto rozhodnutí bezprecedentní ve dvou směrech. Jednak ho nevydal Ústavní soud, ale Městský soud v Praze, a to na základě stížnosti právníka Ondřeje Dostála, a proti rozsudku se nelze odvolat, pouze podat kasační stížnost, která nemá odkladný účinek
V žalobě (Dostál) také uvedl, že český stát nerespektoval svůj vlastní pandemický plán a že pravidla boje proti epidemii tvoří namísto odborníků politici, a to podle momentálních nálad veřejného mínění. Postup ministerstva označil za "právnické chytračení“. Právníkovi vadilo rovněž to, že přijatá opatření mohou platit prakticky neomezeně. Jako nezákonná Dostál původně napadl opatření z 23. a 26. března, která však vzápětí přestala být účinná, protože je ministerstvo nahradilo jinými. Senát soudce Štěpána Výborného mu však umožnil upravit žalobu tak, aby směřovala na aktuálně platná opatření.
Výše uvedené je zajímavé i onou vstřícností, s jakou soud umožnil upravit žalobu proti nařízení Ministerstva zdravotnictví. Ve všeobecném ovzduší kritiky vládních kroků – viz Miroslav Kalousek a jeho dehonestace vlády vzkazem „Vládo ČR, Vy bando amatérů, která ignoruje vládu práva, omluvte se a odejděte,“ vybídl ministry -zaniká stanovisko právníka Ministerstva zdravotnictví uveřejněné také v odkazu zde .
Ministerstvo se domáhalo toho, aby soud žalobu odmítl, případně aby její projednání přerušil. Podle úřadu nejsou mimořádná opatření tzv. opatřeními obecné povahy, ale akty svého druhu, a jako takové je může přezkoumávat pouze Ústavní soud. Právník poukázal také na to, že právě Ústavní soud nyní otázku povahy daných aktů paralelně řeší. Kindl odmítl, že se ministerstvo dopustilo excesu nebo zneužití pravomoci. „Stát činí kroky, aby ochránil životy občanů. Státu a ministerstvu zdravotnictví se to velmi dobře daří, svým postupem zabránily stovkám či tisícům úmrtí. Bohužel, některým lidem ani toto nestačí. Je to asi projevem českého kverulanství a švejkování, nicméně soudy tu nejsou od toho, aby poskytovaly ochranu kverulantům,“ poznamenal.
Právník ministerstva tedy uvedl, že Městský soud nebyl podle jeho názoru kompetentní žalobu Dostála vůbec řešit, ale že posouzení přísluší pouze Ústavnímu soudu. Ostatně, řada žalob na opatření omezující pohyb a prodej byla podána přímo na Ústavní soud. Zdá se, že se jedná skutečně zejména o právní posouzení celého případu.
V Interview ČT24 byl hostem pořadu významný právník a bývalý člen Ústavního soudu Stanislav Balík. I ten se k případu zrušení opatření Ministerstva zdravotnictví vyjádřil. Podle něj vláda „kličkovala“ a vydala opatření omezující některá základní lidská práva právě v režimu ochrany zdraví proto, aby se vyhnula žalobám na náhradu škody. Pokud tato opatření vydá v režimu zákona o nouzovém stavu, budou moci podnikatelé a firmy uplatňovat po vládě náhradu škody. O ušlém zisku ale Balík nehovořil. Nicméně, současně připustil, že by tyto žaloby mohly být považovány za žaloby v rozporu s dobrými mravy, protože stát jako žalovaný subjekt by argumentoval náklady, které vynaložil na záchranu podnikatelů a firem. Opakuje se tak více méně diskuse, která probíhala už poté, co vláda vydala opatření podle zákona na ochranu zdraví místo nouzového zákona. Byl to ostatně Kalousek, který už tehdy vládu napadl, že se vláda chce vyhnout placení ušlého zisku. Od této argumentace však již upustil a nyní požaduje, aby vláda hradila „škodu“. A opět tak lze jen konstatovat, že to bude pro řadu firem, ne-li pro většinu z nich, velmi obtížné prokázat, že jim škoda vznikla v důsledku nařízení vlády. Pokud navíc podnikatelé a firmy využijí pomoci státu – program Antivirus hradící až 80 % nákladů mezd zaměstnavatelům nebo program COVID – bude jejich argumentace ještě obtížnější. Na desetitisíce žalob, o kterých hovoří některé podnikatelské svazy, bych to proto neviděl.
O tom, že soudy mohou zásadním způsobem ovlivnit politická nařízení, víme ostatně zejména z USA. Už celá řada nařízení amerického prezidenta Donalda Trumpa byla zrušena či pozastavena federálními soudci a Trumpovi se je podařilo prosadit až po dlouhé právní bitvě někdy až u Nejvyššího soudu. Proto rozhodnutí správního senátu Městského soudu nijak nevybočuje z pravidel demokratické společnosti. Soudy musí být nezávislé a měly by rozhodovat nestranně. V případě zrušení opatření omezující pohyb a prodej navíc soud ani nezpochybnil důvody, které vládu vedly k jejich vyhlášení. Požaduje, aby vláda „opravila“ způsob jejich vydání, a to podle krizového zákona. Paradoxně tak soudní rozhodnutí může znamenat prodloužení nouzového stavu tak, jak navrhuje předseda Ústředního krizového štábu Jan Hamáček. Vláda má čas na opravu ve dnech.
V rozruchu kolem soudního verdiktu poněkud ustoupil do pozadí fakt, že Česko vykazuje příznivý vývoj počtu potvrzených případů nemoci COVID-19 a že patříme k zemím, které se s virovou pandemií vypořádávají nad očekávání dobře. Osobně proto považuji celou aféru s „protiprávním vyhlášením“ české vlády na základě soudního verdiktu za vítězství „ducha nad hmotou“. Nemělo by proto zapadnout, že opatření přijatá českou vládou měla smysl, že se osvědčila a že ona „banda amatérů“ zareagovala dobře. A propos, v řešení virové pandemie se ukazuje, že tápou a chybují všechny vlády světa , protože, a to je svatá pravda, v boji proti viru čínské chřipky jsou amatéry v dobrém slova smyslu všichni politici na světě.
Místo závěru
Vláda navrhne poslanecké sněmovně prodloužení nouzového stavu do 25. května. Žalobce Dostál v ČT24 prohlásil, že je spokojen s tím, že vláda uvedla věci do stavu krizového zákona. Můžeme mu tedy "poděkovat" za to, že nouzový stav (to jsou i vyšší trestní sazby!) bude pokračovat. Česká opozice by měla jednoznačně nouzový stav téměř do konce května podpořit, protože od počátku tvrdila, že postupovat podle zdravotního zákona nelze. Přesto se vsadím, že velká část opozice pokračování nouzového stavu nepodpoří.
Vláda zrušila zákaz vycestování ze země. Už vidím, jak se na hranicích tvoří fronty zájemců, chtivých navštívit Louvre, Londýn, Berlín či Barcelonu (tam se nesmí vycházet a tak by zažili Barcelonu bez lidí, a to je fakt "zážitek"). Že žádné kolony nebudou? Inu, máme většinou rozum.
Právě proto nazývám vládu české soudcokracie jako vítězství "ducha nad hmotou". Jsme nyní v právně "čistém stavu". Že se fakticky nic nezměnilo? To je ono vítězství ducha nad hmotou!