Írán se nepřiznal – byl DONUCEN se přiznat

Řada čtenářů pod zprávami o přiznání Teheránu, že sestřelil letadlo Ukrajiny, oceňuje to, že se Írán přiznal. Pravda je ale jiná, už nešlo dál lhát!

Zabití generála Revolučních gard a sestřelení ukrajinského dopravního letadla bylo doprovázeno na ČT dlouhými výňatky z vysílání státní íránské televize o americkém zločinu a tvrdé odplatě. Není překvapující, když všechny zprávy íránské státní televize byly zmanipulované a lživé od samého počátku.

V Íránu neexistuje svoboda slova, natož demokracie v našem slova smyslu. Státem ve státě jsou Íránské revoluční gardy, které dohlížejí na „pořádek a zákony“. Jestliže íránské ženy mohly v časech prozápadního režimu šáha Rézy Pahlavího chodit i bez pokrývky hlavy, současná situace je naprosto jiná. Pokud by si snad nějaká žena chtěla vyjít ven prostovlasá, gardisté by jí donutili násilím zahalit vlasy nebo rovnou zavřeli. Nedávné protesty proti zhoršující se ekonomické situaci si vyžádaly stovky mrtvých zásahem revolučních gard. Írán je v pravém slova smyslu totalitní stát, který se řídí islámskou ideologií a veškerá moc je v rukách islamistů.

Od revoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou státu – prezidentem (v současnosti je jím Hasan Rúhání). Skutečnou moc v zemi má však v rukou rahbar, tedy duchovní vůdce, jehož volí tzv. Rada expertů na doživotí (od roku 1989 je jím Sajjid Alí Chameneí). Duchovní vůdce má právo jmenovat nejvyšší soudce, je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenuje Radu dohlížitelů, instituci, již lze označit za jakýsi ústavní soud s rozšířenými pravomocemi. Prezident, volený obyvatelstvem na čtyři roky, stojí v čele vlády, avšak duchovní vůdce má právo jej z úřadu odvolat. Zákonodárnou moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění (Madžlis-e šúrá-je islámí), jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem (kromě let 2000–2004 v něm vždy dominovaly konzervativní síly). Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a nelze ho zásahem prezidenta rozpustit. Volební právo mají občané již od 15 let věku, kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů. V soudním systému se uplatňuje právo šaría.

To, že po čtyřech dnech přiznal Írán sestřelení letadla silami revolučních gard jen potvrzuje, jakou utlačovatelskou roli tyto síly hrají. Zcela oprávněně jsou tyto síly na americkém seznamu teroristických organizací. O katastrofě ukrajinského letadla íránská propaganda šířila pouze a jenom falešné a lživé zprávy. Pokud by hodinu po pádu Írán oznámil, že letadlo omylem sestřelil, bylo by to možné považovat za přiznání viny. Po čtyřech dnech zatloukání je to jenom jednání z donucení. Pokud navíc o tom, že státní televize může o sestřelení informovat rozhodl „duchovní vůdce“ – čili íránský „führer“ – je to jen plastický obraz totalitního íránského režimu, který kontroluje vše.  

Ještě jedno srovnání – sestřelení malajsijského letadlo ruským protiletadlovým systém BUK během počátku konfliktu mezi separatisty podporovanými Ruskem a Ukrajinou, bylo podrobným vyšetřováním jasně prokázáno sestřelení letadla. Rusko se k tomu nepřiznalo, protože systematicky lže o své úloze na východě Ukrajiny a tvrdí, že tam z Ruska bojují „dobrovolníci“ aniž by to Rusko nařídilo. Nicméně, odpovědnost Ruska za sestřelení malajsijského letadla je jistá. Rusko k vyšetřování sestřelení letadla pozváno nebylo proto, že stroj byl sestřelen nad ukrajinským územím, a proto bylo vyšetřování vedeno státy, odkud letadlo startovalo a kam mířilo a Ukrajinou, kde k sestřelení došlo. To, že se Írán po čtyřech dnech k zabití 176 civilistů na palubě ukrajinského letadla přiznal, z něj nedělá lepší zemi než Rusko, které se doposud k sestřelení malajsijského letadla nepřiznalo. Pokud si uvědomíme, že Rusko a Írán jsou spojenci na území Sýrie, není už vůbec co řešit.

Přitom bylo možné tragédii předejít. Stačilo, aby Írán uzavřel svůj vzdušný prostor a zabránil tak možnému „omylu“. To Írán neučinil a ohrozil tak mezinárodní leteckou dopravu i během akce, kdy na americké základny vypálil dvě desítky balistických raket.  Na ČT24 se redaktor Michal Kubal ptal saudskoarabského ministra zahraničí, zda zabití íránského generála bylo správné. Ten odpověděl, že o správnosti nelze hovořit. Generál Sulejmání byl podle něj ve válce s USA a ve válce padl.