Andrej Babiš je ve střetu zájmů, a to od prvního okamžiku, kdy se stal ministrem financí v Sobotkově vládě. Ponechme pro tuto chvíli stranou právní konotace a zapojme pouze selský rozum. Vrcholový politik, ministr financí a nyní dokonce předseda vlády, se musí rozhodnout, jestli bude velkopodnikatel, natož největší příjemce dotací, nebo bude vrcholový politik. Není sporu, že z tohoto banálního pohledu je Andrej Babiš ve střetu zájmů, protože kumulovat moc politickou, ekonomickou a ještě k tomu mediální je vždy problematické a k ničemu dobrému to nevede. A jestliže se scházejí desetitisíce lidí na demonstracích, tak jde pouze o reakci lidí na stav, který se jim nelíbí. V tomto slova smyslu jsou protesty lidí oprávněné. Tolik Petr Štěpánek na Neviditelném psu. Já si dovolím právní konotace stranou neponechat a přidám k tomu ještě konotace politické.
Především začněme s Listinou základních práv a svobod. Dle této listiny má každý právo zapojit se politického soutěže a nezáleží na tom, zda se jeho jmění pohybuje kolem nuly nebo miliardách korun či dokonce dolarů. Jestliže Andrej Babiš uspěl ve volbách v roce 2013, neporušil žádný článek české ústavy. Tím, že jím vedené hnutí ANO vstoupilo do Sobotkovy koaliční vlády, rovněž nic neporušil. A velmi dobře se pamatuji, jak Bohuslav Sobotka situaci kolem Andreje Babiše bagatelizoval, že to vlastně není žádný problém a všechno se „vyřeší“. Problém nastal až tehdy, když ČSSD začaly povážlivě klesat volební preference. Bylo to právě v časech, kdy se začalo v médiích hovořit o dotaci pro Čapí hnízdo a začal se připravovat „Lex Babiš“, který nařizoval Babišovi převést svůj majetek do svěřenského fondu. Přišlo trestní oznámení, vyšetřování a nyní se kauza Čapí hnízdo dostala ke státnímu zástupci, který musí rozhodnout o tom, zda případ Čapí hnízdo pošle k soudu. Osobně si neumím moc dobře představit, že by to neudělal i proto, že státní zastupitelství celou kauzu dozorovalo. Je sice s podivem, že z původního počtu policií obviněných osob zástupce u čtyř z nich stíhání ukončil už před časem, ale budiž.
Volby 2017 ukázaly, že Babiš je nejsilnějším politickým hráčem na české politické scéně a bylo nutné proti němu zahájit další kroky. Jedině tak si umím vysvětlit „zpřísnění“ nařízení o střetu zájmů přímo Evropskou komisí v roce 2018. I zde považuji za hlavního hybatele skutečnost, že je Babiš v politice a je potřeba ho z ní vyštípat za každou cenu. Zajímavé je mimo jiné i to, že čeští politici se už vůbec neohánějí zákonem Lex Babiš, který na něj připravili, ale právě a jenom nařízením Evropské komise. To mimo jiné svědčí i o tom, že tito lidé už dávno splynuly s „Bruselem“ a pokud například ODS hovoří o „reformě EU“, žádnou reformu nepřipravuje a nechce. To Jiří Pospíšil to vidí upřímně federalisticky a chce Babiše prostřednictvím europarlamentu zlikvidovat.
Dotace Agrofertu jsou navíc docela zajímavá položka eurodotací. Naprostá většina jsou tak zvaně dotace „nárokové“. Jsou to dotace na výměru obdělávané půdy, stavy hospodářské zvěře apod. Babiš je dostává proto, že v zemědělském segmentu podniká a zcela jistě na jejich výši pro svou firmu žádný vliv nemá. Jejich výše se stanovuje v „Bruselu“. I kdyby se však Babiš coby premiér pokusil tyto nárokové dotace ovlivnit (zvýšit), jednal by v zájmu všech majitelů půdy a hospodářských zvířat v Česku, nejen pro Agrofert.
Závěr:
1) Babiš byl nucen na základě zákona „Lex Babiš“ převést svůj Agrofert do svěřenského fondu a tím vyhověl českému zákonu o střetu zájmů.
2) Obviňování z pokračujícího „obludného střetu zájmů“ ze strany opozice znamená, že buď byl Lex Babiš naprosto zpackán, nebo že lídři opozice hájí zájmy „Bruselu“ a jeho výklad střetu zájmů.
3) Selský rozum lze sice na střet zájmů Babiše uplatňovat, ale rozhodně to nic nemění na právním stavu věci. Jak známo, selský rozum a právo dost často nejdou dohromady.
4) Souhlasím se Štěpánkem s tím, že je Babiše potřeba porazit ve volbách. Střetem zájmů to ale nejde, to už ukázala praxe.