Istanbulská úmluva: Pehe nazývá Piťhu „ideovým trosečníkem“

Po vydání textu Charty 77 se v Rudém právu objevila stať „Ztroskotanci a samozvanci“. Na tento článek jsem si automaticky vzpomněl, když jsem uviděl nadpis komentáře Jiřího Pehe na novinky.cz.

Přiznám se bez mučení. Polemiku kolem kázání Petra Piťhy jsem neměl v úmyslu, nicméně komentář Jiřího Pehe k tomuto kázání změnil můj názor. Pehe v něm nazývá Piťhu „ideovým trosečníkem“ a tento komentář tedy zapadá do podobného ideového světa „jediné správné ideologie komunismu“, jak se svého času projevila při hanobení Charty 77.

Článek Ztroskotanci a samozvanci, hanobící text Charty 77 a její signatáře, který vyšel v Rudém právu 12. ledna 1977, byl součástí rozsáhlé propagandistické kampaně, již tehdejší režim rozpoutal proti signatářům tohoto dokumentu. Signatáře charakterizoval jako „sluhy a agenty imperialismu, zaprodance či sionisty“.

Monsignor Petr Piťha pronesl u příležitosti svátku svatého Václava ve svatovítské katedrále kázání, kde se vymezil proti přijetí tzv. Istanbulské úmluvy. Ta je primárně namířena proti násilí páchanému na ženách, obsahuje také definici pohlaví. Podle Piťhy však úmluva potlačuje svobodu na základě nátlaku „mocné skupiny homosexualistů”.

To, co mne na způsobu kritiky kázání Petra Piťhy doslova „fascinuje“, je obdoba argumentace někdejších komunistických aparátčíků a jim sloužících novinářů Rudého Práva s argumenty Jiřího Pehe. Ty jsou shrnuty v následujících odstavcích z jeho komentáře.

Jak jsem nedávno napsal v eseji „Globalizace teprve začíná“ (Salón, Právo, 10. 10. 2018), že motorem převratných společenských změn není jakýsi krizový stav kolektivní mysli západního člověka, kterou je prý třeba vrátit do starých fungujících šablon. Nové jevy jsou výrazem revolučních změn ve vědě, technologiích a ekonomice.

Vydobytá práva různých menšin již nelze zvrátit žádnou politickou akcí, protože takový návrat do minulosti by šel proti tomu, co vyžaduje modernita ve fázi industriálně-digitální revoluce 4.0.

Čím se liší, či vlastně neliší argumentace rudoprávních komunistů a Jiřího Pehe?  Jak podle komunistů, tak podle Jiřího Pehe jsme ve stádiu „nevratných změn“, které působí revolučně a jsou „objektivní povahy“.

Pehe argumentuje „industriálně-digitální revolucí 4.0“, zatímco komunisté společenskou revolucí díky vítězství Velké říjnové socialistické revoluce, která od základu změnila „prohnilý imperialismus“ a neexistuje cesta zpátky. Jak víme, uplynulo jen 12 let a světový komunistický systém se rozpadl jak domeček z karet.

To, že se mění výrobní nástroje a nastupuje robotizace a digitalizace, tj. jak píše Pehe ona „digitální revoluce 4.0“, je pravdou. Je však otázkou, zda je tato změna opravdu tak „revoluční“ a zda lidská společnost podobnými revolucemi již neprošla v minulosti (od vynálezu kola, střelného prachu, parního stroje, apod.)  A jsem navíc přesvědčen, že se postavení žen či menšin ve společnosti nemění díky průmyslovým revolucím, ale jednoznačně díky lidskému intelektu a politickému zadání.

A na závěr jen takovou perličku z návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Praze, která dokumentuje stav současné americké liberální společnosti. Kamery ČT ukázaly, že Macron zašel na večeři do jisté pražské restaurace, kde večeřeli i turisté z USA. Ti se s Macronem pozdravili a žádali ho, ať je „zbaví Trumpa“. To je paradoxní situace, když lidé z nejmocnější země světa, která se jinak chlubí svou demokratickou tradicí, žádají francouzského prezidenta o „pomoc“ se sesazením Donalda Trumpa. A ještě v kontextu toho, že Trump si s Macronem podle všeho při schůzkách docela rozuměli, je přání amerických turistů v Praze poněkud směšné.

Sázet na „digitální revoluci 4.0“ je tak podobné víře kovaných komunistů o světlých zítřcích společnosti bez třídního vykořisťování.