Proč byla dohoda s Íránem podepsána Evropskou unií čtyřikrát?

Dohoda s Íránem o omezení jeho jaderného programu uzavřená před koncem mandátu Baracka Obamy, byla podle současné administrativy USA chybou. Spojené státy od ní ustoupily a vyhlásily nové sankce.

Dohoda s Íránem o omezení jeho jaderného programu výměnou za odvolání obchodního embarga byla uzavřena před koncem mandátu prezidenta Baracka Obamy. Vstoupila v platnost 16. ledna 2016, Republikáni proti dohodě s Íránem vystupovali už během jednání a nakonec jí nazvali „nebezpečnou a krátkozrakou“ a jako „rozsudek smrti pro stát Izrael“.

V říjnu 2015 prohlásil izraelský prezident Benjamin Netanjahu na půdě OSN:  „Když Íránu dodáte dolary a zbraně, neznamená to větší pravděpodobnost, že zavládne mír, ale že bude válka,“ řekl Netanjahu. „Více peněz na základě dohody znamená větší represe uvnitř Íránu a více agrese navenek,“ dodal. Teherán podle něj svět obalamutil, Izrael ale nikdy nedopustí, aby se Írán dostal do „klubu“ majitelů jaderných zbraní. „Sedmdesát let po vraždě šesti milionů Židů slibuje Írán, že znovu zavraždí šest milionů Židů, že zničí moji zemi a vyvraždí můj lid. A co dělá tato instituce? Vůbec nic,“ kritizoval Netanjahu OSN.

Že se Netanjahu nemýlil, ale doslova „trefil hřebíček na hlavičku“, ukázal další vývoj na Blízkém východě. Obavy, že Írán využije zrušení obchodního embarga k vojenskému posílení své politiky na bojištích v Sýrii i Iráku, se potvrdily. V tomto smyslu se skutečně dohoda s Íránem jeví jako nejen „krátkozraká“, jak jí hodnotili Republikáni, ale jako cesta, která zvýšila nebezpečí velkého konfliktu na tomto teritoriu. Zatím se sice zdá, že izraelská diplomacie a zejména premiér Benjamin Netanjahu spoléhají více na kontakty s Ruskem, které má v Sýrii své vojenské základny. Nicméně první ozbrojené střety mezi izraelskou armádou a íránskými jednotkami na území Sýrie již proběhly.

Co se vlastní dohody týče, nenašel jsem na webu Evropského parlamentu, zda a jak bylo o této dohodě hlasováno. Muselo to proběhnout někdy v roce 2015 a tehdy, jak víme, měla EU úplně jiné starosti. Médiím vévodila obrovská migrační vlna, díky níž dorazilo do Německa bezmála milion osob. Na nějakou dohodu s Íránem asi médiím nezbyl čas. Dohoda však musela být zcela jistě schválena. Zajímalo mne, jak hlasovali o této dohodě europoslanci za Česko. Jednoho, kterého dokonce osobně znám, jsem se otázal, do této chvíle jsem nedostal odpověď. Asi to už „zapomněl“.

Nicméně, dohoda, o níž se hovoří jako o dohodě Íránu se šesti státy, je zajímavá i proto, kdo jí podepsal a kdo nepodepsal. Signatáři této dohody jsou totiž stálí členové Rady bezpečnosti OSN, a to USA, Rusko, Čína, Francie a Velká Británie. To jsou současně i jaderné mocnosti. Proto chápu jejich podpisy na dohodě s Íránem, která má zabránit jadernému vyzbrojení Íránu. Už méně pochopitelná je pro mne parafa Spolkové republiky Německo. Německo totiž stálým členem RB není a není ani jadernou mocností. Německo je tam prostě „navíc“, zřejmě z toho důvodu, že si to přál tehdejší prezident USA Barack Obama, jehož vztahy s Angelou Merkelovou byly vysoce „nadstandardní“. A pak je tam onen podpis EU. Je tak zřejmé, že za EU byla dohoda podepsána vlastně čtyřikrát (Německem, Francií, Británií a ještě i eurokomisařkou EU pro zahraniční vztahy).

A stojí za pozornost, že ke smlouvě nebyly přizvány další státy, o kterých se ví , že vlastní jaderné zbraně (Indie, Pákistán, Severní Korea). To by totiž legitimizovalo tyto státy jako vlastníky zbraní hromadného ničení.

Současně je dobré si připomenout, že tehdejší administrativa USA prezidenta Obamy nutně potřebovala podpis Ruska. Proto se žádná protiruská hysterická kampaň v té době v amerických médiích stranících Obamovi nekonala. Uvědomme si, že to bylo již po ruské invazi a anexi Krymu v roce 2014! Ti dnešní liberální američtí „bojovníci“ za práva Ukrajiny by tak měli vysvětlit, proč se Spojené státy již v časech Obamy rázně nepostavily na stranu  Ukrajiny. Inu proto, že Rusko bylo nutné k tomu, aby se dokončil „největší americký zahraničně-politický cíl Obamy- dohoda s Íránem“. To jsou fakta. Obama nechal Ukrajinu na holičkách a svěřil jí do rukou Merkelové. Německý podpis na dohodě s Íránem tak hodnotím jako Obamův úplatek Německu.

Současně lze na dohodě s Íránem plasticky demonstrovat to, čemu se říká deficit demokracie v EU. Zatímco americký prezident je volen všemi státy USA ve federálních volbách, předseda Evropské komise, tj. jakýsi neoficiální „prezident“ EU, je dosazen do funkce na základě dohod vítězných frakcí Evropského parlamentu. A je známo, že dvě nejsilnější frakce tohoto parlamentu, socialistická a křesťansko-demokratická, si vycházejí vstříc. Zvítězí- li socialisté, na politiky křesťansko-demokratického bloku nezapomenou a obráceně. Přesto se Evropská komise chová tak, jako by vzešla z přímých voleb, a přitom je součástí zákulisních dohod politiků dvou hlavních politických bloků. Naprosto zřetelně se tak EK chová jako evropská vláda (federalisticky). Jednotlivé státy a jejich parlamenty se tak dostávají fakticky do role podřízených (vzpomeňme jen na neustále omílanou mantru „harmonizace českého práva s právem EU“). I díky migrační krizi tyto řeči sice ustaly, ale princip zůstává stále stejný.

V případě Íránu tak Česká republika podepsala prostřednictvím Evropské komise smlouvu, o které česká vláda nejednala a vzala jí jenom na vědomí, jestli vůbec. Jsem pevně přesvědčen, že tak důležitá mezinárodní smlouva by měla být projednána ve všech parlamentech zemí EU. Tím by se ale „nestihnul termín“, tj. její podpis ještě před ukončením mandátu Baracka Obamy, a proto k tomu nedošlo. Jako úlitbu Německu byl tento stát k podpisu přizván za věrné služby Obamově politice.

Navíc se potvrdilo, že Írán tuto dohodu využil k získání prostředků na posílení svých vojenských pozic na Blízkém východě v Sýrii i Iráku, kde o pozici lídra muslimského světa bojuje se Saudskou Arábií. Naplnily se tudíž obavy jak Izraele, tak i republikánských zákonodárců, kteří se stavěli proti smlouvě s Íránem. Není to  tedy jen jakýsi truc "nevypočitatelného" Donalda Trumpa, jak o tom s oblibou píší evropská média.  Spíše je to tak, že se spletli ti politici, kteří spoléhali, že se Trump po inauguraci "zařadí" do šiku korektní politiky a nebude plnit své předvolební sliby. A ejhle, Trump své sliby plní. To je ale překvapení!