Bureš, za katr pudeš!

Považuji heslo v titulku z demonstrace proti Andreji Babišovi za elementární postoj zejména mladých lidí. Jsou proti Babišovi jako premiérovi a vytýkají mu komunistickou a estébáckou minulost a trestně právní současnost.

Přibližně deset tisíc lidí v Praze a další tisíce lidí v krajských městech protestovalo proti tomu, aby vládu vedl Andrej Babiš. Organizátoři tvrdí, že respektují vítězství ANO v podzimních parlamentních volbách, ale požadují, aby ANO vybralo jiného kandidáta na premiéra. Pokud by se tak snad i stalo, hned několik stran v poslanecké sněmovně by bylo ochotno s ANO vytvořit koaliční vládu. A krásnou „korunu“ tomu nasadil Pavel Bělobrádek. Ten se nechal slyšet, že by vládu měly vytvořit „demokratické strany“ a hnutí ANO by mělo takovou vládu tolerovat. Inovativní myšlení lidovců se opět prokázalo jako nevysychající zdroj nápadů, který vyřeší každou „zapeklitou“ situaci. Nicméně, rozeberme podrobněji právě požadavek demonstrantů na to, aby Babiš rezignoval na premiérský post a už se o něj neucházel.

Andrej Babiš se narodil v roce 1954. Patří tak do mé generace postižené v mládí bolševickým školstvím. V roce 1968 chodil Babiš ještě na základní školu a nemohl se tak „namočit“ do obrodného procesu v KSČ řízeného Alexandrem Dubčekem. Vzhledem k postavení jeho otce, který byl členem komunistické strany, pobýval v dětství několik let na Západě. Je zajímavé, že otec Babiše byl v roce 1962 vyloučen z komunistické strany a do strany byl znovu přijat až po sovětské invazi do Československa v roce 1968.  Andrej Babiš také vstoupil do komunistické strany v roce 1980 a od stejného roku byl veden v evidenci StB pod krycím jménem Bureš.  Po roce 1989 se Babiš vrhnul na podnikání a založil společnost Agrofert. Podle údajů z roku 2017 se jmění Babiše odhadovalo na 4,1 miliardy USD, což ho řadí do role druhé nejbohatšího občana České republiky, nejbohatšího Slováka a v pořadí světových dolarových miliardářů je na 564. místě.

Úspěch Babiše v podnikání po roce 1989 jistě souvisel se znalostí prostředí a s využitím příležitostí, které nabídla velká privatizace. Velká řada těch lidí, co si o způsobu nabytí Babišova majetku „myslí své“, tj. vesměs v tom smyslu, že Babiš získal svůj majetek „nečestně“, vidí kauzu Čapí hnízdo jako „boží trest“. Stručně vyjádřeno, Babiš přišel podle tohoto způsobu uvažování k miliardám „všelijak“ a nakonec ho „dožene“ kauza, ve které jde o relativně „směšnou“ částku 50 milionů korun.  Dlužno říci, že právě s takovým typem uvažování od počátku počítala práce na kauze Čapí hnízdo. Protože Babiš vstoupil do velké politiky až v roce 2013 a neměl za sebou žádné kauzy jako ti, co se v politice pohybují od roku 1989, veškerá snaha o Babišovu politickou likvidaci byla založena na kauzách z Babišova podnikání, ať již to byla kauza korunových dluhopisů, biopaliva či nakonec právě Čapí hnízdo. Pokud si dobře pamatuji, první zmínku o Čapím hnízdě jsem četl od investigativní novinářky Sabiny Slonkové, která na ní upozornila. Slonková na ČT24 v pořadu Události, komentáře se o tom zmínila i v souvislosti s tím, že ona, a další dva novináři (Kroupa, Kmenta) chodí k výslechu kvůli „kauzám Andreje Babiše“. A opět použila i formulaci o tom, že Babiš získal 50 milionů, které „patří nám všem“.

Máme tedy naprosto „jasný“ případ. Bývalý člen komunistické strany (nomenklaturní kádr), spolupracovník StB a nyní zloděj, který ukradl 50 milionů korun, patří jednoznačně za mříže. Očekávám, že tak krásně nalajnované, jako na onom transparentu, to přeci jenom nepůjde. U komunistů, jak se v době socialismu říkávalo, bylo asi 2 miliony soudruhů a soudružek. Naprostá většina z nich se po roce 1989 rudé knížky bez problémů zbavila - Babiš mezi nimi - a hodně bývalých komunistů udělalo velkou kariéru buď v podnikání, nebo i v politice, a to i v pravicových stranách. To, že pobyt v zahraničí lákal StB k tomu, aby takové lidi lanařila jako spolupracovníky, není také nic podivného. Babiš tvrdí, že rozhodně nebyl vědomým spolupracovníkem, že nic nepodepsal apod. Velmi podobně se bránil kdysi i předseda KSČM Vojtěch Filip, který také tvrdil, že nebyl vědomý spolupracovníkem StB. I Filip jezdil jako člen KSČ na Západ a soud konstatoval, že s StB nespolupracoval vědomě. Později došlo k překvalifikování soudního výroku v tom smyslu, že Filip spolupracoval vědomě, ale nevěděl, že složka, se kterou spolupracoval, byla součástí StB. Pak tu máme i případ Jarka Nohavici, který se s StB také namočil. Zaplést se  s StB, ať už vědomě nebo nevědomě, nebylo v dobách bolševika nic nemožného, pokud chtěl člověk dělat práci, která umožňovala cestovat na Západ. Babiš tak nebyl zdaleka „sám voják v poli“. Co se ale jeho angažmá ve vládě České republiky po volbách 2013 týče, tam je také jasno. Babiš neměl čisté lustrační osvědčení a podle praxe až do té doby, se nemohl stát členem vlády. Tehdy Miloš Zeman, ale i Bohuslav Sobotka a Pavel Bělobrádek za koaliční partnery, připustili, že Babiš bude prvním místopředsedou vlády za podmínky, že nově vzniklá poslanecká sněmovna odhlasuje v prvním čtení nový služební zákon, který o čistém lustračním osvědčení nehovoří. A tak se stal Babiš členem vlády.

Když se ukázalo, že Babišovo hnutí nabírá dech a naopak ČSSD začíná oslabovat, nastoupila politika kriminalizace Babiše. Čapí hnízdo nejprve Babiš svým koaličním partnerům „vysvětlil“ a ti jeho vysvětlení „přijali“ a ponechali mu vládní funkci. Jak šel čas, a Babišovo hnutí se dostalo ke třiceti procentům preferencí, koaliční partneři přitvrdili. Začali Babišovi vytýkat korunové dluhopisy, paralelně s tím vlastnictví médií. Nakonec Babiše právě kvůli korunovým dluhopisům Bohuslav Sobotka odvolal z pozice místopředsedy vlády (známé jako Sobotkova (ne)demise) a nakonec těsně před podzimními volbami policie požádala o vydání Babiše k trestnímu stíhání a sněmovna Babiše vydala.

Babiš pak s hnutím ANO vyhrál suverénně podzimní volby do poslanecké sněmovny a všechny tak zvané demokratické strany začaly pět stejný chorál - s trestně stíhaným politikem do vlády nikdy nepůjdeme. Tento stav trvá s určitými „nadějnými“ přestávkami půl roku. Babiš si udržel podporu prezidenta republiky Miloše Zemana a ten mu nyní po krachu jednání ANO s ČSSD doporučil, aby se dohodl s KSČM a SPD. To jsou podle „demokratických stran“ strany extremistické, s nimiž nelze jednat. Ve skutečnosti je malá ochota jednat s ANO ze strany „demokratických“ politiků jasně způsobena propastným rozdílem v síle hnutí ANO a těchto stran. Trestní stíhání Babiše je tak používáno jako zástěrka obav z toho, že účast malých stan s hnutím ANO ve vládě každou malou stranu poškodí.

Je ovšem zajímavé domyslet i onu trestně právní kauzu. Pokud ve společnosti Agrofert existovala společnost, která byla účelově převedena na akciovou společnost s akciemi na doručitele a přestala být podle tehdy platných zákonů členem Agrofertu, je jisté, že tato změna byla v souladu s právními předpisy. To, o co běží, je, zda tím, že nová akciová společnost Čapí hnízdo a anonymními akciemi požádala o dotaci pro malé a střední firmy, byl spáchán podvod, či dokonce „dotační podvod“. Osobně nejsem v trestním právu takový znalec, abych to mohl posoudit. Nicméně, akciových společností s anonymními akciemi, které žádaly o dotace jako malé a střední firmy, bylo mnohem více. Pokud by soud rozhodl, že Agrofert, resp. oněch 11 obviněných osob, spáchalo „dotační podvod“, bude policie a státní zastupitelství otevírat dotace i pro další akciové společnosti s anonymními akciemi, zda v jejich případě také nešlo o „dotační podvod“? To mi přijde velmi nepravděpodobné a vidím zde obrovské možnosti pro obhájce obviněných a trestně stíhaných.

Domnívám se proto, že Andrej Babiš alias „Bureš“ za katr hned tak nepůjde a bude naopak jmenován premiérem i pro případný druhý pokus. Pokud se ANO na podpoře s KSČM a SPD dohodne, je vyslovení důvěry druhé vládě Babiše velmi pravděpodobné. Podle údajů předsedy poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka jsou pro variantu jednání s KSČM a SPD v současnosti asi 2/3 poslanců ANO, třetina je proti. Velmi aktivně proti vystupoval zejména Robert Pelikán, který se však rozhodl vzdát poslaneckého mandátu a odejít z vlády i z politiky. To beru.

Na závěr pak jen takovou drobnost k zamyšlení. Andrej Babiš stále opakoval, že nechce podporu pro svou vládu od SPD. I díky tomuto postoji Babišova vláda zatím důvěru nezískala. Co na to říkaly „demokratické strany“? Ocenily snad Babišovu snahu neopírat se o SPD? Vůbec ne, ještě si přisolily, jako TOP 09, která ústy Miroslava Kalouska označila Babiše za „ňoumu“, který neumí sestavit koaliční vládu.