Výtah z rozhovoru s Václavem Klausem je i na iDnes.cz , i když pod jiným titulkem uveden zde. Redakce v tomto případě akcentovala jiné detaily rozhovoru s tím, že vyhoštění ruských diplomatů bylo dětinské a vydání Nikulina útokem na Zemana. Stojí za to některé Klausovy názory pozorně přečíst.
Nejprve k otravě Sergeje Skripala a jeho dcery.
Jde ale přece o reakci na otravu agenta bojovým jedem. Vás ten příběh, který má parametry špionážního dramatu, neoslovil?
Nejsem milovníkem agentů, a už vůbec ne dvojitých agentů, tedy lidí, kteří nezradili jeden svůj stát, ale dva státy. Co mě ale zaujalo, je, že se z toho opět udělalo politické drama, s čímž nemohu souhlasit. Nemohu přijmout suverénní výroky britské vlády, ministrem zahraničí počínaje a paní premiérkou konče, která nám a zbytku světa říká, věřte nám a neptejte se nás na to, jak to skutečně bylo. Nechtějí předložit žádné důkazy. Kdyby to udělala kterákoli jiná země, se zlou by se potázala.
Zdá se mi, že Klaus v odpovědi jakoby narážel na to, že „dvojitý agent“ je něco mnohem horšího než jen „agent“, protože zrazuje dva státy. Přitom snaha o získání pracovníků cizích tajných služeb jejich podplacením je klasickým případem souboje tajných služeb. Co se důkazů týče, má samozřejmě Klaus naprostou pravdu. Skutečně konkrétní důkaz, že pokus o vraždu Skripala spáchala ruská tajná služba, Velká Británie nepředložila. Velmi kriticky reagovalo například Německo, když Británie oznámila, že nemá žádný přímý důkaz o tom, že by použitý jed mohl pocházet z Ruska. Německo má na styky s Ruskem zvláštního tajemníka na ministerstvu zahraničí. Tento tajemník prohlásil, že Británie musí podat jasné důkazy o tom, že za otravou Skripala a jeho dcery je Rusko.
Vyhoštění Nikulina do USA
Českými zahraničními vztahy otřáslo vydání hackera Nikulina. Američané nás za to chválí, Rusové kritizují. Jak to vidíte vy?
Vidím to velmi ostře a jsem rád, že mám šanci to někde nahlas říct. To je přece navýsost politické téma a pokusy unikat k nějakým legislativním výkladům jsou naprostým omylem a zaváděním na scestí. V České republice bylo politicky rozhodnuto a podle mého názoru bylo rozhodnuto fatálně špatně. Zásadně s tím nemohu souhlasit.
Proč?
Nemohu přijmout, že jde o plnění aliančních povinností vůči našemu partnerovi. Je to něco úplně jiného. Jde o vmísení se do vnitroamerického politického konfliktu na jednu stranu. A ne na stranu dnešního amerického prezidenta. Je to postavení se na stranu druhou. Nevím, jestli to naši autoři této politiky takto mysleli. Také je to útok na našeho prezidenta, který dává přímo či nepřímo najevo, že to nebylo jeho rozhodnutí a že on by to řešil jinak.
Zde je zapotřebí ještě něco dodat. Především je nutné vidět i časovou posloupnost událostí. Bylo naprosto nezvyklé, aby vysoký představitel USA, jakým je předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan, přicestoval na „soukromou“ návštěvu Česka a měl v české poslanecké sněmovně projev. Právě „soukromými“ důvody bylo zdůvodňováno i to, že se Ryan nesešel s prezidentem Milošem Zemanem. Nicméně, Ryan nelitoval času a slov k tomu, aby apeloval na Česko ve věci vydání Nikulina do USA. Pak během několika málo dnů k extradikci Nikulina do USA skutečně došlo.
Paul Ryan je však člen Republikánské strany a i když levicová americká média spekulují o tom, že nemá s americkým prezidentem Donaldem Trumpem příliš vřelé snahy, rozhodně ho nepodezírám z toho, že by chtěl Nikulina v USA proto, aby tento hacker svědčil proti Trumpovi a Republikánské straně.
I Miloš Zeman při kritice vydání Nikulina do USA argumentuje podobně jako Klaus, a sice že vydání Nikulina přitíží Trumpovi. Toto hodnocení vychází z nějakého rozhovoru, který Nikulin poskytl při svém pobytu v Česku. Tam Nikulin tvrdil, že za ním přijeli nějací Američané a řekli mu, že pokud přizná, že před prezidentskými volbami v USA „pracoval“ ve prospěch zvoleného prezidenta, že mu to bude přičteno k dobru. Z toho tedy zřejmě Klaus i Zeman vyvozují, že NIkulin má být zneužit při vyšetřování údajného ruského vlivu na americké volby jako „korunní svědek“ v neprospěch Trumpa.
Nakonec ještě k tomu, že podle Klause stojíme „na prahu nové studené války“. Tato část rozhovoru je pouze v tištěné verzi MfD. Klaus argumentuje tím, že otrava Skripala není v zájmu Ruska, ale v zájmu těch, kteří usilují o dramatické zhoršení vztahů s Ruskem. Vlastně tím říká to, co tvrdí šéf ruské rozvědky. Otrava bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala v Británii byla provokací amerických a britských tajných služeb, prohlásil šéf ruské zahraniční rozvědky Sergej Naryškin. Chování Washingtonu vůči Moskvě podle něj znamená, že je možné začít hovořit o návratu období studené války.
Zdá se mi, že nejsme na prahu, ale nejméně od roku 2014 již žijeme v období nové studené války mezi Ruskem a Západem. Spouštěčem této nové verze studené války však byla především neochota USA za prezidenta Baracka Obamy reagovat na novou ruskou vojenskou doktrínu po opětovném nástupu Vladimira Putina do funkce ruského prezidenta. Ruská anexe Krymu a válka ve východní Ukrajině - tj. jednoznačné porušení mezinárodních dohod a využití ruské armády k intervenci proti sousednímu státu - vyžadovala zřejmě symetrickou odpověď - vojenské posílení států NATO sousedících s Ruskem, nikoli asymetrickou odpověď formou ekonomických sankcí.
Další impulsem pro protiruskou mediální kampaň se stalo vítězství Donalda Trumpa. Bylo nutné najít důvod, proč Hillary Clintonová prohrála volby i přes masivní podporu levicových amerických médií. Obama proto ještě před opuštěním svého úřadu nařídil zahájit vyšetřování ruského vlivu na americké volby a toto „vyšetřování“ se již táhne dva roky. Cílem je najít něco na Trumpa, co by bylo možné vyhodnotit tak, že Trump se spolčil s cizí mocností a mohl by být zahájen proces impeachmentu. Trump se tak chce setkat s ruským prezidentem Putinem, ale bez mrknutí oka vyhostí 60 ruských diplomatů, aby ho média nevláčela jako proruského agenta. Je zřejmé, že hlavními protiruskými silami jsou ale dnes v USA levicová („liberální“) média a politici Demokratické strany.
Podle reálného běhu věcí již v jisté obdobě studené války mezi Ruskem a Západem jsme již několik let. Od té minulé se liší snad jen tím, že nejde ani tak o změnu systému.Studená válka mezi Východem a Západem před rokem 1989 se jevila z pohledu Východu jako souboj mezi „pokrokovým“ socialismem a „reakčním“ kapitalismem, zatímco pro Západ to byl souboj demokracie a diktatury. Dnes máme kapitalismus na celém světě snad s výjimkou severní Koreje, a jde tak více o ekonomické zájmy největších států světa a současně jaderných mocností.