Miloš Zeman si opět „zaspekuloval“ a v rozhovoru pro TV Barrandov prohlásil, že nevidí žádný rozdíl mezi vládou s důvěrou a vládou bez důvěry. Obě totiž mohou vládnout maximálně čtyři roky. To je samozřejmě opět krásný příklad toho, jak Zeman provokuje. Sklidil za to kritiku nejen od známých a vytrvalých odpůrců jakým je Miroslav Kalousek. Tuto Zemanovu představu odmítl dokonce jeho údajný „spojenec“ Andrej Babiš, který nyní sestavuje svůj menšinový kabinet.
Po volbách v roce 2013 vznikla situace, kterou tehdejší předseda ČSSD a pozdější premiér Bohuslav Sobotka popsal takto: ČSSD a hnutí ANO si „zbyly“ a nebylo možné sestavit funkční vládu bez koalice ČSSD a ANO. Důraz kladu ale nikoliv na slůvko „zbyly“, ale na slůvka „volby v roce 2013“. ČSSD tehdy skončila první na pásce jen s malým odstupem od druhého hnutí ANO. Do vlády vstoupila i KDU-ČSL, která se po třech letech opět dostala do poslanecké sněmovny. První dvě strany přečetly výsledek voleb 2013 jako vzkaz voličů vytvořit takovou vládu a vytvořily ji. Personální problémy tehdy málem ohrozily jmenování Bohuslava Sobotky premiérem. Nicméně, Sobotka „lánský puč“ přestál a nakonec se dočkal a Zeman ho jmenoval premiérem.
Volby 2017 vytvořily novou situaci. Většinová dvoukoalice může vzniknout spojením ANO a ODS, mohou vzniknout i trojkoalice s ANO. Nicméně, letošní volební výsledek je ovlivněn tím, že všechny malé strany (těch máme v poslanecké sněmovně osm) nechtějí do koalice s ANO. Oficiálně proto, že byl Babiš obviněn z dotačního podvodu a s takovým člověkem přeci nelze sestavovat vládu. Neoficiálním důvodem je však obava z toho, že jim vládní angažmá nejen nepomůže, ale mohlo by je v očích jejich voličů poškodit. Malé strany totiž investovaly velmi mnoho do vymezování se vůči Andreji Babišovi a nechtějí udělat vlastně nezbytný krok, a to opustit předvolební rétoriku a převzít část vládní odpovědnosti.
V případě ČSSD a lidovců to chápu. Tyto strany doplatily na „vymezování se“ vůči svému koaličnímu partnerovi a zejména pokus ČSSD o kriminalizaci svého hlavního koaličního partnera této straně nejen že volby nevyhrál, ale naopak vedl k jejímu nejhoršímu volebnímu výsledku v celé historii sociální demokracie. ODS zatím jen pokračuje v předvolební rétorice a je pro ní hlavní překážkou právě kriminalizace Babiše policií ČR.
Menšinový kabinet je proto v této situaci východiskem z nouze. Je řešením, které na ANO „zbylo“. Zeman se již mnohokrát vyslovil tak, že Babiše jmenuje premiérem poprvé i podruhé. Tlačí tak na politické strany, aby s hnutím ANO začaly jednat. Další Zemanovy záměry ponechat menšinovou vládu vládnout bez důvěry celé čtyři roky jsou zbytečnou ukázkou toho, že se Miloš Zeman nedostatečně kontroluje.
Připomeňme si letošní demisi/nedemisi Bohuslava Sobotky v květnu. Po té, co Sobotka oznámil, že podá demisi, si Zeman pustil pusu na špacír a „vyzradil“ opět na TV Barrandov, jak bude postupovat. Řekl, že Sobotkovu demisi přijme, na jeho místo jmenuje buď Luboše Zaorálka či Milana Chovance a ve funkci ministra financí ponechá Andreje Babiše. Sobotka pak odmítl rezignovat a zažili jsme další vyhrocení situace ve vládě a odvolání Babiše. Pokud by tehdy Zeman prostě a jenom mlčel a vyjadřoval se diplomaticky a nikoliv velkohubě, mohl být osud Sobotky zpečetěn už v květnu. Na druhou stranu, díky tomu nastal v ČSSD personální chaos a voliči nevěděli, kdo v ČSSD doopravdy vládne.
I v současné situaci, kdy Zeman tvrdí, že je o něm známo, že pracuje s Ústavou „tvořivě“, vytváří sice na malé strany jistý tlak, současně však staví Babiše do nezávidění hodné pozice toho, kdo „realizuje“ Zemanovy představy. Nemyslím si totiž, že naprosto všichni voliči ANO jsou současně budoucí voliči Miloše Zemana. Pokud Zeman sází „na jednu kartu“ a myslí si, že všichni voliči ANO budou i jeho voliči, může se velmi mýlit. Navíc, Andrej Babiš cítil dokonce potřebu odmítnout možnost toho, že by vládl se svou menšinovou vládou bez důvěry.
Navíc, Miloš Zeman může zatím o tom, že by případnou vládu Babiše bez důvěry ponechal v úřadu celé čtyři roky taky jenom teoretizovat. Nejprve musí totiž udělat velmi důležitý krok. Musí vyhrát prezidentské volby, což sice není nereálné, ale zdaleka není jisté. Není to tudíž tak, že Zeman Babišovi ve všem pomáhá. Zdá se mi, že Zeman dělá politiku stále jenom tak, že chce především uspět on. Proto se bez problémů domluvil s Václavem Klausem a proto nyní nadbíhá i Babišovi. Jsou to de facto spojenci „z donucení“. Malé strany jim to svou politikou sice velmi usnadňují. Nicméně, zatím to Zemanovi vychází podle plánu.